Sledujme Mattea Salviniho, jak rychle roste z kdysi provinčního severoitalského lokálpatriota, přes nejpopulárnějšího italského politika co paměť sahá, v leadera celoevropského formátu. Po výrazných, ale stále ještě ne zcela úspěšných osobnostech osvobozování Evropy od kleští pokrokářské iracionality, jako jsou Wilders a Le Penová, přebírá štafetu od prvního churchillovsky tvrdošíjného státníka Orbána a bere bruselskou utopistickou pevnost ztečí.

Z uplynulého týdne nám nadlouho v análech evropské politiky zůstanou tři jeho citáty, které vracejí Evropě zdravý rozum a dávají jí novou šanci na přežití její současné civilizační krize.

„Budeme ignorovat všechna nařízení EU, která nebudou dobrá pro Italy.“

Dostává za to samozřejmě ještě výprask od eurokomisařů, Macronů a Merkelových, ale má za sebou solidní ústavní většinu Italů. S šedesátimilionovou Itálií si už Brusel nebude moct krát kopanou jako s desetimilionovým Maďarskem.

„Dlouho se myslelo, že berlínská zeď se nikdy nezboří. Další zeď, která se bude bořit, je bruselská.“

Salviniho vize demontáže Bruselu a jeho nahrazení volným sdružením svobodných států začíná v programu euroskeptiků nahrazovat návrhy na vystoupení z EU, které, jak vidíme z průběhu britského odchodu, je komplikovanější a vystavené větší pomstychtivosti eurovladařů, než si kdo dokázal představit. Skoro se zdá, že dřív se podaří přeorat EU, než z ní Británie stačí odejít.

Ale tento následující třetí citát mění celý pohled na údajnou demokratickou krizi a odhaluje jako lež tvrzení, že potřebujeme migranty, neboť vymíráme. Na konferenci ministrů ve Vídni pronesl Salvini projev přibližně tohoto znění:

„Je to nesmysl. Tato imigrace, živená z daní Italů a Evropanů, není žádným přínosem. Vymíráme proto, že jsme ekonomiku nastavili tak, že mladí Evropané si nemohou dovolit zakládat rodiny. To musíme změnit a my budeme dbát, aby se opět mohlo rodit víc Italů.“

To, že mu za to lucemburský delegát vynadal do „malého Mussoliniho“ a přerušil jeho projev francouzskou nadávkou „merde“, už jen ilustruje, v jaký kanál vulgarity se eurohujerská elita proměňuje. Této elitě se tedy chtějí zalíbit naši Kalouskové, abychom si u ní nešpinili pověst odmítnutím několika desítek neznámých a nepředvídatelných puberťáků vydávaných za osiřelé děti.

K těm mně mimochodem toto sdělil jeden můj známý Alžířan (a muslim) trvale žijící v Česku:

„V arabské společnosti nic takového jako sirotek neexistuje. Kdo přišel o rodiče, toho automaticky přijímají strýčkové a tetičky. Za těmi sirotky už na migraci čeká tucet příbuzných.“