Česká vláda s pomocí církevních a dobročinných organizací má okamžitou ideální příležitost zabít tři mouchy jednou ranou: Vyzrát na Evropskou unii, splnit její imigrační kvóty a zachránit několik tisícovek středovýchodních křesťanů fyzicky perzekvovaných a v ohrožení života – v Německu. Zprávy o útocích muslimských migrantů na křesťanské uprchlíky přicházejí už z několika imigrantských center v Německu. Jsou tak rozšířené, že je už nemohla přehlížet ani imigrantským problémům se zbaběle vyhýbající mainstreamová média.

„Po útěku před perzekucí íránskou tajnou službou jsem doufal, že budu v Německu moci žít svoji víru v bezpečí. Ale v uprchlickém centru se nemohu přiznat, že jsem křesťan,“ sděluje íránský křesťanský uprchlík citovaný listem Die Welt. „Muslimové mě budí před úsvitem o ramadánu a nadávají mně do kufarů – bezvěrců. Plivou na mě, zacházejí se mnou jako se zvířetem a hrozí, že mě zabijí.“

Muslimskou pohrůžku „zabijeme vás a budeme pít vaši krev“ sděluje křesťanská rodina z Mosulu. Desítka muslimů zbila láhvemi křesťanský manželský pár z Eritreje za to, že měli na krku křížek, který jim trhli, a ukradli peníze a mobil. To jen pár případů citovaných médii.

„Ohlášené případy jsou jen špička ledovce, případů je obrovský počet,“ sděluje ředitel mnichovského Centrálního výboru pro východní křesťany. „Mezi těmi, kdo sem teď přicházejí, jsou náboženští fanatici stejného přesvědčení jako Muslimské bratrstvo,“ uvádí ředitel Mezinárodní společnosti pro lidská práva.

Rvačky, útoky a zranění noži, nůžkami, železnými tyčemi a láhvemi mezitím hlásí z uprchlických center Hemer, Freising, Calden, Brauschweig, Gerolzhofen, Engelskirchen, Lipsko, Drážďany, Donauschingen, Norimberk, Moabit v Berlíně, Heidelberg, Hövelhof, Wolgast, Gütersloh, Delitzsch, Gross Borstel a Marienthal v Hamburku, Tegernsee, Hoyerswerda, Jesteburg, Elzach, Karlsruhe, Seevetal, Rotenburg, Grafing, Schwetzingen, Friedland, Suhl...

Německá pobočka Mezinárodní společnosti pro lidská práva dostává zprávy o „agresivitě muslimů proti jinověrcům, včetně hrozeb stětí hlavy“. Nejvíc ohrožení jsou křesťané a jezídové. „A ti konvertité na křesťanství, kteří svou víru neskrývají, mají stoprocentní pravděpodobnost napadení a zbiti,“ sděluje její ředitel.

Muslimští imigranti v centrech nastolují zákony šaría, uvádí německá policie.

„Uprchlická centra ovládají brutální kriminální struktury už týdny až měsíce, různé skupiny na sebe útočí noži a domácky vyrobenými zbraněmi a policie není schopna v nich zaručit bezpečí,“ uvádí šéf německého policejního odborové svazu v interview v Passauer Neue Presse. „Náš policejní personál je na prasknutí,“ dodává a navrhuje separaci center podle náboženské příslušnosti, než začne skutečné zabíjení. Jenže němečtí politici takovou možnost vylučují, neboť by se rovnala dsikriminaci, porušovala německé státní multikulturní principy a „Německo by tím riskovalo trvalé zavedení paralelních komunit po celé zemi“. Než aby odbočili od politické linie, raději nechají ty nešťastné uprchlíky pozabíjet.

No a zde by mohla přijít česká záchrana. Pomohla by německým politikům z ideologické šlamastiky a nutnosti odbočovat z nastolené politiky. Německé policii by ušetřila práci a zranění, jaká už desítky policistů zažily při rozhánění migrantských rvaček. A Čechům samotným by zachránila čest, naplnila by kvóty, k nimž tak jako tak budou jednou donuceni. Zmírnila by nebezpečí průniku džihádistů na české území. No a taky, jen tak mimochodem, by zachránila životy lidí skutečně perzekvovaných. Podle toho, kdo z nich přijme nabídku azylu chudšího, ale bezpečnějšího státu, se taky pozná, kdo je skutečný uprchlík.

Provést to je jednoduché jako facka. Najmout kolonu autobusů, vymudrovat pro ně základní ubytování a stravu a rozvézt je po krajích českých. V Schengenu už jsou, tak žádné vízové formality nepotřebují. S těmi, kdo umějí jen trochu slušně po syrsku kuchtit, otevřít v každém českém městečku syrskou restauraci a tisícovka je hned zaměstnaná. Kde je najít a jak je kontaktovat, bude asi nejspíš vědět ředitel frankfurtské kanceláře Internationale Gesellschaft für Menschrechten pan Max Klingberg, který situaci sleduje a zaznamenává. Nebo ředitel mnichovské kanceláře Central Committee for Oriental Christians pan Simon Jacob. Nejspíš nám za to políbí ruce.

To tedy samozřejmě vše za předpokladu, že se zase nepustíme do svého oblíbeného sportu vymýšlet, proč to nejde. A mudrovat nad tím a váhat, než nás EU donutí vzít kohokoli, bez možnosti rozhodovat koho.