Která země bude prvním evropským chalífátem?

Tuto otázku si před časem položil francouzský spisovatel a historik Renaud Camus, autor dnes už proslulého termínu Grand Remplacement čili velká výměna nebo velké nahrazení, jímž mínil nahrazení evropského obyvatelstva imigrací, konkrétně islámskou. Byl za to (plus pár hanlivých výroků o ní) v roce 2010 odsouzen k pokutě 4000 eur. Nepolepšil se a se sledováním a podáváním zpráv o oné výměně pokračuje dál, tak jako pokračuje ona. Po většinu této doby předpovídá, že prvním evropským chalífátem bude Francie.

Fakta mu to potvrzují a hromadí se. Nejnověji se o to postaral prezident Macron, když v Paříži s kamarádským úsměvem a potřesením pravicí uvítal masového vraha, někdejšího velitele ISIS a Al-Káidy, dnešního vladaře Sýrie Al-Šaráha, jinak též zosnovatele dnešních masakrů bezbranných alavitů, drúzů a křesťanů, čítajících desetitisíce. Pikantní na návštěvě je navíc to, že Al-Šaráh je pořád ještě na seznamu OSN stíhaných teroristů se zákazem cestování, Macron musel OSN požádat o výjimku a OSN mu ji poskytla.

Francie je už řadu let v čelním peletonu evropských příjemců neevropských žadatelů o azyl – a velké díky Macronovi. Francouzský institut L’Observatoire de l’immigration et de la démographie (OID) připomíná, že za jeho prezidentství se pravidla udělování azylu rozvolnila natolik, že by podle nich nárok na francouzský azyl mohlo teoreticky mít až 580 milionů imigrantů, osmiapůlnásobek současné francouzské populace.

Francie mezi vážnými favority

Za 6 let jeho prezidentství mezi roky 2017 a 2023 Francie zaregistrovala 825 tisíc azylantů. V roce 2024 vydala 337 tisíc nových povolení k pobytu. Celkový počet neeurounijních cizinců s povolením k pobytu je teď 4,3 milionu. V tom je sice započítáno pár set tisíc Britů a Ukrajinců, ale ty hlavní počty dodalo Alžírsko (650 tisíc), Maroko (617 tisíc), Tunisko (304 tisíc), Turecko (232 tisíc), a po nějakých desetitisícovkách každá Senegal, Burkina Faso, Mali a Kongo. To jsou ti ještě bez občanství. Dohromady s těmi, kteří občanství už mají, to dává podle Wikipedie 9 milionů muslimů čili 13 procent populace. Letos azylové žádosti přibývají tempem 41 tisíc v prvním čtvrtletí.

S počty roste i jejich radikalizace, která nedávno přiměla bývalého premiéra François Fillona k postřehu, že „vzestup islámského totalitarismu se stává pro Evropu největším ohrožením, neboť rostoucí počet lidí tíhne k této ideologii, která pod maskou náboženství skrývá politickou agendu stejně brutální, jako nacismus a stalinismus.“

Francouzský týdeník Le Journal du Dimanche odhalil, že chystanou „vědeckou“ rešerši a celoevropskou putovní výstavu „Evropský Korán: Falšování evropských dějin“, která dostává 10 milionů eur grant od EU, řídí akademici napojení na Muslimské bratrstvo, jehož politikou je globální islamizace. Výslovným účelem projektu je poučit nás, že „Korán sehrál důležitou roli v utváření středověké a raně moderní evropské náboženské diverzity a identity a stále v tom pokračuje.“

Každé dva týdny se ve Francii otvírá nová mešita a stejným tempem zanikají kostely, sděluje institut pro ochranu náboženského dědiství Observatoire du Patrimoine Religieux. Víc lidí navštěvuje páteční bohoslužby islámské než nedělní křesťanské. V průzkumu agentury IFOP zveřejněného v listě Le Figaro 80 procent Francouzů předvídá „společenskou explozi“, 42 procent počítá s občanskou válkou. Sílícího islamismu v předměstích se obává 72 procent, ve školách 63 procenta, na univerzitách 56 procent. Okupace veřejného prostoru náboženstvím znepokojuje 75 procent dotázaných. Dystopická noční můra Houellebecqova románu Podvolení se stává realitou.

I jinde v EU se islámu daří

A není v tom Francie sama. K společenské explozi mají nakročeno i Německo, Švédsko, Nizozemsko, Belgie a Rakousko. Podle zprávy Gatestone Institute z roku 2024 do roku 2030 vzroste islámská populace Evropy na 15-20 procent. Do politiky vstupují už čistě islámské politické strany, jako Denk v Nizozemsku nebo SÖZ a Liste Gaza v Rakousku, s kandidátkami na starosty zobrazenými na plakátech v hidžábu. V Belgii se množí islámští radní a starostové. Ve Švédsku – jemuž Pew Research do roku 2050 předpovídá 20 až 30 procent islámské populace, se seriózně debatuje o zavedení aspektů islámského práva šari´a.

