Zatímco tisícové davy muslimů ohrožují vánoční trhy v Londýně a Miláně a desítky německých měst své trhy ruší nebo instalují protitankové bariéry, Brusel si ten svůj tradiční překřtil na „Plaisirs d´hiver“, čili zimní radovánky.

Jeho tradiční, ale tentokrát „inkluzivní“ betlém je bez Ježíška, jeho rodičů, andělů i tří králů a nahrazuje je pajduláky bez identity, vyrobenými z recyklovaných hadrů „komponovaných ze všech barev všech etnik možných a představitelných, aby nikoho nediskriminovaly“.

Pod názven „étoffes de la nativité“ (materie zrození) sdělují „inkluzivní poselství, v němž by se mohl najít celý svět“, jak vysvětluje autorka tohoto fascinujícího originálního výtvarného díla, „zbaveného svou ohavností veškerých dimenzí posvátnosti a drtícího standardy civilizace a krásy“, komentuje francouzský časopis Le Causeur.

Odkřesťanštění Evropy jako fakt přijímá předseda italské biskupské konference, boloňský kardinál Zuppi, když biskupy uklidňuje, že ta sekularizace je vlastně bohulibá, neboť „s ní odchází řád moci a kultury a nahrazuje jej nová a hlubší osobní víra“. A že tedy „v tomto horizontu konec křesťanství není porážka, nýbrž kairós – šance návratu k esenciální svobodě začátků, k onomu přijetí víry z lásky, bez strachu a bez záruk“.

Vatikán radí přátelit se s islámem

Má se to chápat tak, že vrchní kněžstvo katolické církve přestává věřit ve smysl a civilizační poslání její existence a ponechává osud křesťanství „osobnímu hledání“? Svědčily by o tom i dva nedávné pozoruhodné výroky nového papeže Lva XIV. V jednom znevážil džihádistické masakry křesťanů v Nigérii domněnkou, že tam stejně „umírají křesťané i muslimové“. V druhém katolíky napomenul, aby „se islámu tolik nebáli, snažili se s ním přátelit, spolupracovat a vést dialog v úctě“.

Můžeme k tomu přidat i zavedení islámské modlitebny ve vatikánské knihovně, jíž Vatikánci žoviálně přezdívají „ta místnost s kobercem“. Ale hlavně: kam se poděla obrana evropských křesťanských památek a kongregací před vandalismem džihádistů, o němž letos do listu Le Figaro unikla zpráva francouzské vnitřní rozvědky DGSI?

Ta sděluje, že džihádistická antikřesťanská rétorika se proměnila v reálné násilí, následující po násilí antižidovském. „Jen co vyřídíme sobotníky, pustíme se do nedělníků,“ zní otřepané heslo Hamásníků a Al-kajdíků. Tažení proti „křižákům a jejich spojencům“ mají v programu Al-Kajda, ISIS, Hamás, Free Palestine a lecjaká další skupinka naverbovaná do svaté války.

Hamás – ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock.com

„Dobudeme Řím, rozlámeme vaše kříže, zotročíme vaše ženy,“ vyhlásil ISIS v roce 2014. Desetiletí poté vydal muslimské mládeži žijící na Západě rozkaz útočit noži a vozidly na křesťanská shromáždění. Instituce zvaná „Observatoř intolerance a diskriminace proti křesťanům v Evropě“ (OIDAC) zaznamenává ročně přes 2200 antikřesťatských útoků dva roky po sobě v letech 2023 a 2024. Jen v Německu jich loni bylo 337, z toho 33 požárů. Podobný počet zaznamenala Francie s nejznámějším téměř kompletním vyhořením historického kostela v St. Omer. Těsně následovaná Británií a Španělskem.

Exkrementy na podlahách

Vloupání, krádeže, poškození soch, fresek, obrazů a náhrobků, vykradené pokladničky, uloupené svícny, poničené oltáře, roztrhané modlitební knížky, exkrementy na podlahách. Stěny a fresky počmárané nápisy jako „Allahu-akbar“ a „Vzdejte se islámu“.

