Jak akademický superstar Jason Arday nakonec k újmě přišel, je už příběh mediálně propraný a někdo jej jednou určitě promění v napínavý film. A je jen špičkou ledovce, o němž by se mohl točit seriál. Zopakujme si stručně jeho synopsi.

Narozen v Londýně chudým africkým imigrantům. Trpěl autismem, do 11 let nemluvil, číst a psát se naučil až v 18. Pak to svižně dohnal na bakaláře, dva tituly magisterské a PhD na univerzitě liverpoolské. Taky rád běhal maraton a uběhl jich 30 během 35 dní, z toho 9 po záchvatu epilepsie a s naštípnutou lebkou. Též uběhl 600 mil během 6 dní. Sám zorganizoval dobročinné sbírky 5 milionů liber. Účinkoval v dětském dokumentárním programu BBC v roce 1964. (Narodil se v roce 1985). A podobné. Budilo to úžas u zaměstnavatelů na Cambridgi, fascinaci v médiích. Všichni byli pyšní, že se s ním znají. Ještě v Liverpoolu se vyšvihl na špici odborníků na pokrokovou teorii EDI v pedagogice. Připomeňme si, že v té zkratce Equity znamená rovnost za každou cenu, Diversity znamená kulturní a etnická pestrost, Inclusion znamená začlenění všech těch diverzit rovnostně do jedné multikultury. V praxi to znamená zvýhodňování znevýhodněných a znevýhodňování zvýhodněných. Takový nenápadný rasismus naruby.

Asistentury a docentury odsloužil na univerzitách Roehampton, Durham a Glasgow. Cambridgeskou profesuru v oboru sociologie vzdělání získává v 37 letech. Oslavován jako nejmladší černý profesor v cambridgeských dějinách. A ne jen tak ledajaký, nýbrž opravdický: vlasy spletené do karibských dredů. Obdarováván čestnými tituly, hojně přednáší a publikuje. Na svůj knižní memoár dostává od amerického nakladatele milionovou zálohu, nakladatel přesnou částku nepřiznává.

My můžeme žasnout, jak mu to mohli všichni baštit. Teprve koncem minulého roku různí šťouralové mediální začali pochybovat o jeho zázracích, šťouralové akademičtí o jeho kvalifikacích. Jeden cambridgeský akademik poradil druhému cambridgeskému akademikovi, aby si přečetl veřejně dostupnou Ardayovu liverpoolskou PhD dizertaci z roku 2015 a porovnal ji s veřejně dostupnou dizertací doktorandky londýnské Brunel University jménem Paula Zwozdiak-Myers z roku 2009. Ten první akademik je neznámý. Tím druhým je profesor Nathan Cofnas, donedávna na Cambridgi, odkud letos v březnu odešel do Ghentu v Belgii. Asi se mezi nimi odehrálo něco jako „hele, kolego, mě by za to z Cambridge vykopli, když to zveřejníš z Ghentu, tam na tebe nemůžou.“

Plagiát jako řemen

Profesor Cofnas, odborník na „filosofii biologie, etiky a vztahů vědy s realitou“, s tituly z Columbie, Oxfordu a Cambridge protáhl oba texty softwarem Copyleaks a odhalil v Ardayově textu přes 240 doslovných opisů bez uvedení zdroje. Nejen z uvedené dizertace, ale i z několika článků jiných autorů.

Plagiát jako řemen a vědecký klenot, dokonale potvrzující Cofnasovo mnohokrát vyslovené podezření, že „univerzity snižují akademické standardy v zájmu rasové diverzity“. Za něž je samozřejmě různými komentátory pasován na rasistu.

Nález zveřejnil 21. července na Substacku pod titulkem „EDI podvod a jeho krytí na Cambridgi“. Článek se rozletěl po sociálních sítích, až za 3 dny dorazil do mainstreamu jako Times a Daily Telegraph. Ti rozcupovávají absurdity jeho životopisu víc než to plagiátorství. Brzy se k těmto pravičákům přidává i levičák Guardian. A BBC. A ostatní.

Na Cambridgi se 6. srpna rozjíždí šetření, jak vlastně byl Arday přijat a přezkoumávají se jeho vědecké práce. Arday rezignuje, s ujištěním, že tím však publikovaná nařčení nepotvrzuje. Mediální kampaň sílí a zpochybňuje jeho akademickou kariéru. Ardayovi stoupenci obviňují média z rasismu.

A 14. srpna je Arday nalezen mrtvý. Policie konstatuje, že na něm nebylo spácháno násilí. Zvedá se tažení proti médiím, že ho „dezinformacemi dohnala k sebevraždě“. Cofnas je v Ghentu suspendován a vyšetřován z podezření, zda jeho chování vůči Ardayovi se rovná diskriminaci, jeho veřejná prohlášení jsou neslučitelná s odpovědnostmi ghentského akademika, a jeho rešeršní programy „rasový realismus“ a „hereditní revoluce“ jsou „fundamentálně nekonsistentní se smluvním obsahem vašeho zaměstnání“. Zůstává do konce své roční smlouvy do příštího března, má zatrženy přednášky a pracuje „laboratorně“ na projektu „Budoucnost liberalismu“.

Paula Zwozdiak-Myers je docentkou na Brunel University a užívá si nečekanou publicitu. Cofnasův záhadný „cambridgeský akademik“ zůstává záhadný.

Šachsija islamia

Co kdyby to nebyl jediný takový případ, řekne si novinářská smečka (pravicového) časopisu Spectator, vnoří se do webu univerzity a začmuchá. Asi tím bezděkým rasismem jdou podvědomě po cizáckých jménech, neboť na ně jako první vykoukne bristolská absolventka Dr. Farah Ahmed, přijatá na Cambridge do výzkumu v roce 2019. Díky své pilné rešeršní práci na projektu „Promýšlení islámského vzdělávání britských muslimských dětí“ to v roce 2025 dotahuje na docentku Pedagogické fakulty, s odborností na „Filosofii islámského vzdělávání“.

