Příliš málo, příliš pozdě, říkají pesimisté. Taktak na poslední chvíli, říkají realisté. Naděje umírá poslední, říkají optimisté. Musíme se bránit, protože příští generace nám to neodpustí, říkají prozřelí zachránci zbytků západní civilizace s vědomím, že pod žádnou jinou nechtějí žít a chtějí před těmi alternativami uchránit své děti. Z ne tak dávné historie pamatují populární židovský bonmot, že pesimisté skončili v Hollywoodu, optimisté v Osvětimi. Jenže dnes ani ti pesimisté nemají kam prchat, na vlásku visí i všechny Hollywoody.

Tak po letech úpěnlivé internetové bitvy novinářů jako Douglas Murray, Melanie Phillips, Éric Zemmour nebo Giulio Meotti a loňských statisícových demonstracích lidových zbojníků jako Tommy Robinson do boje nastoupili křižáci. Přesněji řečeno jen na křižáky namaskovaná hrstka britských civilistů, mezi hrstkami méně nápadných. Vyzbrojeni jen noži na propichování gumových člunů před jejich vyplutím od francouzských břehů. Ti otužilejší po ramena v mrazivém moři. Za blahosklonné netečnosti francouzské policie. Zatím.

„Operation Stop the Boats“ je nejnovější akce lidového hnutí „Raise the Colours“ (česky nejspíš „vlajky vzhůru“), které letos začalo vztyčovat britské (trojkříž na modré) a anglické (červený kříž na bílé) vlajky na kandelábrech, mostech a domech po celé Británii. K protičlunové akci je vyhecovala statistika ministerstva vnitra, že za rok 2025 se takto do Británie přepravilo dalších 36 tisíc ilegálních imigrantů, téměř výlučně mužů a muslimů. „Vláda nedělá nic, musíme vlast bránit my“ – je jejich heslo. Do náboru se hlásí stovky v patrioty proměněných fotbalových výtržníků. Bez těchto týpků se nedala vyhrát ani ta Churchillova druhá světová, připomněl by student válečné historie.

Útok na čluny

První zprávy o útoku na čluny se na internetu objevily těsně před Vánocemi. Co s tím bude dělat vláda, jsou mnozí zvědavi. Nikdo při tom zatím nezahynul, poškozené čluny patří ilegálním pašerákům, ti se asi sotva budou soudit o majetkové škody. Údajné násilí „britských krajně pravicových živlů“ vůči migrantům „prozatímně šetří“ dunkirkská prokuratura. Žádný pachatel zatím neidentifikován.

Jak se brání Britové, možná pro EU není tak úplně relevantní – jde o imigranty, kteří už v Evropě jsou a z EU vlastně odcházejí. Jenže ta jiskřička odvahy a troufalosti může přes La Manche snadno přeskočit a inspirovat. Proti-imigrační protesty už párkrát vybuchly v Holandsku a dlouho doutnají ve Francii. Jestli obranu Evropy nepřevezmou politici, spontánní lidový odpor by mohl přejít v rozsáhlé veřejné násilí. Začíná si to uvědomovat rostoucí počet evropských politiků, ale do praxe to zatím ze západoevropských vlád účinně zavádějí jen dvě, na opačných koncích kontinentu. Dánsko se imigrace zbavuje, Řecko ji dovnitř přestává pouštět.

Dánové si uhrazují sociální výdaje na imigranty zabavováním jejich cenností jako šperky a nadměrná hotovost. Uzákoňují deportaci cizinců páchajících trestný čin. Ruší povolení k pobytu Syřanům. Požadují znalost dánštiny a pracovní zařazení. Kriminalizují vyvěšování cizích vlajek bez zvláštního policejního povolení. „ Od nynějška musí být chráněna především místní populace,“ slíbila premiérka Fredericksonová. Počet žádostí o azyl klesl z 21 tisíc v roce 2015 na 2 100 v roce 2023 a klesá dál.

Migranti – ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock

Dánové a Řekové

Řecko je už řadu let jedním z nejrušnějších vstupů ilegální imigrace do Evropy a stálo ho to ročně 400 milionů eur. V roce 2025 už jeho trpělivost přetekla a vyhlásilo v létě tříměsíční totální zrušení azylových procedur. Pak uzákonilo takováto opatření: forenzní ověřování věku, které potvrdilo, že více než polovina „dětí“ (oprávněných k preferenčnímu zacházení) jsou dospělí. Zatýkání a uvěznění ilegálně vstupujících migrantů dostávajících volbu buď do 30 dnů odjet, nebo trávit dva roky ve vězení a zaplatit pokutu až 10 tisíc eur. Elektronické náramky pro jejich sledovanost v době dočasného propuštění před deportací. Dočasné ubytování v halách s matracemi na podlaze. Poloviční snížení sociální podpory, ale nabídka práce a pracovního a jazykového školení. Do tří měsíců klesl počet azylových žádostí o 30 % a roční výdaje na 288 milionů. Zjevně fungující dočasná opatření se prodlužují na neurčito.

Přestat se omlouvat

„Musíme přejít do ofenzivy a přestat se omlouvat,“ radí evropským konzervativcům historik a novinář Francesco Giubilei z italského think-tanku Nazione Futura. Mluví samozřejmě o ofenzivě na úrovni politiky, k níž ale přidává dimenzi druhou a naléhavější. „Politická bitva se nedá vyhrát bez předchozí bitvy kulturní, protože bez změny kultury zůstanou politická vítězství křehká nebo dočasná,“ pronesl na bruselské konzervativní konferenci „Battle for the Soul of Europe“ (bitva za duši Evropy).

Připomněl, že levice si podle Gramsciho receptu „pomalého pochodu institucemi“ mnoho let efektivně budovala „kulturní hegemonii“ v médiích, univerzitách, internetových platformách, v zábavním průmyslu, televizních seriálech a sociálních médiích. Do té se konzervativci musí vklínit a angažovat se s mladou generací. Být přítomni tam, kde ona konzumuje kulturu, ideje a narativy. Bránit dědictví a pracovat na jeho budoucnosti.

To vše jistě, samozřejmě a houšť. Rozprášené, do bublin zakuklené, rozhádané a od „outletů“ odříznuté kulturní soldatesce více či méně konzervativního smýšlení by se to mělo připomínat několikrát denně. Jenže pesimista, ale i realista, se už možná začíná tázat, kdy se přijde na to, že za současných trendů a „trajektorií“ ta bitva dříve či později bude muset být i vojenská. A zda až se na to přijde, už nebude pozdě.