Francouzská sondážní agentura IFOP zjišťuje u muslimské mládeže ve věku 15-24 let džihádovou radikalizaci 42 %. Z toho 32 % sympatizuje s Muslimským bratrstvem. Zavedení zákonů šaria by uvítalo 60 %. Antipatie k džihádismu vyslovilo jen 52 % (rozumějme: téměř polovina džihádismu fandí). Pouhých 10 % si přeje modernizaci islámu. Muslimskou mládež ovládla ideologie Muslimského bratrstva. Konec bláhového snění o islámské integraci. Křesťanství v Evropě není nahrazováno ateismem a „osobním hledáním“, nýbrž islámem – za ultralevicové ateistické podpory.

„Tyto proudy útočící na křesťanství a tradiční rodinné hodnoty a naši demokratickou kulturu se proměnily z potůčku v řeku,“ píše se v letošní zprávě organizace International Christian Concern.

A přesto: Evropa bez křesťanství nebude Evropa. Přesně tak to říká o Francii konzervativní novinář a politik Éric Zemmour: „Francie bez křesťanství není Francie.“ Jeho nová kniha má titul „La messe n´est pas dite“. Mše ještě není dosloužena. Ještě není prohráno, Západ se ještě může probrat a bránit. To je stěžejní sdělení této knihy, která navazuje na jeho předchozí „Francouzskou sebevraždu“.

Zemmourova navrhovaná záchrana – s vyprávěním osobního objevování a obdivování křesťanské kultury – se podobá receptu Rogera Scrutona „nedokážete-li věřit v Boha, věřte aspoň v krásu“. Všímejte si, kolik literatury, umění, hudby, filozofie, práva, etiky, politické kultury, tvořivosti a podnikavosti křesťanství Evropě dalo. I když nedokážete věřit křesťanským zázrakům a dogmatům, či chraňpánbůh sympatizovat se svatou inkvizicí, alespoň chvilku mlčky zírejte na fresky v Ravenně a Florencii, poslechněte si Bacha, okoukněte Michelangela, přečtěte Danteho, zajděte na Shakespeara. Nechávejte se jimi inspirovat k obraně. Zaznamenávejte tisíce těch tvůrců drobnějších, skromnějších, méně slavných, ale tímtéž inspirovaných.

Zničené symboly

Všímejte si, jak se vám je někdo snaží sebrat a zničit. Braňte si je jako lvi. Je to vaše právoplatné dědictví, krkolomně bohaté a nekonečně pestré. V Zemmourově Francii to bylo katolictví, ve Scrutonově Británii protestantství. U nás, kde se to střídalo a mlátilo, by k tomu patřila i ta národní skepse, nevíra, rebelantství a exulantství, s Husem, Žižkou a Komenským. Když už nedokážete být křesťané vírou, zůstaňte jimi aspoň kulturou a trochou starodávné loajality. A ještě možná díkůvzdáním za to, že žijete, kde žijete. Mohli jste a ještě pořád můžete dopadnout hůř. O hodně hůř. Nenechte to zaniknout. Tak nějak Zemmour míní tu nedoslouženou mši.

„Ve válce marxismu a islámu proti křesťanské civilizaci je každý, kdo není ochoten povstat proti perzekutorům a vrahům křesťanů, zrádce této civilizace. Je to boj, který rozhodne, zda vůbec ještě bude nějaká Západní civilizace,“ píše americký novinář David Greenfield.

Zemmour i Greenfield jsou Židé. Jejich předkové si od křesťanství zažili pár nepříjemností. Tak se dělá odpouštění. A tak se této civilizaci dnes může říkat judeo-křesťanská. Jak píše ve své nejnovější knížce Builders´ Stone (Stavitelský kámen) anglická novinářka Melanie Phillips: „Západní civilizaci vybudovali společně Židé a křesťané, a jen oni společně ji mohou zachránit.“ I ona je Židovka.

Vypadá to však, že milovat nepřítele a za facku mu nastavovat druhou tvář tentokrát nezabere. Jak praví jedno izraelské přísloví – „ragby se nedá vyhrát ping-pongem“.

Psáno pro Deník TO

________________________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.