Německo sklouzává do chaosu tempem, jaké nepůjde hned tak zpomalit, tím méně zastavit, a vůbec už ne v dohledné době otočit. Jako by mu pořád někdo mydlil kluzký svah. Není divu, že se našim sudetským krajanům stýská po Brně. Jenže ani to jim nepomůže nadlouho. Nejsme už odděleni elektrickým ostnatým drátem a minovým polem, tak dřív nebo později to i k nám prosákne. Takže nám stojí zato si Německo omrknout alespoň obměsíc. Takže:

Po sotva roce vládnutí je současná koalice křesťanských demokratů CDU/CSU se sociální demokracií SPD na dně své popularity a v sondážích je s ní spokojeno jen 12% procent tázaných. Sám kancléř Merz v populatitě spadl na 16%. Ze zklamání až rozhořčenosti „umírněně“ pravicových voličů těží „neumírněná“ pravicová AfD (Alternativa pro Německo), která pro mnohé přestává být tím „extrémistickým strašidlem“ a Merzovu CDU/CSU v sondážích předhání celostátně na 29% proti 22%. Ve východních krajích (bývalém NDR) přešplhává 30%, v Sasku-Anhaltsku dosáhla 42%, dvojnásobek preferencí CDU.

„Protipožární zeď“, kterou ostatní strany postavily proti AfD, se začíná drolit. Nesouhlas se zdí vyslovuje 55% tázaných. V Hessensku ji už prolomila CDU společným hlasováním s AfD. Mnozí pravicoví anti-extrémističtí voliči začínají uznávat, že pověst AfD jako „schvalovače nacismu“ stojí na jednom neustále omílaném bonmotu jednoho jejího funkcionáře, že „nacismus byl jen flek ptačího hovínka na tisícileté úspěšné historii Německa“. Zda zrovna „ptačí hovínko“ je chvála nacismu, je otázka hodná seriózní diskuse.

Podobnou otázkou může být, jak by cosi nacistického mohlo vystupovat jako ze všech německých stran nevstřícnější vůči Izraeli a prosazovat ochranu německých Židů před nenávistí, která tentokrát pramení hlavně z islámské imigrace. Anti-imigrační a „islamofobní“ rétorika AfD se jen trochu pozorným pozorovatelům potvrzuje v tempu a agresivitě islamizace viditelné po celém Německu. Včetně škol, kde muslimské děti šikanují děti nemuslimské, dozvídají se čtenáři časopisu Focus od křesťanské neziskovky Arche.

Ale hlavně rostoucímu počtu tradičních voličů CDU čistě matematicky dochází, že „středová neextrémistická“ koalice nedokáže sestavit většinu, když SPD spadla na 13 procent a liberální FDP vypadla pod volitelných 5%. Se zbývající krajní levicí Zelených (14%) a Die Linke (10%) si možné spoluvládnutí dokáže představit ještě překvapivých 37% vytrvale anti-AfD naladěných členů CDU, i když musí vědět, že taková koalice by se velmi rychle rozhádala. Koalice CDU-AfD se nakonec možná chtíc nechtíc bude jevit jediná početně sestavitelná, ledaže by se na opačné straně sociální demokraté vzdali veškerého předstírání demokracie a odevzdali se totalitně levicovému extrému provázenému uspíšeným ekonomickým krachem a nezastavitelnou islamizací.

CDU se ale ještě snaží jít na to od jiného lesa. Všem poslancům AfD poslala pamflet vysvětlující, jak nebezpečná ta jejich strana je, a jak jí i hrozí zákaz, a přidala k tomu mustr rezignačního dopisu vystoupení ze strany a přihlášku do CDU.

Migrační statistiky se mezitím vyvíjejí takto: O občanství v roce 2025 žádalo rekordních 467 400 imigrantů a rekordních 332 500 je získalo. Německo teď má 26 procent obyvatel emigrantského původu. Většinu z nich tvoří muslimové, z nichž 45 procent mladších než 40 jsou názorově „islamisté“ (šaria, džihád, antisemtismus), sděluje policejní oddělení MOTRA, jehož funkcí je „monitorovat a analyzovat radikalizaci“.

Nejpočetnější skupinu 20% nových Němců s dvojím občanstvím tvoří Syřané. Přes 700 tisíc dalších Syřanů neprošlo integrací a mělo by se vrátit „budovat vlast“, doporučil kancléř Merz. Třebaže jim k tomu německá vláda nabízí každému 8 tisíc eur, návrat do Sýrie se jim nedaří. Syrská vláda „kategoricky odmítá přijmout deportované“, neboť v Německu jsou „strategickým zdrojem“. Rozumějme, zdrojem islamizace Evropy, na níž se ta nová nadějná syrská vláda zřejmě rozhodla „strategicky“ podílet. Na co jiného asi jí Evropa taky už darovala 37 miliard eur.

