Jak nám v záběrech internetových zpravodajství před očima bují a do celého světa se roztéká islámská státotvornost uřezáváním hlav odpůrcům, ukřižováním nedostatečně loajálních souvěrců, kamenováním znásilněných, usekáváním údů obviněným, bičováním nedostatečně loajálních, věšením homosexuálů, masakrováním jinověrců a destrukcí jejich kulturních památek a svatyň, je na čase pokusit se identifikovat, z jaké psychické vady takové šílenství pramení. Vysvětlovat to několika stovkami vražedných veršů středověké, blouznivě nesrozumitelné a týravě nudné knihy tklivě kvílivých veršů inspirovaných pouštními džiny a jeskynními halucinacemi už nepostačí. Žádná kniha nedokáže ke krutosti tohoto kalibru inspirovat nikoho, kdo na tuto inspiraci není psychologicky naladěný. Hitlerův Mein Kampf by nedokázal k nacistickému řádění hromadně inspirovat Skoty nebo Švédy a dokonce ani ne samotné Němce tři desetiletí před nebo tři měsíce po druhé světové válce. K tomu byl nutný dostatečně velký počet („kritická masa“) lidí, kteří v sobě dokázali překonat základní prvky lidskosti a uvěřit v bohulibost vraždění a přijmout je za osobní úkol a životní poslání.

Krutosti bolševismu a nacismu jako následek sexuální represe vysvětlil a dokumentoval už v 30. letech minulého století Freudův žák, rakouský a později americký psychiatr Wilhelm Reich. Tentýž aspekt – plus absenci smyslu pro humor, krásu, lásku, laskavost a soucit – identifikoval dánský psychiatr Nicolai Sennels u dnešní evropské islámské mládeže nakažené „memem“ (mentálním virem) islámského totalitarismu. V české vědě se o to s mimořádným úspěchem pokouší docent biologie Martin Konvička stručnou knížkou esejů, bohužel trochu nešťastně a zavádivě titulovanou „Sex, drogy a islám“ (vydavatel www.lukaslhotan.cz). Ona je totiž především strhující a do hloubky lidské psychiky a biologických zákonitostí pronikající studií krutosti přímo způsobené sexuální represí.

Jako hlavní psychologicky formující represivní prvky islámu Konvička identifikuje tyto:

Klasická islámská mysogynie, která je předislámského pohanského původu, jen koránskými veršemi potvrzená. Žena je v ní majetkem muže, muži ve všem podřízená a podřazená, k plození hojného potomstva a mužovu sexuálnímu uspokojení stvořená a nemající nárok na uspokojení vlastní. Žena projevující nezávislost, samostatnost a nepotlačené ženství je brána za prostitutku koledující si o znásilnění. Z toho pramení i schválení mužského násilí a příkaz ženské poslušnosti. Zákaz veřejného pohybu žen bez příbuzného muže nebo bez „zneviditelnění“ kompletním zahalením. Nucená manželství a otcovské či bratrské „ctnostní“ vraždy neposlušných dívek. Trestání žen za vlastní znásilnění. Genitální mrzačení dívek bolestivým a často životu nebezpečným odřezem klitorisu a stydkých pysků s účelem zbavit je navždy možnosti pohlavní rozkoše, které se i v západních zemích stává v muslimských komunitách endemickým, postihujícím statisíce dívek i přes svou trestnost. Snadnost mužského a nesnadnost ženského rozvodu. Samotné mnohoženství, které muži umožňuje sexuální potěchu si „omlazovat“ až do pedofilie. A vrozená neschopnost cítit k ženám úctu neprojevitelnou ani k vlastním ponižovaným matkám.

