29. listopad je asi jediné gregoriánské datum, které se dostalo i do hebrejského kalendáře, a docela určitě je nejznámější. Ulici "Kav-Tet BeNovember" najdete ve všech větších izraelských městech. 29. listopadu 1947 rozhodlo Valné shromáždění OSN o rozdělení britského mandátního území Palestiny na židovský a arabský stát. Čtvrtina území, původně slíbeného židovskému národu jako jeho vlast, byla tak znovu rozdělena.

Židovské obyvatelstvo Palestiny toto rozhodnutí akceptovalo. Arabský svět je odmítl. Mnoho židů bylo z arabských zemí vyhnáno, oloupeno o majetek. Když pak na základě rezoluce OSN č. 181 byl v květnu 1948 vyhlášen židovský stát Izrael, arabský svět vyhlásil jemu a tím i rezoluci VS OSN válku. Navzdory tomu všemu je 29. listopad pro židovské Izraelce dodnes datem nabitým emocemi, ztělesňujícím znovuzrození židovského národa po hrůzách holocaustu.

"Kav-Tet BeNovember" 2012

Není to žádná náhoda, že na den přesně po 65 letech povýšilo VS OSN status palestinské delegace při OSN na "nečlenský pozorovatelský stát". Nedůvěřivým izraelským Židům volba tohoto data bezezbytku zapadá do palestinské delegitimizační kampaně proti židovskému státu. Přestože Arabové a muslimové v průběhu staleté okupace z Jeruzaléma nikdy neučinili ani provinční hlavní město, označují ho nyní stále častěji jako "věčné hlavní město palestinského národa". Palestinský president Abbás se dokonce nerozpakuje Izraeli vytýkat, že mění "historický charakter" města a usiluje o "požidovštění Jeruzaléma" – ačkoli ještě před méně než stoletím byl v jeho dnešní muslimské čtvrti převládajícím jazykem jidiš.

Jaké změny přinesla rezoluce VS OSN č. 67/191?

Jako pozorovatelé jsou Palestinci v OSN zastoupeni už od r. 1974. Přes všechny opačné pověsti neuznalo společenství národů 29. listopadu 2012 žádný palestinský stát, k tomu totiž nemá Valné shromáždění ani právní, ani politickou pravomoc. Pouze pro interní účely byl pozorovatelský status povýšen na status "nečlenského státu", což nepochybně posílí postavení Palestinců na mezinárodní scéně a především jim to umožní přístup na další fóra. Mohou se nyní podílet na práci výborů OSN a mluvit do ní, mohou vystupovat u Mezinárodního soudního dvora v Haagu jako žalobci. Kromě toho považují mnozí status pozorovatelského nečlenského státu za odrazový můstek pro plné členství.

Přímo na místě, na územích, o která se mezi Palestinci a Izraelem vede spor, se na situaci obou stran vůbec nic nezměnilo. Bezpečnostní situace zůstává nadále v rukou izraelské armády. Omezení platná pro Palestinskou samosprávu zůstávají beze změny. Zlepšení situace palestinského obyvatelstva se od rozhodnutí OSN očekávat nedá – právě naopak! Už formulace obsažené v rezoluci jsou protichůdné, když na jedné straně požadují pro palestinský stát (mezi jiným) "územní celistvost", současně však za jeho základ považují "hranice před rokem 1967". Jakpak asi mají být pásmo Gazy a Západní břeh územně sjednoceny?

Nereálné naděje jako cesta do neštěstí

Také další atributy vysněného státu – "nezávislý, svrchovaný, demokratický, životaschopný" – se mohou brzy ukázat jako mýdlová bublina. Adjektivum "demokratický" nám nemůže nepřipomenout, že Mahmúd Abbás už více než polovinu svého období úřaduje bez mandátu svého voličstva. Nebylo by to poprvé, co přemrštěné, nesplnitelné naděje v této části světa byly utopeny v krvavé lázni. Propagandistický úspěch "Abu Mazena", jak se prezidentu Abbásovi všeobecně přezdívá, se může pro jeho lid obrátit v hořké zklamání.

