Západní civilizace se nakláněla pokaždé, když se oslabila paměť jednoho kořene a převládl druhý. Racionalita bez spirituality vytvořila bezduchý materialismus a v té jeho nejvyhraněnější formě „vědecký“ komunismus. Spiritualita bez racionality vytvořila inkvizici, náboženské války a v té nejvyhraněnější formě islámský fanatismus. V obou případech se zvrhla v hromadné vraždění.
Současná krize západní civilizace je způsobena zapomínáním obou, které probíhá už několik desetiletí.
„Chcete-li národ zničit, odeberte mu historickou paměť,“ říká Solženicyn.
A Solženicyn je:
a) indonézská masožravá květina,
b) antibiotikum,
c) ruský spisovatel.
Ztrátu historické paměti můžeme dnes sledovat na každém kroku v každé západní zemi. Není to ztráta pasivní a náhodná, z pouhé neznalosti a lenosti, nýbrž ztráta záměrná, řízená, pilná, pracovitá a agresivní.
Když Emanuel Macron vyhrál volby mimo jiné předvolebním oznámením, že neexistuje žádná francouzská kultura, nýbrž jen různé kultury ve Francii, říkali jsme si, že něco tak geniálního nemohl vymyslet sám ani s pomocí své dospělé polovičky. A ejhle, s trochou zpožděného čtení francouzských kulturních zpráv se dovídáme, kde to vzal. Pár měsíců předtím vyšly nejnovější masivní (800 stran) francouzské dějiny Histoire mondiale de la France. Tedy francouzské dějiny jaksi „světové“. Sepsané několika tucty univerzitních profesorů a vydané prestižním nakladatelstvím Seuil. Jasně, řekli bychom si, francouzská kultura je světová a Francie ji předala hezkému kusu světa. Všichni ji přece známe: Rabelais, Racine, Corneille, Montaigne, Pascal, Molière, Voltaire, Hugo, Baudelaire... (a pokračujte si dál). Nebo že by Poussin, Delacroix, Manet, Monet...? Gounaud, Rameaux, Bizet, Debussy...? Katedrály Chȃrtres, Reims, Orléans, Nôtre Dame...?
Jenže ouha: nic z toho (a všeho ostatního, nač si vzpomenete) tu nenajdete. Ta její „světovost“ spočívá v tom, co si od světa vzala. V nepřetržitém mísení kultur a migrací. Zmizel tradiční národní narativ (francouzsky roman national) organického vývoje od latinizovaných Galů přes Karla Velikého, křesťanství, gotiku, renesanci, baroko, osvícenství, vědeckou revoluci, empire, romantismus, belle-époque... Bitva u Tours v roce 732 byla jen jakási bezvýznamná skrumáž, ne zásadní událost zachraňující Evropu před islámskou okupací, jak dosud dějiny Francie tvrdívaly. Kulturu nastartoval latinský překlad Koránu z roku 1143. Vše, co je na Francii dobré, přišlo s imigrací. Jejím vlastním příspěvkem světu je jen dobyvatelství, křižáctví, imperialismus. A proč vlastně toto dílo vychází? „Jako vzpoura proti ideologické ofenzivě reakčního oslavování národní identity,“ sdělují autoři.
V téže době vedou oxfordští studenti kampaň za svržení sochy Cecila Rhodese, mecenáše jedné z oxfordských fakult, coby rasistického a imperialistického dobyvatele Afriky. Žádají změnu jména místní knihovny z nynějšího pojmenování po jejím zakladateli a sběrateli knih ze 17. století Christopheru Codringtonovi, jinak též otrokáři.
Dalšího jinak též otrokáře, ale také filantropa, obchodníka a poslance ze 17. století Edwarda Colstona, stavitele škol, nemocnic a chudobinců, chce sundat nejen z podstavce, ale i ze jmen ulic a místních institucí Bristol, neboť tento dosud velectěný dobrodinec byl, podle listu Bristol Post, „nejzlejším člověkem britských dějin“.
