BÍLÝ DŮM: Trump a pletené rukavice
Psáno ještě před inaugurací 20.1.
Dlouhodobě si všímám, že autoři sci-fi uvádějí jako státní formu vzdálené budoucnosti monarchii. Zvlášť nápadné je to ve filmovém cyklu Hvězdných válek, ale různí monarchové, především císaři se v literatuře sci-fi vyskytují často. V současném světě máme čtyřiačtyřicet monarchií, nicméně návrat monarchie z demokratického systému je nevídaný: ve Španělsku Juan Carlos nastoupil na trůn po konci frankistického režimu a Norodom Sihanuk v Kambodži vládl po pádu komunistické diktatury. K monarchii mělo našlápnuté Bulharsko v roce 1989, ale sešlo z toho a Simeon II. se musel spokojit s občanským úřadem ministerského předsedy.
Přitom lidé k vládě silné ruky mnohde tíhnou. V pondělí 20. ledna nastupuje do úřadu Donald Trump. Mnohé z toho, co se kolem nástupu děje, hodně připomíná aranžmá císařské korunovace. Jistě se dočkáme osvěžujících momentů, jako bylo při inauguraci Joe Bidena extempore senátora Bernie Sanderse, který ohromil svět svými rukavicemi palčáky, vyrobených učitelkou Jen Ellis z Vermontu z přepracovaných vlněných svetrů a podšívky z recyklovaných plastových lahví. Hodně si slibuji od faktu, že se obřad nebude odehrávat venku, ale v Kapitolu. Donald Trump nechce dopadnout jako William Harrison, který se při inauguračním projevu ve vánici nachladil a poté zemřel. Kdo bude uvnitř a kdo zůstane venku na mraze? Kdo uslyší „k tomu mi dopomáhej Bůh‟ na vlastní uši a kdo z reproduktorů, s očima upřenýma na velkoplošné obrazovky (jejich instalaci jaksi předpokládám)? Dostane se Tomáš Pojar do tepla pod střechu, nebo bude podupávat vedle Filipa Turka na chodníku? Až budete číst tyto řádky, bude již jasno.
Zájem světa je obrovský. Národní politické systémy jako by dělily čas na éru „před Trumpem‟ a „za Trumpa‟. Můžeme donekonečna spřádat teorie o multipolárním světě, momentálně to ale vypadá, jako by pól byl jen jeden, jakkoli „jeden pól‟ je logický nesmysl. Přitom USA doposud prezidenta měly. Fungovaly a svět se taky točil kolem své osy, přestože se s každým dalším odhaleným detailem ukazuje, že fakticky žádného prezidenta neměly a místo Bidena vládlo jakési politbyro demokratické strany. S figurou prezidenta ti lidé zacházeli asi tak, jako tři mušketýři při obléhání la Ruchelle, když se ukrývali za těly padlých protivníků.
Právě ten kontrast mě přivádí k hypotéze, kterou se snažím vpravit do knížky co zrovna píšu. Vedoucí mocnost světa měla čtyři roky fiktivního prezidenta a nikdo to nepoznal. Není Donald Trump taky jen fiktivní entita, upletená z bombastických hesel, jako měl Sanders rukavice z recyklovaných petek? Třeba jednou dojdeme k figuře císaře, naprosto fiktivní, vytvořeného z nadějí a přání vyjádřených hutnou lapidární formou, zprostředkovaného technologicky a mediálně. Ještě tam nejsme, ale našlápnuto je.
Poslední slovo, Lidovky.cz