Letošní Ramadán se svými Iftáry vykonal obrovský skok k islamizaci Evropy. Libujete-li si v historických klišé, můžete říct, že překročil Rubikon. Čili vstoupil do zóny nenávratnosti a pochoduje s legiemi dobýt Řím. Jestli ještě nevíte, co jsou Ramadán a Iftár, je na čase se poučit, budou brzy povinné.

Takže: Ramadán je ten sváteční (někdy též zvaný „svatý“) měsíc nočního hodování a denního odpočinku zvaného půst. Kdysi se zdůrazňoval ten denní duchovní půst, v poslední době to noční hmotné hodování. Neohrnujme nad tím nos, z Vánoc jsme taky udělali žranici. Statisticky se taky o Ramadánu zvyšuje počet zabitých bezvěrců a jinověrců za nevěření a jinověření, a zfackovaných souvěrců za napití vody. To ale vykonávají jen ti nejzbožnější.

Iftár je název onoho nočního hodování. K němu bývají přizýváni přátelští bezvěrci a jinověrci s cílem zvaným „dawa“, což znamená lákání bezvěrců a jinověrců k příklonu k islámu a k jeho „obejmutí“, jak tato víra pojmenovává náboženskou konverzi. Asi proto, že jakmile se s ním obejmete, už vás zaživa nepustí. Někteří islamologové Iftáru říkají „společenský džihád“ nebo „gastronomický džihád“. Pestré a lahodné islámské gastronomii (od Maroka přes Turecko po Pákistán a Indonésii) se těžko odolává, i když při ní zůstáváte střízliví.

Evropané se muslimům leckde přibližují

Letošní evropské Iftáry se někde vydaly do ulic, jinde přijaly pozvání do paláců. Obě varianty spolupořádali mocní spřátelení bezvěrci a jinověrci. V Německu se jeden pouliční Iftár odehrál na známém berlínském náměstí Leopoldplatz před historickým protestantským kostelem nesoucím jméno Nazaretský. Při posvátném pojídání přinesených posvátných pochoutek, které stovky shromážděných muslimů posvátně sdílely s úředníky radnice a přátelskými spoluobčany, se zazpívalo známé svaté heslo „Alláhu akbar“ a náměstím zazněl přátelský projev starostky pyšnící se „zde pospolu žijícími 160 národnostmi“ a vítající tento projev „vzdoru proti pravicovému posunu politiky“.

Z obav o zvýšenou citlivost místních muslimů a nedostatečnou bezpečnostní ochranu se v řadě německých měst ruší tradiční lidové veselice jako jarmarky, bleší trhy, pouliční divadla a kejkle, Valpuržiny noci, velikonoční táboráky. Některé školy s velkým procentem muslimských žáků ve svých kalendářích uvádějí jen svátky islámské. Žádné Velikonoce, žádné Vánoce.

Italské město Milán uspořádalo hned dva Iftáry, ve spolupráci s katarským konzulátem, levicovou stranou Partito Democratico, její mládežnickou pobočkou a místní organizací muslimské mládeže. Na náměstí Leonarda da Vinci přezdívaném „tlukoucí srdce města“. S pozváním pro „všechny demokraticky smýšlející občany toužící oslavit multikulturnost města“ a s výzvou přinést „něco k jídlu a modlitební kobereček“.

Británie v nadbíhání muslimům vede
Ale velmistrem mírumilovné islamizace je Velká Británie, která se letos zjevně stává nezastřeně islámským státem za spolupráce nejvyšších státních autorit. Iftár pro 360 muslimských hostů se konal v síni svatého Jiří (tradičně hostící státnické návštěvy speciální bankety) královského hradu Windsor. Sice bez královy přímé účasti, ale s jeho výslovnou podporou a s organizační spoluprací Royal Collection Trust, který pečuje o královské památky. Král i královna přispěli vlastnoručním balením datlí, jimiž se Iftáry zahajují jako prvním soustem.

Aby se nenechal zahanbit Iftárem královským, uspořádal premiér Starmer Iftár parlamentní, v oné velké gotické vstupní hale Westminsterského paláce – toho původního starého parlamentu. Kvílené modlitby imámovy a nezbytné „Alláhu akbar“ se v ní rozléhaly s mešitoidní ozvěnou. Mezi nimi premiér patřičně poděkoval muslimské komunitě za „pomoc v každé jednotlivé vládní misi, v byznysu, školství, zdravotnictví a charitě“ a vyslovil soucit s jejím „těžkým údělem v této době v UK, bolestí nad utrpením Palestinců.“

Z jeho nové vládní politiky zároveň vzešly takovéto novinky:
Uzákonění trestného činu „islamofobie“, jejž na dotaz v parlamentě nedokázala ministryně vnitra definovat, ale ujistila, že je v současné době největším problémem. Zastavení šetření organizovaných znásilňování desetitisíců anglických puberťaček muslimskými gangy. Uzákonění vyšších trestů za stejné trestné činy pro „bílé Brity“ oproti „menšinám“. Návrh (zatím neuzákoněný), aby trestným činem bylo „vlastnění fotografií muslimek bez hidžábu“. Jmenování nového ředitele státní školní inspekce Ofsted, jímž se stává bývalý ředitel proslulý přikazováním, aby žákyně nosily i mimo školu hidžáb a žáci recitovali korán.

Chudák Shakespeare!

Další slavný Iftár uspořádalo divadlo The Globe, před lety obnovené na místě původního divadla Shakespearova, s projektem prezentovat dnešnímu publiku Shakespeara a další alžbětinské a stuartovské autory. To teď vyslovilo obavy, že jeho úspěch „prospívá ideologii bělošské evropské nadřazenosti a imperialismu“. A společně s shakespearovským centrem v jeho rodišti Stratfordu se pustilo do „dekolonizace Shakespearových ctěných her“. Dekolonizační odborníci je shledávají „problematické“. Třeba tím, že „spojují bělost s krásou“, a jsou tedy rasistické. Nebo tím, že „obhajují britský imperialismus“ ještě předtím než existoval. Nebo taky tím, že jsou „sexistické a homofobní“. A vůbec, onen „vysoký standard britské kultury a tohoto autora je symbolem britské povýšenosti.“ Protože tento „narativ je škodlivý“, projekt doporučuje přestat Shakespeara nazývat „největším“ a přeznačkovat ho na „člena spisovatelské komunity sobě rovných a různých autorů globálně“. Už se ostatně objevují i návrhy na jeho vypuštění ze školských osnov, neboť máme dost spisovatelů nerasistických a neimperialistických.

Ale žádné strachy. Už zanedlouho budoucí chalífát al-Britain nám jej znovu objeví. Konečně se dozvíme, kdo vlastně ten Shakespeare byl. Velký islámský básník jménem Šejk-Zubir.

__________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.