Izraelské reakce

Politické vedení Izraele zpočátku hodlalo reagovat zdrženlivě. Všeobecné nadšení světového společenství pro "palestinskou věc" označil izraelský premiér Benjamin Netanjahu v první reakci za "bezvýznamné". "Nad čím to všichni tak jásají?" tázal se Noah Klieger v úvodníku hebrejského deníku Jediot Achronot: "Impotentní těleso" svou "směšnou a nelogickou rezolucí propůjčilo pozorovatelský status nečlena státu, který vůbec neexistuje". "Valné shromáždění žádné řešení nepřinese, jako ještě nikdy nepřineslo," konstatoval Klieger a svou tezi doložil řadou příkladů od Sýrie přes Rwandu až po Súdán.

Palestinské vítězství

Začaly však sílit hlasy, že VS OSN nadělilo palestinskému vůdci, který už čtyři roky úřaduje bez toho, že by byl zvolen, bezpříkladné propagandistické vítězství. Rezoluce 67/191 "představuje jeden z největších diplomatických triumfů Palestinců nad úhlavním nepřítelem Izraelem", hodnotí z německého hlediska Der Spiegel. Zcela v duchu svého předchůdce Arafata prorokoval Abbás, že boj bude pokračovat, "dokud nad východním Jeruzalémem nezavlaje palestinská vlajka". A šéf hamásovského politbyra Chálid Mašál v souvislosti s právě skončenou válkou v pásmu Gazy označil hlasování v OSN za "ovoce nejnovějšího vítězství nad izraelskou armádou", které ukončí izolaci Gazy a přemostí propast mezi Hamásem a Fatáhem. "Poprvé bylo uzavřeno příměří podle podmínek Hamásu," tvrdí Mašál, a pokračuje: "To, co se stalo ve Valném shromáždění, je vyvrcholením odporu a palestinských obětí a potvrzuje naše vítězství v Gaze. Musíme vytrvat v odporu a džihádu!"

"Žádný palestinský stát nevznikne," kontroval Netanjahu uprostřed volební kampaně, "bez smluvního ujednání, které zaručí bezpečnost občanů Izraele." Nehodlá připustit žádné další nástupiště íránského teroru na Západním břehu, jak se to stalo v pásmu Gazy nebo v Libanonu, ze kterých se Izrael stáhnul v letech 2000 a 2005. "Izrael je připraven," podle Netanjahua, "žít v míru po boku palestinského státu" – za dvou předpokladů: že Palestinci uznají Izrael jako židovský stát a že konflikt mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy bude definitivně prohlášen za skončený – což jinými slovy znamená, že o zničení židovského Izraele se nebudou pokoušet ani jinými (např. demografickými) prostředky. Izraelský vyslanec při OSN Ron Prosor podtrhl: "Cesta k palestinskému státu nevede přes OSN v New Yorku, ale pouze a jedině přes přímá jednání mezi Jeruzalémem a Ramalláhem."

Vyjednávání jako cesta k řešení

Většina zúčastněných je zajedno v tom, že izraelsko-palestinský konflikt je řešitelný pouze vyjednáváním. Proto Česká republika hlasovala proti rezoluci 67/191. Proto se Německo zdrželo hlasování. Zdůrazňuje to i Francie, která hlasovala pro – a proto Palestinci údajně svou žádost vlastně předložili, aby s Izraelci mohli jednat jako rovný s rovným.

Přesto je jednostranný krok Palestinců a jeho schválení velkou většinou VS nepochybně závažným porušením dohod uzavřených v Oslo, kde se Izraelci i Palestinci dohodli, že veškeré neshody budou napříště řešeny cestou vzájemných jednání. Rezoluce OSN z 29.11.2012 zpochybňuje všechny dohody, které byly za posledních patnáct let mezi Izraelem a OOP podepsány – včetně Pařížských protokolů, které upravují hospodářské vztahy mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou. Světový židovský kongres konstatoval, že VS OSN podkopává mír na Blízkém východě, když "popírá své vlastní rezoluce".