Belgie má 7 procent muslimů, ale samotný Brusel přes 23 procenta, kalkuluje sociolog Jan Hertogen z univerzity v Lovani. A vypočítává dvě stovky tamních muslimských organizací, víc než je spolků katolických. Internetové servery popisují alžírské a marocké drogové gangy vzájemně po sobě střílející z kalašnikovek, nebo nezletilé kluky naháněné do krádeží a prodeje drog.

„Nejezděte sem, ústavy dětské péče máme přeplněné!“ hlásá internetová kampaň belgické vlády namířená na imigrantskou mládež. „Belgie už není Kanán s mlékem a strdím!“ vysvětluje dále. A nás jistě pobaví její jistota, že každý muslimský usmrkanec má načteno z Bible, co byl Kanán a co bylo mléko a strdí. Přidejme si k tomu pobavení i následný údiv Bruselanů, jak to, že těch spratků pořád přibývá. Podobně nás možná pobaví i jejich údiv, jak mohl být za socialistickou stranu starostou islámské čtvrti Molenbeek zvolen jakýsi Yassine Akki, na něhož se po zvolení provalilo, že si odseděl 4 roky za znásilnění nezletilé dívky a vloupání.

Přesvědčení, že islamizace evropské politiky postupuje ve vědomé kolaboraci s evropskými elitami, vyslovuje i historik a analytik islámu Daniel Pipes z think-tanku Middle East Forum. Jako projev této strategie uvádí současné tažení elit proti stranám a politikům usilujícím o zastavení imigrace. Washingtonský Hudson Institute varuje, že pokračování progresivistické politiky multikulturalismu a nezvládnuté imigrace urychluje přeměnu Evropy v post-demokratický islámem dominovaný režim během jedné generace.

Která země tedy bude prvním chalífátem?

Ze soutěže můžeme hned vyloučit Dánsko. To totiž hodilo do koše 90 % muslimských žádostí o azyl. Zakázalo muslimkám oblékat burku a přikázalo všem příchozím naučit se dánsky, chtějí-li dostávat sociální podporu. Rozmístilo azylanty tak, aby nevznikala muslimská ghetta. Podmínky asimilace splnilo 10 procent migrantů. Velké počty příchozích Dánsko deportovalo. Nově za loňský rok přišlo jen něco přes 2 tisíce, oproti někdejším ročním až 20 tisícům. Šmahem pokleslo procento muslimských dětí ve školách. Z měst téměř zmizela kriminalita. Pochvalují si to i imigranti, kteří podmínky splnili a chtějí se stát Dány. Tak vida, ono to jde, i přes eurounijní imigrační nařízení.

Takže kde bude ten první chalífát? A vraťme se k Renaudu Camusovi. Ten si nedávno musel zažonglovat s poznatkem, že nezáleží tolik na počtech muslimských imigrantů, jako na jejich postavení v čelných institucích. A že v tom Francii možná už předehnala Velká Británie, s menším počtem muslimů celkově, ale větším počtem postoupených do vlivných institucí. Ta mu totiž zakázala vstup na její území, kam byl pozván na konferenci dosud neznámé (nepochybně pravicově extremistické) strany zvané Homeland Party čili strana vlasti, a na debatu Oxford Union. Jeho přítomnost „nepřispívá k veřejnému dobru“, vysvětlilo mu e-mailem Ministerstvo vnitra.

Camus to komentoval se znatelnou špetkou sarkasmu: „Zvažoval jsem do Anglie přijet i přes ten zákaz, ale nechtěl jsem prezidentu Macronovi způsobit starosti o osmdesátiletého nemocného francouzského spisovatele vězněného v muslimské zemi.“

A tak zatímco podle předního sledovatele evropské islamizace je Francie na dobré cestě muslimskou zemí se brzy stát, Británie už jí je. K oslavám ramadánových večeří v parlamentě, na královském hradě Windsor a v shakesepearovském divadle Globe přibyla chvála islámu v králově velikonočním proslovu. K Tommymu Robinsonovi vězněnému za zakázané protesty proti masovému muslimskému znásilňování anglických děvčátek, a k desítkám vězněných Britů za internetovou „islamofobii“ přibyl žhář Koránu Hamit Coskun obžalovaný z dosud neznámého ale zřejmě nově uzákoněného zločinu „obtěžování náboženské instituce islámu“. Birmingham právě spočítal, že prvňáčci ve školách jsou už z většiny muslimové.

A z Francie místo hostujících spisovatelů připlouvají tisíce muslimských vojáků, jejichž státní podpora už stojí daňové poplatníky podle Daily Telegraphu 4,6 milionů liber denně čili 3 172 liber za minutu.

Celá Evropa na západ od nás je zralá na explozi. U nás je vše v pohodě. Zatím, bohudík. Dává nám to čas začít počítat, kolik bychom za cenu jedné geniální, ale k obraně české půdy nepoužitelné stíhačky dokázali vycvičit a vyzbrojit záložáků švýcarského stylu schopných bránit své rodiny, domy, úřady, ulice a obce. A ten čas začíná být drahocenný.

Psáno pro deník TO

_____________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: Odkaz

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.