Spolupracovat s „odborníkem na sensitivitu“. Tento příkaz dostala bestsellerová skotská autorka detektivek a kriminálních románů Val McDermid jako podmínku reedice svých starších románů. „Odborník na sensitivitu“ je nové řemeslo ve vydavatelském odvětví. Jeho odbornost spočívá ve vědění, co ze spisovatelovy tvorby by mohlo koho urazit. Jak se tato odbornost získává a kdo ji uděluje, se tomuto článku zatím nepodařilo zjistit. Zato fandové detektivek po celém světě vědí, kdo je Val McDermid, jejíž knihy vycházejí v češtině pod jménem McDermidová.

Vydala těch knížek přes 40, dostala za ně dvě ocenění od britské Spisovatelské asociace a dva čestné doktoráty, televize z nich natočila seriály. Takže žádné ořezávátko, které by potřebovalo spolupráci nějakých odborníků na to, jak se má psát „sensitivně“. Pravda, některé její knihy jsou jaksepatří „drsňácké“, jejich dialogy jsou „zastarale“ osmdesátkové a devadesátkové, něco z toho, co se tehdy běžně říkalo, dnes nevoní. Tedy – nevoní politicky korektním nakladatelům, kteří si zřejmě udělali průzkum nynějšího útlocitného čtenářského trhu a našli si správné experty. Jejich identita zůstala anonymní.

Prý šlo hlavně o výrazivo, jaké by dnes mohlo někomu znít rasisticky a homofobně, vysvětlila autorka. A že mnohé z toho starého ubránila argumentem, že ty původní texty „pomáhají čtenářům pochopit, jak se společnost za tu dobu změnila“. Nicméně, v lecčem (přinejmenším v tom „rasově“ postiženém) ustoupila a polické korektnosti se podvolila.

Trochu tím zklamala kolegu „detektivkáře“ Lee Childa, který takto vynucované přepisy označil za „orwellovštinu“ a všechny potenciální odborné sensitizátory a přesensitizované nakladatele varoval, že on by na svých starších románech nezměnil jediné slovo. Neboť „kniha je produktem své doby, historický artefakt, skoro jako fotografie, zobrazující tehdejší společnost, dodatečné přepisování je antihistorické zkreslení, a jakmile se s tím začne, muselo by se přepisovat každých pět roků, jak se mění společenské normy“. A navíc – „thrillery mají urážet, krutost a drsňáctví k nim patří“. Child asi spoléhá, že s autorem, jehož se prodalo přes 100 milionů výtisků, si nakladatelé podobnou buzeraci rozmyslí.

Zeměkoule je holt kulatá…

Některé z nejabsurdnějších přepisů reedicí provedli nakladatelé s „poirotovkami“ Agathy Christie, „bondovkami“ Iana Fleminga (u obou kolonialismus, xenofobie, classismus atd.) a dětskými knihami Roalda Dahla. Z těch se vycenzurovala i taková „urážlivá“ slova jako „tlusťoch“. Těchto autorů se ale nikdo neptal, už byli ve věčných lovištích, odkud se nemohli hádat.

Francie si stejně přepisuje „stereotypismy“ Astérixe a „kolonialismy“ Tintina, z těch nejznámějších a nejpopulárnějších. Podobné přepisy svých literatur jistě najdou i germanisté, hispanisté, italisté a skandinavisté. Že se to ještě nerozmáhá u nás (nebo už taky?), v tom kontextu hysterických debat, zda směřujeme na Západ nebo na Východ, je vysvětlitelné tím, že střední Evropa je ten poslední ostrov Západu. Ostatní Západ nám utekl tak daleko na západ, že se ocitl na Východě. Zeměkoule je holt kulatá.

Za hlubokého komunismu se vyprávěl tento vtípek (a můžete si jej cenzurovat, jestli vás uráží): „Jak první dělnický prezident Gottwald poznal, že je Země kulatá? Na Západ se vysral a z Východu mu přišlo hovno.“

Psáno pro Deník TO

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století