Když si podrobně prostudujete, jak se to dělá, je to brnkačka. Stačí k tomu jen být vládou s dostatečnou parlamentní většinou a uzákonit si to. Posláním vlád odjakživa bylo oškubat občany. Nejlíp tak, aby si toho nevšimli. Všímat si toho je posláním parlamentní opozice, aby toho vláda nenakradla tolik, že by na opozici nic nezbylo, až bude vládnout.

Toto se netýká Česka, pohádkové země, která už byla stokrát rozkradená a pořád je tu co krást. Hrneček dál vaří a oslíček se otřepává. Dnešní pohádka je o království Velké Británie, jehož dvě různé vlády ve dvou nedávných dobách objevily metodu, jak vylepšit státní rozpočet o několik miliard oškubáním dědiců zesnulých. Připomeňme si, že vlády nemají žádné jiné peníze než ty, které sebraly občanům.

Progresivní konzervativec i socialista jedno je

Té první vládě předsedal sám sebe nazývající „progresivní konzervativec“ David Cameron, té druhé dnes předsedá všemi nazývaný progresivní socialista sir Keir Starmer. Před nimi se dědická daň ještě počítala takto: Veškerý zděděný movitý a nemovitý majetek zůstává nezdaněn – ale jen do výše 325 tisíc liber. To je dnes přibližně hodnota dvoupokojového bytu na okrajovém londýnském předměstí nebo jednoho automobilu Lamborghini. Veškerý movitý a nemovitý majetek nad touto hodnotou se zdaňoval (a stále zdaňuje) sazbou 40 %. Kromě dvou zcela nezdaněných položek. Jednou je životní pojistka, druhou penzijní fond – čili soukromé připojištění vedle základní státní penze, která smrtí končí.

Cameronova vláda si v roce 2015 z děděných soukromých majetků přihnula nápadem ponechávat toto nulové zdanění jen u umrlců zesnulých před dosažením věku 75. Na logickou otázku, proč zrovna 75, lze odpovědět domněnkou, že někdo chytrý ve vládě spočítal, že staršího věku než 75 se dožívá čím dál větší počet seniorů, jejichž státní penze jsou rostoucí zátěží pro státní rozpočet, v němž pak chybí potřebné fondy na financování ilegální imigrace, která v roce 2024 dostoupila na 996 tisíc hladových krků.

V prosinci 2024 tuto 75letou metu připomněli kritici právě parlamentem schváleného zákona o „asistovaném usmrcování“ trpících pacientů, s upozorněním, že by se mohla stát motivem k usmrcování předčasnému. Dědictví se asi stane jedním s nejčastějších vražedných motivů budoucích detektivek.

Od Cameronovy vlády tedy dědicové umrlců starších než 75let začali platit daně ze zděděných penzijních fondů i životní pojistky, v sazbě podle výše svého celkového příjmu. Takto: do příjmu 37 tisíc daň 20 %. Z marže od 37 do 125 tisíc daň 40 %. Z marže nad 125 tisíc daň 45 %.

Pěkné spojení s eutanázií

Starmer Camerona ještě přetrumfl tímto majstrštykem: Při ponechání oné 75roční mety začlenit životní pojistky a penzijní fondy do celkové dědické daně. Tumpachoví z toho jsou nejen senioři a jejich dědicové, ale i finanční poradci, čile nabízející své služby, z nichž jednou radou je odstěhovat se do daňového ráje.

Druhu radou je nahnat vám strach, že máte-li dostatečně velké úspory, stát z nich dědicům ukradne nejprve těch 40 procent ze všeho, a pak ještě, umřete-li po pětasedmdesátce, daň z příjmu, která by se z toho, co vám zbude, mohla vyšplhat až na 45 procent, jste-li hodně bohatí.

Má to vejít v platnost až v roce 2027. Asi proto, aby zdaňovaný lid ještě stihl asistovaně usmrtit své sedmdesátníky, nebo aby oni ještě stihli všecko prošustrovat. Každopádně by to mohlo být inspirací i našim politikům topícím se v rozpočtových deficitech. Jste-li jedním z nich a nejeví-li se vám to zcela srozumitelné, chlácholte se Einsteinovým bonmotem, že daň je jediný matematický úkol, který nikdy nepochopil.

Psáno pro Deník.to

__________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.