Deník Guardian vyzývá k sundání sochy admirála Nelsona, imperialistického rasisty, jehož rasismus zřejmě spočívá v tom, že u španělského Trafalgaru, po němž se jmenuje náměstí, kde jeho socha stojí, zlikvidoval Napoleonovo válečné loďstvo.
Napoleon je:
a) latinské pojmenování obrny,
b) mezinárodně zakázaná výbušnina,
c) francouzský císař.
Už delší dobu se protestuje proti londýnské soše leteckého maršála Harrise za masivní bombardování německých měst. Zpochybňuje se moudrost sochařsky oslavovat Olivera Cromwella, který sice pomohl vytvořit anglickou demokracii, ale zase masakroval neposlušné Iry.
Studentská unie Londýnské fakulty orientalistiky a afrikanistiky žádá odstranění bílých filosofů z učebních osnov, neboť fakulta by měla studovat jen filosofy africké a asijské, v rámci „dekolonizace“ fakulty a odstranění „strukturálního a epistemologického dědictví kolonialismu“ a „pochopení koloniálního kontextu, v němž takzvaní osvícenští filosofové psali“.
Londýnský Institut psychiatrie, psychologie a neurologie odstraňuje portréty dřívějších učitelů a vědců, neboť přítomnost bílých fousatců na stěnách „by mohla ponižovat studenty z etnických menšin“, a chce je nahradit „modernějšími, rozličnějšími učenci, aby se studenti na Institutu necítili odcizení“.
V Americe po masovém ničení soch rasistických a otrokářských Jižanů má na kahánku sám velký Kolumbus.
Kolumbus je:
a) model zeměkoule,
b) dlouhý ohybný autobus o osmi kolech,
c) objevitel Ameriky.
Svátek zvaný Columbus Day se na mnoha místech přejmenovává na „Den původních obyvatel“. Organizace Antifa si jej přejmenovává na „Den zohavení Columba“, čímž míní zatím ještě ne svrhávání jeho pomníků, ale zkrvavení jejich rukou. Americká knihovnická asociace už od 90. let upozorňuje, že Kolumbův příjezd odstartoval „dědictví evropského pirátství, brutality, otrokářství, masakrů, chorob, dobyvatelství a etnocidy“. Národní rada církví odsoudila Kolumba za „invazi Ameriky a nastolení otroctví, genocidy, loupeže a vykořisťování domorodců“. Asociace amerických historiků se shodla na tom, že „dějiny Spojených států jsou dějinami utrpení všech kromě bělochů“. „Oslavovat otce otrokářství je urážka těch, které zničil,“ píší a říkají tisíce pedagogů.
Podobně se začínají napadat národní svátky Díkůvzdání a Čtvrtý červenec jako nemravné oslavy kolonialismu a genocidy.
„Jsme svědky všestranného útoku na naši kulturu ze strany našich vlastních elit,“ komentoval to list New Jersey News.
Studenti americké Stanford University šestinásobnou většinou přehlasovávají návrh studentského časopisu, aby se po 35 letech znovu zavedl kdysi populární kurs dějin západní civilizace. Takové studium totiž „vyzdvihuje bělošskou nadřazenost, kapitalismus, kolonialismus a všechny ostatní opresivní systémy, které ze západní civilizace pramení“, protestují.
Studenti University of California po podobném hlasování sundávají americkou vlajku ze stožáru na prostranství u vchodu, neboť „zdůrazňuje kolonialismus a imperialismus, nadřazenost USA, nacionalismus přispívající ke xenofobii a rasismu, sexismus, netoleranci, islamofobii, homofobii a materiální nerovnost“. A „její odstranění je nejlepším krokem k inkluzivitě“.
Studenti anglistiky na Yale University žádají „dekolonizaci“ literárních studií zrušením výuky „bílých“ autorů jako Chaucer, Milton, Byron nebo Shakespeare.
