Končící rok 2025 byl v mezinárodní politice jasným dokladem návratu USA do pozice rozhodující síly ve světě. Skončila politika chromého Joea Bidena, která vedla k válkám na Ukrajině a v Gaze.

Pokud časopis Politico označil za nejvlivnějšího politika EU amerického prezidenta Donalda Trumpa, (Politik číslo jedna v EU je Donald Trump - Blog iDNES.cz) neplatí to vůbec jenom pro politiku EU. Trumpovy USA totiž během letošního roku ukázaly zuby nejen vůči dvěma největším válkám na Ukrajině a v pásmu Gazy. Trumpova politika donutila v zásadě celý svět přijmout USA zpátky do role světové mocnosti číslo 1.

Vyhlášením dovozních cel vůči všem státům světa včetně spojenců se ukázalo jako naprosto zásadní rozhodnutí. EU se sice kroutila, seč to šlo a podobně i Kanada a Mexiko, ale nakonec všechny státy kromě Číny a částečně Indie před USA kapitulovaly. Pro státy EU je dohoda s USA samozřejmě klíčová a cla ve výši 15 % jsou údajně „snesitelná“. Nicméně, někteří exportéři se již skutečně chystají větší část výroby přenést do USA tak, aby se clu vyhnuly. A podle „překvapivé“ zprávy se ekonomický růst v USA zrychlil. Hrubý domácí produkt (HDP) Spojených států se ve třetím čtvrtletí v celoročním přepočtu zvýšil o 4,3 procenta. Růst tak překvapivě zrychlil z 3,8 procenta ve druhém čtvrtletí. Ve svém dnešním odhadu to uvedlo americké ministerstvo obchodu. Analytici podle průzkumu agentury Reuters očekávali zpomalení růstu na 3,3 procenta. Údaje o vývoji HDP ve třetím čtvrtletí přicházejí se zpožděním v důsledku dočasného omezení činnosti federálních úřadů, tedy takzvaného shutdownu.

Ti komentátoři, kteří ostatně nemohou Trumpovi „přijít na jméno“, a psali o tom, že Trumpova politika může vést k recesi, se opět tak jako pokaždé mýlili. Co by za takový růst třeba Německo dalo, že ano. „Problémem“ je stále Čína. Ta už hraje ve světové ekonomice takovou roli, že její „zkrocení“ na americký způsob nepřipadá v úvahu. V současnosti tak fungují dohody, které dávají USA výhodu 20% v celních sazbách. Celní válka je tak sice v běhu, ale pro obě strany zatím taková „remíza“.

Největší vliv Trumpa se však v letošním končícím roce projevil v mezinárodní politice při řešení dvou velkých konfliktů mezi Ruskem a Ukrajinou a mezi Izraelem a teroristy z Hamásu. Oba konflikty se Trump rozhodl vyřešit. Sice neuspěl se svým řešením během „jednoho dne“ , jak tvrdil o agresi Ruska proti Ukrajině, ale rozhodně se ukázalo, že USA mají v rukách silné karty a dokáží zásadním způsobem ovlivnit i válečné konflikty.

Válka Izraele proti teroristům Hamásu začala po útoku Hamásu na Izrael, při kterém bylo zabito mnoho Izraelců a několik set jich bylo jako rukojmí odvlečeno do pásma Gazy. Izraelská odvetná akce vedla sice k decimaci Hamásu, ale s rostoucím počtem civilních obětí na straně Hamásu se zvedla silná protiizraelská kampaň, kterou zakončilo uznání nutnosti vytvořit Palestinu jako nezávislého státu i Německem, Francií, Velkou Británií a Kanadou. Izrael se dostal pod takový tlak USA, že souhlasil s příměřím, a to vedlo opět k tomu, že Hamás vstal „ z mrtvých“ a opět ovládá 50% pásma Gazy a Izrael také 50 % - takové „fifty-fifty“. Tím si Trump zajistil další podporu ze strany Saudské Arábie. Navíc, USA bombardovaly Írán v místech předpokládaných skladů zbraní a vývoje jaderné bomby, což jistě s povděkem přijaly arabské státy, které se cítí Íránem ohrožovány.

Při řešení ruské agrese proti Ukrajině zaujal Trump nejprve zásadní odpor proti politice Volodymyra Zelenského. První návštěva Zelenského v USA skončila neslavně vážnou roztržkou. Trump pak zastavil dodávky zbraní na Ukrajinu placené rozpočtem USA a dodávky zbraní dnes zajišťují evropské státy NATO, které za dodávky platí USA s tím, že je pak reexportují na Ukrajinu. USA tak nyní podle Trumpa nestojí válka „ani cent“. Zelenský pak na doporučení evropských lídrů začal Trumpovi „nadbíhat“. Oslavoval ho jako zásadního podporovatele Ukrajiny a je tak podle posledních zpráv připraven mírový plán, který USA s Ukrajinou připravily, i realizovat. Je prý hotov z 90 %, bezpečnostní záruky ze strany USA pro Ukrajinu pak na 100 %. Pouze je „divné“, že Trump stále „přehlíží“ ruské útoky a hovoří o ruské „upřímné“ snaze dospět k míru. Veškerá americká podpora pro Ukrajinu by totiž měla být k dispozici pouze tehdy, pokud se dosáhne podpisu mírové smlouvy. Kámen úrazu je pak jasný. Je to odstoupení čtyř Ruskem okupovaných oblastí Rusku, i když ve třech z nich Rusko ještě celé oblasti neokupuje. Nicméně, ruská armáda postupuje a tento vývoj musí samozřejmě být mementem pro Zelenského a jeho politiku. Rusko žádné „příměří“ nechce, natož referendum o mírové smlouvě na Ukrajině. Chce ukrajinskou kapitulaci a odevzdání čtyř oblastí Rusku.

Zásadní je pak pro Trumpa i „boj s pašováním narkotik“ do USA, z Venezuely zvláště. Trump chce Venezuelu zlomit a opět jí vrátit do amerického vlivu. Podle posledních zpráv na ČT 29.12.2025 už dokonce americké jednotky útočily už i na pevninu, nejen na plavidla údajně převážející drogy nebo naftu. Mimochodem, Venezuela má podle odhadu největší zásoby ropy na světě. To jistě stojí za trochu snahy, že ano.

Celý tento komentář tak lze zakončit jednoznačně tak, že rok 2025 byl v mezinárodní politice rokem v režii Donalda Trumpa. A činil se i „doma ve Státech“, když povolal Národní gardu například do Washingtonu, aby ukázal i na domácím poli, že bude nesmlouvavý vůči ilegální migraci a pašování drog. Pokud by se Trumpovi skutečně podařilo ukončit válku na Ukrajině, byl by to skutečně výrazný úspěch jeho politiky přetažení Ruska na jeho stranu proti Číně. Čína je soupeřem, který je mnohem silnější ekonomicky než Rusko a chce Tchaj-wan (čínští vojáci právě teď cvičí „nástup“ na obsazení Tchaj-wanu) do své sféry vlivu proti USA. Trump se tak musí zabývat především právě tímto problémem a k tomu potřebuje mít „volné ruce“ bez větších konfliktů v jiných částech dnešního světa.