Gita Zbavitelová z Českého rozhlasu 6 ve svém příspěvku o Palestincích opětovně se snažících o povýšení svého statusu ve Spojených národech (její článek přinesl 10. listopadu server Neviditelný pes), uvedla: "Abbás říká každému, co chce slyšet, i když jsou jeho výroky v zásadním rozporu."

O co jde? Předseda samosprávy v izraelské televizi řekl, že nepovažuje svůj rodný Safed, Jaffu nebo Akko za palestinská města, ale za součást Izraele. Prezidentem Peresem byl za tato slova pochválen. Reakce z druhé strany: Hamas a další teroristické organizace obvinily Abbáse z velezrady. Konkurenční organizace Fatah vzápětí oznámila, že její šéf Abbás to tak nemyslel.

Mahmúd Abbás jde přesně ve šlépějích svého předchůdce Arafata. O něm je také známo, že jinak mluvil pro západní média a jinak ke svým vlastním lidem. V tomto smyslu tedy nic nového.

Jinak ale: partner k pohledání. A to patří do nevelké množiny arabských vůdců takzvaně umírněných. Nenárokuje si pro palestinský stát celé území Země izraelské, ale pouze teritorium z hranic před šestidenní válkou 1967.

To Hamas a spol. je jiný kalibr. Palestinský stát? Přece na celém území historické Palestiny na západ od Jordánu. Dohodnuté příměří s Izraelem? Má podobu 130, slovy sto třiceti, raket vystřelených jenom během neděle 11. listopadu z Gazy na území židovského státu. Nejnověji kolem druhé odpolední, kdy se izraelští školáci vracejí domů.

Z tohoto hlediska by se mohlo zdát, že pro Jeruzalém musí být výhodné s Abbásem se domluvit a umožnil tak vznik nezávislého státu pro palestinské Araby v hranicích z roku 1967. Nikoli – zdání i v tomto případě klame.

Důvodů je víc, Abbás je jedním z nich. Co bezprostředně nabízí? Vlastně nic. Zato požaduje. Pro "Palestinu" status nečlenského státu OSN. Co tím získá? Gita Zbavitelová vysvětluje: možnost žalovat Izrael u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. To není vtip, ale realita. Neboť "vysoký představitel Abbásova hnutí Fatah Nabíl Šás přiznal, že Palestinci už nyní připravují pro haagský tribunál obžalobu z válečných zločinů proti Netanjahuovi, ministrovi zahraničí Avigdoru Libermanovi a osadníkům."

Nikoli proti teroristům z Hamasu, kteří dnes a denně zasypávají Izrael smrtonosnými raketami, ale proti partnerům v mírovém procesu.

"Případ Abbás" představuje pouhý segment problému označovaného jako izraelsko-palestinský konflikt. Nicméně je skvělou ilustrací toho, proč se pokusy o narovnání nehnou z mrtvého bodu. Oficiálně Palestinská autonomie tvrdí, že pokud jí bude po 29. 11. 2012, kdy chce podat žádost o zvýšení svého statusu v OSN, vyhověno, je připravena okamžitě zahájit jednání s Izraelem.

Znamená to, že chce s Netanjahuem a Liebermanem jednat a současně je dostat prostřednictvím haagského tribunálu za mříže? Jak řečeno: partner k pohledání.