Mnohoženství je samozřejmě zároveň příčinou sexuální frustrace mužů zůstávajících „ na ocet“ a nadržených na lov nemuslimek. Znásilňování žen žádnému muži „nepatřících“. Ochoty věřit v ráj plný panen pokorně se oddávajících bojovníkům padlým ve jménu Alláhově. Segregace žen od mužů ve většině sfér veřejného života a zákaz veřejných projevů mužsko-ženské intimnosti přidává k frustraci z nedostatku dostupných žen ještě frustraci z nemožnosti se s ženami seznámit. Vyřazení pohlavního výběru a nevyhnutelná častost příbuzenských sňatků již dlouhodobě působí „evoluční zblbnutí“.

Z nedostatku dostupných žen pramení i rozšířený sklon k homosexualitě, která je ale zároveň trestná, čili nebezpečná. Přidáním zákazu alkoholu, hudby, divadla a prakticky veškeré veřejné zábavy si islám z frustrovaných mladíků vytváří trvalé vzteklouny, jimž stačí málo, aby se proměnili ve vrahouny. Ty pak špetka pohrdání životem a lásky k smrti přeměňuje v živé střely směřující k lepšímu životu na věčnosti. Zákaz opuštění víry a nenávist k vírám ostatním této střele poskytne nasměrovanou hlaveň a spoušť stisknutou s rozkoší pohlavního orgasmu.

V Konvičkově sexuologické definici se většinový islámský muž nachází v úchylové kategorii „hierarchické sexuality“ dominantně-submisivní nebo až sado-masochistické. Její podstatou je získávání rozkoše působením bolesti podmaněným nebo podmaňování druhých působením bolesti. To se pak promítá i do krutosti k dětem, zvířatům, životnímu prostředí a poraženým odpůrcům. Tím vším je islámský muž nucen udržovat předstíraný self-image nadsamce či alfasamce nepřipouštějícího projev slabosti, soucitu, lítosti nebo submisivnosti.

K vyjeknutí „euréka“ inspiruje Konvičkovo ujištění, že „biolog a ekolog pochopí islám snáze než orientalista“. A to právě Dawkinsovým objevem „memu“, jímž je jakákoli informace, kterou lidé imitují a předávají. Biolog tudíž může chápat i každé náboženství jako mem, který má určitý účel. Jediným účelem a smyslem existence islámu je šíření islámu a podřízení celého světa, jemuž je správné obětovat vlastní život. Ale „memetický virus par excellence dělá z islámu až to, že jakmile by islám – dle vůle Alláhovy – zvítězil, zničil by své nositele a tím i sám sebe.“ Díky memetickému příkazu „šiř mě!“ by totiž důsledkem islámského vítězství nad světem bylo „lidstvo přemnožené, sexuálně frustrované, degenerované, neznající vlastní minulost, neschopné tvůrčího vývoje, kruté, zničivší životní prostředí, utápějící se v sektářském násilí a poddajně zblblé“.

Není divu, že Konvička je už delší dobu terčem nenávisti milovníků islámu a obhájců islámského práva ohrožovat práva a životy všech ostatních. Ale člověka žasnoucího nad jejich vehemencí napadá pár hodně palčivých otázek.

Kdy už prosím někdo z vás laskavě vydá nějaký spis vysvětlující, čím vlastně – kromě možná ekologické záchrany planety vyvražděním přemnoženého lidstva – by vláda islámu civilizaci a světu prospěla? Kde je nějaká islámská kultura, která by nás povznesla, oduševnila, inspirovala k větší tvořivosti a laskavosti? Jakou dnešní literaturu, umění, hudbu, divadlo, vědu, technologii a vzdělanost nabízí? Kde jsou nějací islámští filozofové, psychologové, lékaři či ekonomové, od nichž bychom se mohli učit něco všeobecně lidsky užitečného? Kde jsou islámské technické vynálezy usnadňující život na planetě? Která islámská země by pro svět mohla být vzorem spravedlnosti, laskavosti, prosperity a šťastného žití? Kam se poděl a čím byl zabit onen slavný a do nekonečna omílaný „zlatý věk vzdělanosti“ trvající dvě staletí, ale už sedm staletí mrtvý?

Zkuste to konečně, prosím. A aby to mělo alespoň dvě stánky.