Pokus Merzovy vlády alespoň snížit sociální podporu neuznaným azylantům zamítl Evropský soud (ECJ) jako nezákonný. Německu tedy zůstávají na krku, ať dělá, co dělá – a ať oni dělají, co dělají. A policejní statistiky sdělují, že Syřané páchají 14krát víc trestných činů, než domorodí Němci.

Krajně levicová strana Die Linke navrhuje volební právo pro všechny cizince pobývající v Německu déle než 5 let, i bez udělení občanství. Těch je 14 milionů, většinou levicově smýšlejících, jak si strana předem ověřila s nadějí na volební úspěch. Už tak výdaje na imigraci Němce přicházejí ročně na 24,8 miliard eur ze spolkové pokladny (podle informací spolkového Ministerstva financí), plus dalších nejmíň 16 miliard z regionálních fondů. Přímé sociální dávky pobírá 2,6 milionu imigrantů. Imigrantská vězeňská populace stojí státní pokladnu 1,6 miliardy ročně. Stíhání imigrantského organizovaného zločinu 2,7 miliard ročně.

Zdravotní pojišťovny padají do mnohamiliardového deficitu a zvyšuji poplatky výdělečně činným občanům. Při trvalém nedostatku zdravotního personálu se nemocnice potýkají s nedostatečnou kvalifikací imigrantských lékařů, vedoucích často k chybnému léčebnému postupu, s několika případy zaviněného úmrtí zaznamenanými v časopise Cicero.

Berlínská policie varuje, že ve městě po sobě o ovládnutí drogového trhu střílejí gangy Turků a Kurdů, střelby hlášeny více než 500krát, plus tu a tam i granát. Stále častější je zastrašování, vydírání a vymáhání peněz z místních obchodníků.

Thilo Sarrazin, autor bestelleru Deutschland shafft sich ab (Německo se likviduje) dnešní Německo komenoval: „Tehdy jsem předpověděl, že do několika desetiletí se Němci stanou menšinou ve vlastní zemi. Ale stane se to mnohem dřív.“

Kancléř Merz se zlobí. Ne na sebe, že se mu nedaří slíbené zastavování imigrace a souběžného ekonomického pádu. Zlobí se na občany, kteří se zlobí na něho a na internetu ho urážejí. Častují ho takovýmito epitety. Lügenfritz (prolhanej Fricek). Lackaffe (náfuka). Lügen-Kasper (prolhanej kašpar). Verlogener zweite Wahl Kasper (švindlířskej druhořadej kašpar). Lügenbaron (Baron Prášil). Ftzn Frieder (to první slovo je zkratka drsného pojmenování dámského ohanbí, takže nejspíš asi „pičus Fríďa“).

Na tohle ale mají německé zákony paragraf 188 „urážka politických osobností“. A tak jen co si kancléř postěžoval, strhla se vichřice soudních předvolání a padlo několik set pokut od 100 po 2000 eur, podle příjmu urážejícího a stupně urážlivosti. Nejvíc vyfasoval ten (zřejmě i dostatečně majetný) pičus. Rozsudky pravily, že tato označení „mají potenciál podlomit věrohodnost oběti, neboť mohou posilovat negativní předsudky nebo dokonce agresi u podobně smýšlejících osob.“

AfD si i tímto u voličů polepšila, když jako jediná vyzvala ke zrušení tohoto pragrafu s bizarním nápadem, že před zákonem by si měli být všichi občané rovni. Proti zrušení paragrafu jsou všechny ostatní strany. Zato se mnohé přidávají k výnosu Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV), že AfD je „certifikovaná extrémně pravicová organizace“ provinilá výroky „rasistickými“ a „antimuslimskými“. Ani to však stále nestačí soudům na vydání oficiálního zákazu strany.

Ale toho pravicového extremismu v alternativních médiích už má vláda plné zuby, a tak instaluje do internetu nové algoritmy navádějící brouzdače k informacím „spolehlivým“ a odvádějící je od „nespolehlivých“. Ne cenzura, jen to nenápadné navádění a odvádění. d to v zájmu stabilizace „médií veřejné hodnoty“, nerušených něčím veřejně nehodnotným. Samozřejmě z nutnosti „boje proti dezinformacím“ a „zachování demokratické debaty“. Řídit to bude státem ustavená Komise pro licence a dozor (ZAK). Remcalové tomu říkají „rdoušení názorové plurality“. Že kancléř je pičus, se už nikdo nedoví.

Ale při tom všem se německá demokracie nescvrkává, nýbrž rozšiřuje. Na entity, které dosud nikoho nenapadly, a Neněmce asi ani napadnout nemohly. Ekologická neziskovka zvaná Organismendemokratie (demokracie organismů) propagující občanská práva „pro všechny organismy na německém území“ předloni získala od Bundeszentrale für politische Bildung (spolková centrála pro politické vzdělávání) grant 109 tisíc eur. