Žijeme v době globálního zmatení pojmů a hodnot, v němž se kdekdo nechává bezmyšlenkovitě vtáhnout do vylhaných narativů s fanatismem bičovaným emocemi a posilovaným ideologiemi, jejichž průzorem vnímá fakta jako jejich opak. Oběti jako pachatele a pachatele jako oběti. Něčí zločin jako svoji vinu. Omezování svobody jako její obranu. Sadistické vraždění jako legitimní vzpouru proti útlaku, nebo dokonce platnou variantu civilizovanosti.

V našem českém kontextu to zatím bohudík nabírá dimenze spíš komické. Jedním takovým emočně komickým narativem byla protivládní demonstrace „Naše-Ohrožená-Televize“ rozzlobených důchodkyň s billboardovým heslem: „Oligarcha nám chce ukrást naši televizi. Nedáme!“ Přitom při minimální špetce zamyšlení by se jim v hlavě rozbřesklo, že oligarcha jim naopak chce tu jejich televizi darovat zadarmo, aby ji za ně ve státním rozpočtu platili jen daňoví poplatníci.

Ještě komičtější byl ten zápal, s jakým všechny ty „protelevizní“ protesty bytostně antikapitalistických aktivistů demonstrovaly za to, aby každému důchodci a každé svobodné matce, co sotva vystačí se svým příjmem, bylo dovoleno platit za TV a rozhlas stejný paušál, jako ti oligarchové. Chcete-li na to nějaký přiléhavý bonmot, zkuste „Kapři demonstrující za práva rybářů“.

Méně komické, ale stejně „kapří“ jsou ty na Západě všudypřítomné demonstrace „LGBTQ pro Palestinu, od řeky k moři, globalizujte intifadu“ – jimž podobně chybí špetka informovanosti, jak by s nimi ta jejich milovaná Palestina podle islámských zákonů naložila.

Tak lidé v podstatě dobráčtí fandí masovým vrahům, hájí jejich právo okupovat jejich domovinu, žít z jejich daní, znásilňovat jejich dcerky, usilovat o kolaps jejich civilizace a nahrazení jinou. Nermoutí je, že nevolená Evropská komise zaměstnává za jejich 4,5 miliardy eur ročně armádu 33 tisíc úředníků, která vymýšlí nekonečné řetězce regulací a opatření oklešťující jejich svobodu, zamlžující jejich informovanost, umlčující jejich projevy, škrtící jejich ekonomiku a zdražující jim živobytí.

Sebevražedné vcítění s potenciálními smrtelnými následky

To dobráctví má dnes vědecký psychologický název. Vymyslel jej kanadský psycholog Gad Saad a nazval jej suicidal empathy čili „sebevražedné vcítění“. Klasifikuje ji jako vážnou psychickou poruchu s potenciálními smrtelnými následky. Trpí jí polovina občanů západních demokracií, většina médií, umělců a vysokoškolských pedagogů a téměř všechny jejich vlády. Jejím hlavním symptomem je tak ohromné vcítění do životů nepřátel, že nám nezbývá dost vcítění pro nás a přátele.

Její kořeny jsou následující. Potlačení sebevědomí a sebeúcty. Zavržení své kulturní a civilizační specifičnosti. Kolektivní přijetí viny za historická zla a požitek z přijímání zaslouženého trestu. Popření svých pozitiv a zveličení negativ. Nutkání zvýhodňovat cizí oproti svému, s výslednou ztrátou pudu sebezáchovy. Těžko léčitelné je na ní to, že osoby touto poruchou postižené ji vnímají jako morální nadřazenost a ctnost zvanou „lidské hodnoty“ nebo „evropské hodnoty“, a nabízenou terapii berou jako nepřátelský útok. Je to ten poslední prvek křesťanství přežívající v postkřesťanské době po odhození všech prvků ostatních: nastavovat fackujícímu nepříteli druhou tvář.

Toto zmatení se tak vymyká realitě, faktům, logice, historickým zkušenostem, zdravému selskému rozumu a onomu zesláblému pudu sebezáchovy, že mnozí jeho sledovatelé a reportéři už pokládají veškeré terapeutické snahy za marné. Někdy je překvapí iracionální výklad té či oné světové události i u osob vnímajících jiné události racionálně, zatímco jiné převážně racionální osoby vnímají iracionálně události jiné, což působí zbytečný rozkol v řadách principiálně ideových spojenců.