Shakespeare je:
a) středověké kopí,
b) arabský ropný magnát Šejk Zubir,
c) anglický dramatik.
Žádají jejich nahrazení „díly zabývajícími se genderem, rasou, sexualitou, etnicitou a ableismem“. Nový bizarní obor zvaný „ableismus“ studuje identifikaci lidí podle jejich neschopností a jejich rovnoprávnost se schopnými. Podle tohoto oboru by jednonohý člověk měl mít rovné právo tančit sólo ve státním baletu a člověk koktavý být hlasatelem BBC a jejich nepřijetí se rovná nefér diskriminaci. Studenti si stěžují, že „trávit čas v seminářích, které ignorují literární příspěvek žen, osob barevné pleti a homosexuálních sklonů, aktivně ubližuje všem studentům bez ohledu na jejich identitu“ a že takový kurs „vytváří kulturu, která je specificky nepřátelská vůči studentům barevné pleti“.
University of Wisconsin zavádí studijní předmět zvaný „Problém bělosti“, který učí, „co znamená být bílý a jak to řešit jako problém“. Rasa totiž není fenomén biologický ani kulturní, nýbrž konstrukt sociální a politický. A bílá rasa je „ideologická struktura vytvořená pro účely globální nadvlády Evropanů upevňující kontingentní vztahy koloniálního podmanění do neměnných identit“. Bílí studenti se zde naučí, „jak nakládat se svou bělobou a jak mobilizovat své identity do budování sociální spravedlnosti na rozdíl od rasových nespravedlností“. To znamená, že „vzhledem k tomu, že bílou nadřazenost vytvořili běloši, běloši také mají povinnost ji vymýtit“.
Drexel University se honosí profesorem s italsko-irským jménem George Ciccariello-Maher, jenž o Vánocích na sociálních sítích oznámil, že si jako dárek přeje „genocidu bělochů“. Specializuje se totiž na politologický obor „dekolonizační dialektika“, jehož podrobně rozpracovaným předmětem bádání je „dekoloniální obrat v politickém myšlení, moment epistemického a politického zkoumání motivovaného odezvou na kolonialismus a globální sociální nerovností“. Na dotaz, co tedy vlastně dělá, odpovídá: „Snažím se přispívat k teoretickému rejstříku tím, že se pídím v historii politického myšlení po radikalizovaném chápání vztahu mezi konfliktem a skupinovou identitou a mapuji tím dekolonizaci této koncepce a jejího promítání do globálního rámce.“ Studenti z toho skládají doktoráty, nesmírně užitečné a na pracovním trhu vyhledávané.
Němečtí historici jako Ernst Nolte se snaží léčit trauma národní ostudy druhé světové války odhalováním historických důkazů, že nacismus byl jen obranou Evropy před bolševismem a Hitler měl skutečné důvody věřit, že Židé vyhlásili Německu válku, jak je prokazatelné z výzvy britského sionisty Chaima Weizmanna z roku 1939 všem Židům, aby bojovali po boku osamělé Británie. To tedy, soudí Nolte, zavdalo Hitlerovi důvod k „internaci židů jako válečných zajatců“. Natáčejí televizní seriály jako „Heimat“ o obyčejných hodných německých lidičkách, jež do války vtáhla malá banda brutálních padouchů zvaná nacisté.