Nic nápadného. Kromě specifické pedagogické metodiky zvané „šachsija islamia“, kterou paní docentka razí a o níž se čmuchalové novinářští dozvídají, že má výchovné prvky islamistické, učí vnímat islám jako kompletní politický systém, podle zákonů šaría, s cílem nastolení islámské nadvlády, v konfliktu se zákony sekulární demokracie. Souhrnně se mu taky někdy říká civilizační džihád. A je spojován s organizací Hizb-ut-Tahrir, která je v Británii od roku 2024 zakázána jako teroristická a trestným činem je nejen její členství, ale i její propagace.

A docentka Ahmedová bývala její členkou. Tak dobře, jen v mládí, kdy byla organizace ještě legální. Od té doby si svou mladickou nerozvážnost odpracovala. Tím, že výuku civilizačního džihádu zavedla na univerzitě. Šest let před pasováním na docentku. Do vlivného pedagogického týmu dohlížejícího na EDI a „dekolonizaci“ vzdělání.

Na ukázku pár témat jejích přednášek. Západní věda jako projekt modernistický a koloniální. Jak se odnaučit konvenční vzdělávání a posunout se k vzdělávání zakotvenému v islámu.

V jejích publikovaných článcích nacházíme třeba toto: Západní vzdělání je ohrožením islámské víry a islámských hodnot. Demokracie je zkorumpovaná tradice. Výuka evoluce může vystavovat muslimské děti idejím kontrastujícím s islámem. Anglická literatura jako Romeo a Julie propaguje ideje kontrastující s islámem.

Proti všem útokům těch novinářských xenofobů si Cambridgeané docentku Ahmedovou uhájili. Na téže fakultě, z níž odpadl Arday.

Proč nikdo netestoval Ardayovy výmysly?

Ale tím pátrání po cambridgeských „wokistech“ propagujících EDI, dekolonizaci a antirasismus nekončí. Na jejich měření se vymyslela metodika zvaná „wokometer“. Vysoké wokeové hodnocení na něm získávají tito pedagogové:

Profesorka Postkoloniálních studií Priyamvada Gopal, odbornice na kritickou rasovou teorii, dekolonizaci a studia domorodých kultur. Západní univerzity by měly spolupracovat na životně nezbytném úkolu dekolonizace jako evropského reparátu, praví její hlavní vědecká práce.

Profesorka Esra Özyürek na fakultě teologické, vedoucí programu „Interfaith“ – něco jako srovnávací teologie. Její nejzáslužnější vědecká práce ukazuje, jak se evropský boj proti antisemitismu proměňuje v nepřátelství vůči muslimům.

Docent Ali Meghji, specializovaný na „sociální nerovnosti, rasy a rasismus“. Univerzitou chválen jako „viditelný vůdce v EDI a rovnosti“ a tvůrce „mašinerie formulující a implementující cambridgeskou politiku vůči institučímu rasismu“. Jeho hlavní předmět se jmenuje „Dekolonizace sociologie“ a spočívá v nápravě toho, že klasická západní sociologie prezentovala kolonizované národy jako zaostalé barbary.

Amilkar Pereira na Pedagogické fakultě pracuje na „dekolonizaci osnov a znalostí nahromaděných eurocentrickou a anglo-americkou předpojatostí“. Taky se tomu říká odstraňování „mrtvých bílých starců“ z výuky a jejich nahrazování pestrobarevnějšími mládežníky.

Profesorka sociologie Mónica Moreno Figueroa. Předměty: Instituční rasismus. Kritická rasová teorie. Teorie feminismu. Anti-opresismus. Vede „Institut pro sociální transformaci globálního rasismu“, jehož náplní je „dekolonizace a decentralizace vědění“.

Celá katedra archeologie. Oficiálně vyhlásila, že archeologie musí „dekolonizovat svou rešeršní agendu, učební osnovy a pedagogiku“, a podpořila hnutí „Black Lives Matter“.

Projekt „Dědictví otrokářství“. Mezioborová skupina vědců zkoumající historické napojení univerzity na kolonizaci a otroctví, včetně toho, jak vědecké bádání Cambridge „posilovalo a potvrzovalo myšlení založené na rasách“. K projektu se váže studentské hnutí „Dekolonizace“, které od roku 2019 žádá dekolonizaci výuky, jaká dosud napomáhala „vojenské dominanci a ekonomickému vykořisťování“.

The Cambridge Centre for Teaching & Learning už na dekolonizaci jednotlivých předmětů pracuje a „tlačí kulturní a organizační změnu“. Metodou „restrukturace příliš bělošsko-centrických osnov odshora až dolů, tak aby nebělošští vědci a jejich narativy se stali centrálními a uctívanými jako bělošské“. Cílem je mimo jiné „vštípit všem oddělením univerzity odpovědnost za EDI a rasovou rovnost“. A taky ještě „zlepšit zastoupení osob B.A.M.E. ve vedoucích pozicích“ (B.A.M.E. = černé, asijské a etnicky menšinové).

A dopátrali jsme se vysvětlení, proč nikdo netestoval Ardayovy výmysly. Zdalipak ty antirasisty někdy napadne, že snižovat standard pro nějakou rasu není antirasismus, nýbrž rasismus. Ne vůči těm nesnižovaným, nýbrž právě k těm snižovaným, neboť ty se tímto stávají ponižované. Takže kdo v tom filmu bude hlavní padouch?