Již tři desetiletí tu pomalou sebevraždu západní civilizace bedlivě sleduji a její „trajektorii“ (jak se dnes rádo říká vývoji a směřování událostí) zaznamenávám v sedmi knihách a stovkách článků. Viditelnými fakty a logicky odvozenými předpověďmi sdělovanými nevěřícným českým čtenářům jsem si od nich před třiceti lety vysloužil nálepku „pravicového extremisty“ za dvě hlavní předpovědi: EU se vyvíjí v totalitní nadstátí a její imigrační politika se mění v islámskou invazi, směřující k zániku západní civilizace, podobně islámem pohřbívané jako dříve civilizace perská, byzantská a část indické.

Ta extremistická nálepka ne a ne se odchlípnout, ani když už se všechna fakta potvrzují a předpovědi naplňují a vnímá to tak už větší polovina národa, kterou si volbami poražená a stále dobromyslnými iluzemi obestřená menší polovina překřtila na „lůzu“, „dezoláty“ a „svoloč“.

Základní desatero

Z třicetiletého pozorování se zde pokusím odvodit základní manuál, jak by se Západ dal ještě zachránit, kdyby k tomu ztracenou vůli obnovil – tedy obnovili, my, všichni, vy, oni, ony, ona.

1. Rozeznávat rozdíl mezi dobrem a zlem. Nesedí-li vám jako učebnice Mojžíšovo Desatero, protože zrovna moc nemusíte Boha, zkuste foglarovky. Potřebujete-li si to uspíšit, suďte podle toho, co fandí životu a co smrti, a nenechte se zmást, když se život někdy musí bránit zabíjením.
2. Brát na vědomí, že dobro a zlo se v reálném světě málokdy vyskytují v absolutní podobě a volba je vždy mezi větším a menším „nedobrem“. Posuzování toho či onoho politika a jeho politiky provázejte otázkou: „Jaká je k dispozici alternativa?“
3. Udržovat otevřený přístup ke všem informacím z jakýchkoliv zdrojů, zvažovat a ověřovat, s vědomím, že nové informace mohou měnit obraz reality.
4. Tlumit emoční fanatismus a konfrontovat jej s realitou, racionalitou a opozičním pohledem, pro případ, že by nám nějaká důležitá informace unikla.
5. Udržovat kognitivní disonanci mezi zavedeným názorem a protichůdnými informacemi a nespěchat k nedomyšlenému závěru. „Moudrost je schopnost udržovat v mysli zároveň protichůdné názory a přesto fungovat,“ pravil kdosi moudrý.
6. Oddělovat sympatickou či nesympatickou osobnost politika od jeho reálné politiky. „Nesuď člověka podle jeho řečí, ale podle jeho výsledků,“ jak pravil kdosi moudrý.
7. Smířit se s tím, že v současné záplavě informací a s příchodem AI bude téměř nemožné zjišťovat, co je pravda a co fikce, takže rozhodujícím kritériem bude muset být otázka, zda to či ono nás brání nebo na nás útočí. Všichni politici lžou, takže nám vlastně zbývá jen volba otázkou: „Lže pro nás nebo proti nám?“
8. Vědět, kdo jsou naši spojenci a kdo nepřátelé, a nestranit nepřátelům proti spojencům.
9. Přijímat tu zdánlivě „neetickou“ historickou zkušenost, že zlo lze porazit jen nasazením větší síly, i kdyby se sebevražedným empatikům jevila jako stejné nebo ještě horší zlo. „Ragby se nedá vyhrát ping-pongem,“ praví jedno anglické přísloví.

10. Po sečtení předchozího a se zohledněním všech jejích sebevražedných imbecilit a okolních alternativ je západní civilizace pořád ještě to nejcivilizovanější, nejhumánnější a nejférovější, co dnes ve světě existuje, a nebude-li se bránit, opravdu může zaniknout, se vším, co nás na ní tolik baví, od vína a zpěvu po ženskou krásu.

Komu některé z předchozího neladí, je nakažen sebevražednou empatií. To není moudrá civilizační strategie v době, kdy jeden z jejích hlavních nepřátel právě natrénoval zteč padesátitisícovou armádou. Zatím jen natrénoval, a zatím beze zbraní. Zatím.

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století