Polovina Němců věří, že mezi německým nacismem a izraelským sionismem není žádný rozdíl, a že si tedy nemají jeden druhému co vyčítat. Druhá polovina je pod vedením své kancléřky odhodlaná studem za svou historii rozpustit svou národní existenci v nekonečném moři migračních toků. Činí tak s neoblomnou vírou, že miliony negramotných a neintegrovatelných přistěhovalců nahradí vymírající vysoce vzdělané domorodce a budou jim ze svých vysokých platů do smrti platit starobní důchody, na jaké jsou zvyklí, a že migranty budou k rychlému pracovnímu zapojení motivovat tím, že jim na dobu neurčitou poskytují pohodlný život za pracovní nezapojení. To vše i přes jasná fakta ukazující, že z příchozích migračních toků ještě po několika letech 80 % zůstává nezaměstnatelných. A jsou to nositelé té nejmírumilovnější kultury, jejichž každodenní násilnosti a vraždy jsou jen minoritní výjimkou potvrzující mírumilovné pravidlo, a kdo té mírumilovnosti nevěří, koleduje si o trest smrti.
„Válka iluzí proti realitě“ by se dala nazvat tato současná západní psychická porucha, která se projevuje filtrováním faktů sítem iracionálních představ a teoretických pouček. Události neodpovídající naší ideologii neexistují a veškeré informace o jejich existenci jsou „fake news“. A toto je vedle ztráty historické paměti druhý aspekt toho zbláznění, které nám bohové uštědřují na cestě k sebevražednému zániku.
Nejvzdělanější mozky naší civilizace se vybíjejí na boji proti racionálnímu přírodnímu faktu i spirituálnímu náboženskému příběhu, že „člověk je stvořen jako muž a žena“, a vymýšlejí teorii, že pohlaví je jen mentální konstrukt nemající s fyzickou realitou nic společného. Tak vznikl politický fenomén, jejž si dovoluji nazvat „patologická genderizace“, v němž pohlaví není věc biologická, nýbrž společensko-psychologicko-filozoficko-politická, a v němž každý máme právo se pokládat za jakékoli pohlaví, které nás napadne.
Tak v Evropě tímto „mentálním konstruktem“ vzniká generace, která ztratí nebo nikdy nezíská smysl sexu jako způsobu rozmnožování a urychlí vymírání evropského etnika, jež pak nahradí etnika sexuálně zdatnější. K této etnické výměně přispívá už několik desetiletí počet potratů, odhadovaný na tři miliony nenarozených Evropanů ročně, působících každoroční úbytek evropského etnika. Místo vlastních dětí pak evropští nerodiče přispívají prostřednictvím mezinárodních charitativních organizací na děti africké, vyrůstající do světa bez možnosti obživy jiné než kolonizace Evropy.
Nejbizarnější na těchto pohlavních pestrostech, včetně agresivního feminismu a homosexualismu, je projevovaná sympatie k pokrokovému a bílým heterosexuálním mužem údajně perzekvovaného islámu, nevnímající, že na všechny z nich se v něm vztahuje trest smrti, hojně v mnoha islámských zemích praktikovaný.
Historický fakt, že soužití Evropy s islámem bylo vždy téměř výlučně válečné, se vytratil z paměti evropských funkcionářů jako komisařky pro zahraničí Mogherini, podle níž „islám je nedílnou součástí naší civilizace a jeho imigraci nelze zastavit“.
„Jediný způsob“, jak zvítězit nad pašeráky migrantů, je nechat všechny migranty volně přicházet do „správných členských států“ tak, „aby k nám měli důvěru“, vysvětluje bezpečnostní expert EU Roderick Parkes, kterému za tuto odbornost platíme 20.000 eur měsíčně.
Ve chvíli, kdy pro papeže je důstojnost migrantů důležitější než bezpečnost evropských občanů a kdy britská konzervativní ministryně vnitra navrhuje 15letý trest vězení za prohlížení extrémně pravicových (rozumějme proti-džihádových) stránek, víme, že naše pomatenost přechází do smrtelné fáze.
Už se nedá mluvit jen o nějakém spiknutí globalistů, nýbrž o celozápadní epidemii nákazy mentálním virem předávaným politikou, médii, školstvím, kulturou a byznysem, na něž nenacházíme protilék. Ale začíná být jisté, že tato choroba nemá řešení politické, nýbrž psychiatrické.
KONEC
Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.
Psáno pro Playboy