Izraelský vyslanec v OSN Ron Prosor se pokoušel Valnému shromáždění ještě krátce před hlasováním vysvětlit: "Tato rezoluce oznamuje, že když jde o mírové smlouvy, mezinárodní společenství přivře oko. Pro izraelský národ z toho vyplývá prostá otázka: proč přinášet ještě nějaké bolestné oběti pro mír, když za ně dostane jen cár papíru, kterým se stejně nikdo neřídí? Z izraelského hlediska je rezoluce 67/191 poslední smrtelnou ranou věrohodnosti Valného shromáždění OSN – pokud vůbec byla ještě nutná. Výzva německého ministra zahraničí Guido Westerwella, aby rezoluce byla chápána jako podnět k přímým mírovým jednáním" a "nepřipustit žádná trvalá zatvrzení" přišla příliš pozdě.

Finanční pomoc jako nátlakový prostředek

Veškeré možnosti Izraele, jak na palestinský krok zareagovat, se ukazují jako problematické. V americkém Kongresu, který je tradičně pokládán za převážně pro-izraelský, se zvažovalo, zda proti Palestincům nenasadit zastavení americké finanční pomoci, která obnáší 600 milionů dolarů. Aby tomu zabránil, obrátil se prý Bílý dům o podporu dokonce na Netanjahua. Z finanční podpory USA jsou totiž financovány především palestinské bezpečnostní složky, které dosud v účinné a hladké spolupráci s izraelskou armádou držely na uzdě palestinské extrémisty na Západním břehu. Zastavení americké finanční podpory Palestinské samosprávě by prý mělo za následek okamžitý nárůst teroru proti Izraeli.

Vzápětí oznámil izraelský ministr financí Juval Steinitz, že daně vybrané za tento měsíc pro Palestinskou samosprávu nepřevede na její účet, ale použije jich k úhradě dlužných poplatků za proud dodaný Palestincům. Toto opatření se při bližším zkoumání může ukázat bumerangem stejně jako návrh zákona v americkém Kongresu, který by legalizoval izraelskou anexi Západního břehu. Izrael nemá zájem na zhroucení Palestinské samosprávy a už vůbec žádnou chuť převzít odpovědnost za každodenní život dvou a půl milionu Palestinců, protahovat okupaci donekonečna nebo snad muset Palestincům v Judeji a Samařsku propůjčit volební právo – což by podle mnoha Izraelců demograficky ohrozilo židovský charakter státu Izrael.

Výstavba jako odveta

Oznámením výstavby několika tisíc bytů v územích obsazených v roce 1967 Netanjahu z izraelského hlediska jen konečně odsouhlasil dlouho odkládané stavební záměry, které se vesměs týkají pozemků, jež z geografického ani demografického hlediska nikdy nepřipadnou Palestincům. Nejde také o žádná "nová" sídliště, nýbrž o projekty, které částečně načrtl už mírový premiér Jicchak Rabin, Šaronova a Olmertova vláda je nechaly v šuplíku, Netanjahu je oprášil a potom, aby uchlácholil Američany, opět uložil k ledu.

Už před lety prohlásil profesor politiky Šlomo Avinery, který sám "každý izraelský dům na druhé straně Zelené linie (hranice před r. 1967)" pokládá za "hřích", že "vyklizení jeruzalémských čtvrtí jako Gilo, Ramot, Francouzský vrch nebo Ramat Šlomo" nebo i sídliště Maaleh Adumim – jehož se Netanjahuovy stavební záměry týkají – je "politicky neprůchodné". Jenom ten, kdo slepě věří palestinské propagandě a místní poměry vůbec nezná, může zbaštit tvrzení, že 3000 bytů na území "E 1" mezi Maaleh Adumim a Olivovou horou by palestinský stát znemožnilo.

Přesto oznámené znovuzahájení výstavby zvrátilo ještě v polovině listopadu všeobecnou sympatii Evropanů k Izraeli, ostřelovanému raketami, v plamenné rozhořčení. Možná právě tato změna v myšlení a náladě západního světa, která umožnila dotyčné hlasování v OSN a naplno otevřeně propukla v hněvivé reakci na Netanjahuovy stavební plány, je v této souvislosti největším problémem Izraele.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com