O nedávném debaklu v Bílém domě se už spoustu napsalo a namluvilo. Divadlo to bylo odsouzeníhodné, o něco méně už jeho aktéři, u kterých se dá najít jakýsi důvod k jejich jednání.

Reakce veřejnosti se na obou stranách oceánu se liší. Zatímco Evropa jednoznačně odsoudila prezidenta Trumpa, v USA je to, stejně jako dnes se vším, půl na půl. Řekl bych však, že převládají negativní reakce, jelikož šlo o mezinárodní ostudu, ať se na to člověk kouká jak chce.

Co se negativních reakcí týče, vidím tři zásadní. Někdy bývají podávány společně jako trojice:

1. Absolutní selhání americké diplomacie. Něco takového se prostě nesmí stát. S tou poslední větou naprosto souhlasím. Pokud americkou diplomacií míníme účel a přípravu setkání, bylo myslím všechno v pořádku. Pokud tím míníme diplomatické chování - opět souhlasím, byl to debakl.
2. Trump se ukázal jako nevychovaný hrubián. Navíc byl ještě podporován viceprezidentem, takže to byla scéna jako v rohu na školním dvorku. To má samozřejmě logiku, protože optika celé akce byla příšerná. Dva Goliášové proti jednomu Davidovi. Vance káral Zelenského spatra a Trumpovi naprosto „bouchly saze“. Důvodů k tomuto selhání bylo více, než jenom jednoduché konstatování, že Trump je troglodyt. Upřesním dále v textu.
3. Celá akce byla předem připravená past na Zelenského za účelem ho zostudit a vyhodit ho z kola ven před přátelským finále s Putinem. Tady bych trochu přibrzdil, i když se takové vysvětlení nabízí. Nejsem příznivcem konspiračních teorií a myslím si, že většina nečekaných rozhodnutí a činů v politice je výsledkem využití náhle se vynořivši situace.

Nechci rozebírat co kdo řekl a jak to řekl. Od začátku mi však vrtalo hlavou, jak je možné, aby k něčemu podobnému došlo při provádění rituálu, který každý zná, který je dokonale připraven, na kterém se podílí stovky lidí a ke kterému přicestuje host ze vzdálené země, s celým doprovodem, ochrankou a nespočetným množstvím logistických úkonů. Při rituálu, kde všichni znají do slova a do písmene text připravené dohody a hlavně důvody k jejímu podepsání. Ze všeho nejvíc mě však zarazilo, že se to stalo v akci, která měla být první z okázalých slavností, při kterých bude Trump korunován na zachránce světového míru. Jak je možné, že by si takovou příležitost nechal ujít? Připusťme, že se objeví nečekaná komplikace, proč tedy nenechat věc vyšumět bez výsledku, se státnickou elegancí, jako to udělal s Kimem ve Vietnamu?

Zajímalo mě, co se dělo před tiskovkou s novináři. Probraly obě strany možné rozpory a komplikace, než se vyšlo na jeviště? Co se děje za zavřenými dveřmi bývá před veřejností ukryto, ale nějaké informace se přeci dostaly ven. Generál ve výslužbě Jack Keane, ke kterému se novináři často obrací, jako k solidnímu zdroji, v neděli prohlásil, že před tiskovou konferencí se uskutečnil, tak jako obvykle, dvacetiminutový „bilat“ (hantýrka pro bilaterární, dvoustranou výměnu názorů), při kterém Zelenskij, na radu svého šéfa mise Jermaka, svoje námitky nepředložil a rozhodl se s nimi přijít až před „očima a ušima“ světa, tedy před dychtivými novináři. A od počátku bylo jasné, že má v úmyslu něco úplně jiného, než co obvyklý rituál předpokládá. Příkladem jsou nedávné námluvy s Macronem a Starmerem. Tady se však Zelensk, místo obvyklých úsměvů před kamerou, poplácávání po zádech, vzájemných pochval a děkovných gest pustil do školení o historii konfliktu a o nesmyslnosti jednat s Putinem, který je terorista a zabiják a o nemožnosti cokoliv podepisovat bez záruk bezpečnosti.

Trump nejprve naslouchal s hlavou dolů a rukama sepjatýma v gestu trpělivosti, ale dlouho to nevydržel a když byl Zelenským varován, že sám brzy pocítí, jaké to je být v pozici napadené země, přešel do protiútoku. Vance, který jako všichni, očekával děkovačku, se ji také několikrát a dost agresivně snažil na Zelenském vynutit. A pak už se jenom křičelo a velvyslankyně Oksana Makarova ukryla hlavu do dlaní.

Nepřipadá mi logické, že tato scéna byla pečlivě připravenou pastí na nebohého prezidenta Ukrajiny. Možná se mýlím, ale přišlo mi to, jakoby Zelenskij hodil hever pod kola pomyslného Trumpova vlaku, našňořeného girlandami a nápisy Světu Mír a vykolejil ho před zírajícím publikem. Nedivím se Zelenskému, že má obavy z nejistoty pouštět se do podepisování dohod bez záruk, ale proč vážit cestu až k samotnému podpisovému aktu a nevyjasnit vše dopředu? Pro mě je Zelenskij stále hrdinou za to, jak se zachoval na počátku agrese, jak neutekl do exilu, který mi Biden nabízel, ale naopak se postavil do čela své armády a rozhodl se bojovat. Po zuřivém roku zničujících bojů však válka ustrnula na bezvýchodné remíze a Zelenskij, jako válečný prezident má moc pouze za pokračujícího konfliktu.

Další vrásku na čelo mi udělal superlevicový senátor Chris Murphy, který si pochvaloval výsledky setkání se Zelenským, které měl tři hodiny před katastrofou za účasti dalších členů Trumpovy opozice, jakými jsou bývalý ministr zahraničí Anthony Blinken, Obamova poradkyně pro národní bezpečnost Suzan Rice(ová) a další. Účastníkem schůzky byl i Lindsey Graham, Trumpův přívrženec ale také dlouhodobý podporovatel Zelenského. Co se na schůzce řešilo, co kdo Zelenskému radil nevíme, a snad to během času vyplyne na povrch. Reakce demokratů na celou věc jsou zadostiučinění a potvrzení jejich stanoviska. Reakce republikánů jsou naprostý šok, zklamání a dokonce volání po Zelenského rezignaci právě od Grahama, který stál vždy na jeho straně. Z toho vyvozuji, že věci se vyvinuly naprosto proti očekávání Trumpa a spol., a nikoliv podle jejich plánu připravit úkladnou past na ukrajinského prezidenta.