BLÍZKÝ VÝCHOD: Bejrútské stíny

Je skvělé, že záchranáři z více než dva tisíce kilometrů vzdálené České republiky se ve středu 5/8 večer přepravili do Bejrútu, aby poskytli pomoc po tamní děsivé katastrofě. Přesto visí ve vzduchu jedna klíčová otázka.

A nikterak nesouvisí s Českou republikou.

Izraelský web Arutz ševa (Kanál 7) napsal ve čtvrtek 6/8 ráno, že téhož dne libanonský ministr zdravotnictví Hamad Hassan požádal země světa, aby jeho zemi pomohly tím, že budou instalovat polní nemocnice v Bejrútu, kde zdravotnická zařízení vzhledem k enormnímu počtu zraněných kolabují.

Informace na webu Arutz ševa o žádosti libanonského ministra zdravotnictví týkající se vybudování polních nemocnic (šipky) v oblasti Bejrútu.

Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že jedna polní nemocnice je takříkajíc „za rohem“. Jde o polní nemocnici izraelské armády, která je shodou okolností nejlepší na světě. V roce 2016 obdržela od Světové zdravotnické organizace WHO status „Typ 3+“, kterého žádné podobné zařízení do té doby nedosáhlo.

Portál Židovský tiskový a informační servis tehdy vysvětlil, proč je izraelská polní nemocnice hodnocena jako nejlepší:

Typ 3 znamená nejkompletnější typ nemocnice. Pro zařazení do tohoto typu musí nemocnice disponovat minimálně 40 lůžky (izraelská jich má 86) a alespoň dvěma operačními sály (má čtyři). Zároveň je schopna kromě záchranné pomoci poskytnout i specializovanou péči včetně spáleninového oddělení, dialýzy, gynekologie a rekonstruktivní plastické chirurgie. Poslední dvě oddělení nejsou v seznamu pro Typ 3, takže izraelská polní nemocnice byla nakonec označena jako Typ 3+.

Pomoc poskytovala při těch nejhorších katastrofách v minulosti, k nimž mj. patří:

- zemětřesení v Turecku 1999

- zemětřesení na Haiti 2010

- tajfun na Filipínách 2013

- zemětřesení v Nepálu 2015

Tedy: špičkové zařízení a minimální vzdálenost od místa tragédie, to jsou dvě nesporné výhody izraelské polní nemocnice. Navíc jde přesně o ten typ pomoci, kterou Libanon naléhavě potřebuje.

Izraelská polní nemocnice

Sousedství obou zemí přináší další výhodu. Zranění by mohli být snadno léčeni přímo v Izraeli. Tamní přední nemocnice již vyjádřily svoji připravenost. Záhy po výbuchu to byla nemocnice Zvi Medical Center v Safedu na severu země, asi 20 km od hranic s Libanonen, pak se přidaly další - Rambam Medical Centre v Haifě a Sheba Medical Centre v Ramat Ganu.

Jediné, co tomu brání, je politika a protiizraelské nepřátelství pěstované v Libanonu. V zemi, kde součástí exekutivy je teroristická organizace Hizballáh, v jehož stanovách je uveden primární cíl: likvidace Státu Izrael.

Ve světle této skutečnosti pak lépe porozumíme slovům vedoucího lékaře safedské nemocnice Anthonyho Ludera, primáře dětského oddělení, který se na Libanonce obrátil s výzvou:

Moc prosím, nechte politiku stranou a přijměte pomoc, kterou můžeme nabídnout.

Dr. Luder, o jehož vyjádření referuje web Times of Israel, je přesvědčen, že bude ztraceno zbytečně mnoho životů, pokud Libanonci zranění při výbuchu v bejrútském přístavu nebudou moci jít do Izraele za účelem léčby kvůli dlouhodobému nepřátelství mezi oběma zeměmi. „Bude to znamenat zbytečné utrpení a smrt.“ Varoval, že pokud Hizballáh, teroristická organizace podporovaná Íránem, která je součástí libanonské vlády, bude bránit léčbě v Izraeli, postižení se stanou právě takovými oběťmi jejího teroru jako lidé touto skupinou přímo zastřelení.

Dr. Luder připomněl, že v jejich nemocnici léčili Libanonce po celá osmdesátá a devadesátá léta, což ovšem skončilo s tím, jak rostl vliv Hizballáhu, který je absolutně proti všem kontaktům s Izraelem.

Lidský pohled na bejrútskou tragédii je ovšem jedna věc – a politika druhá. Realisté jsou skeptičtí: Ředitel nemocnice Ziv Medical Center, ačkoli by si přál, aby humanitární aspekt věci byl upřednostněn, je skeptický ve věci ochoty Hizballáhu a zejména jeho vůdce Nasralláha umožnit libanonským občanům léčit se v Izraeli.

Jakkoli nám na Západě to může připadat nepochopitelné, taková je blízkovýchodní realita.

Další ilustrací toho, jak může vypadat odvrácená strana apokalypsy, která Bejrút 4/8 postihla, je postoj některých Libanonců k solidaritě vyjádřené telavivským magistrátem. Ten nechal ve středu 5/8 na znamení účasti nasvítit svoji budovu v barvách libanonské vlajky. Z postižené země přišly ovšem nepřátelské reakce. Jistěže ne ode všech, ale přece jenom: na libanonských sítích se objevil příspěvky pod hashtgem „Nechceme to“ - odmítají nejen výrazy solidarity, ale také humanitární a lékařskou pomoc.

Někteří, zjevně stoupenci Hizballáhu, šli ještě dál:

Budeme to my, kdo rozsvítí Tel Aviv – našimi raketami.

Lze se pak divit, že i někteří Izraelci, jako třeba premiérův syn Yair Netanjahu, se vyslovili proti počinu telavivského magistrátu? Yair na Twitteru napsal:

Je to šílené. Libanon je oficiálně teroristický stát.

V té druhé větě má pravdu, jeho kritiku nasvícení budovy magistrátu v TA ovšem nesdílím. Neboť to byl jeho otec, kdo prohlásil:

Taková je naše politika. Rozlišujeme mezi režimem a občany.

A na svém Twitteru v arabštině ve středu 5/8 napsal:

„Právě jsem řekl v Knessetu: Jménem izraelské vlády nabízím libanonskému lidu soustrast. Včera došlo pro Libanon k velké katastrofě. Jsme připraveni poskytnout humanitární pomoc Libanonu, jakožto lidem, lidským bytostem.“

Izraelská nabídka pomoci Libanonu leží tedy na stole. Jde o pomoc blízkou a vysoce účinnou. Jaká bude odpověď? Izrael je připraven. A jeho severní soused?

***

Budova telavivského magistrátu nasvícená jako libanonská vlajka.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.