Západ je nemocný. Smrtelně nemocný, a několikanásobně. Jeho pomalou sebevraždu mnoha způsoby sleduji už tři desetiletí, ale plně jsem ji pochopil teprve v posledních pár letech, kdy mě česká lékařská věda klasifikovala jako „polymorbidního pacienta“. Což znamená postiženého koktejlem poruch, vad a nemocí, z nichž několik se blíží odchodu do Čtvrté Dimenze, nejsou-li včas a správně léčeny. České lékařské vědě stokrát sláva. Kéž by se to dalo říct i o české vědě politologické.

Nebudu obtěžovat vlastními polymorbidními detaily, s vědomím, že definice slova nudnik (které jidiš zřejmě převzala s češtiny), je „člověk, který vám začne vyprávět, jak se má, když ho pozdravíte Jak se máš.“

Ale představte si čistě teoreticky sebe, jak vás po dlouhých letech plného zdraví během několika krátkých let postihne mozková mrtvička, akutní náběh na infarkt, akutní riziko prasklé aorty, oslabení ledviny, srůstání páteře ztěžující dýchání, a nějaké to zatím drobné poupátko rakovinového nádoru v prostatě (jste-li muž) nebo děloze (jste-li žena).

Připočtěte si k tomu vedlejší následky léků, jako je ředění krve něčím, co poškozuje ledvinu, jejíž oslabené fungování oslabuje krevní oběh, na nějž musíte přidat léků na ředění krve, které oslabují ledvinu, která oslabuje... nebo tak nějak dokola. Nebo lék na cholesterol působící úbytek svalů, až se vám jednoho dne na schodech podlomí nohy a vy si zachycením rukou o brlení vykloubíte rameno.

A podobné komplexní komedie. Kdo vás chce udržet při životě, musí průběžně odhadovat, co léčit v jakém pořadí, jakými léky a v jakých kombinacích, aby vás nezabil.

V takovéto polymorbiditě se naše civilizace nachází. Odmítáme si to připustit, protože se to zatím dělo pomalu a zvykli jsme si to brát jako normál. Dokonce si rádi nalháváme, že je to správné. Až to najednou všechno dohromady kolem nás exploduje a my nevíme, čemu se bránit dřív. Ubránit se všemu nemáme šanci, dokud nezjistíme přesnou a pravdivou diagnózu, její symptomy, příčiny a následky. A ty nezjistíme, jestliže si zatajujeme informace klasifikované jako vadné. Ve stanovování diagnózy jsou potřebné i informace chybné, aby se mohla prokázat buď jejich správnost v jiném kontextu, nebo jejich chybnost a tedy správnost jiných.

Musíme přitom vycházet z premisy, že i při té polymorbiditě je západní demokracie pořád ještě tím nejlepším civilizačním systémem, jaký svět nabízí – alespoň pro nás, léčíme vlastní tělo. Navíc musíme mít důvod ji bránit a na její obranu mít dost jednotlivců ochotných za ni riskovat život. Jako je mají ty civilizační alternativy, jejichž jediným společným politickým programem je nenávist k nám a touha nás zničit. Léčba tedy musí přijít od nás samých, nikdo jiný nám ji neposkytne.

Pak musíme všechny ty morbidity identifikovat bez sebeklamů. Jsou jich dvě kategorie (podobně jako v medicíně): exogenní (cizí útoky zvenčí) a endogenní (vlastní útoky zevnitř). A potom si je informovaně roztřídit do stupnice akutnosti, abychom mohli léčit tu nejfatálnější, ač třeba nebolavou, dřív než tu zatraceně bolavou, ale nesmrtící.

Exogenní: Rusko-Čína-Islám, v dočasné alianci. Akutní útok největšího globálního impéria přezdívaného Palestina s pátými kolonami na univerzitách a ulicích velkoměst. OSN, ovládaná ze tří čtvrtin totalitními státy. WHO, s nově neomezenou mocí vyhlašovat pandemie a cenzurovat informace.

Endogenní: Demokratická strana USA. Evropská komise a její nový cenzurní zákon. Velký reset Davoského ekonomického fóra. Velká výměna obyvatel sílící imigrací. Ekonomicky zbídačující Geen Deal. Cancel Culture. Genderová mánie. Asexualita mládeže a kolaps porodnosti. Stovky politických neziskovek šířící všechny uvedené. Věra Jourová.

O každé z těchto chorob a poruch se dá napsat několik článků. (Sledujte tento sloupek, jak psávají angličtí sloupkaři).

V jakém pořadí akutnosti je musíme léčit, by mělo být hlavní téma všech politických debat. Určitě jsem ještě na některé zapomněl. Tak jsem požádal o pomoc umělou inteligenci. Zadal jsem jí tuto otázku:

„Čím vším je ohrožena budoucnost Evropy?“

Dostal jsem tuto odpověď:

„## Politické hrozby **Nárůst populismu a extremismu:** Populista“

Nic víc. To je jako kdybyste umírali na mrtvičku, infarkt a rakovinu zároveň a lékaři vám řekli, že máte dnu.

Přirozená inteligence by tohle nevymyslela. Je ta umělá tak blbá nebo tak záludná?

________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.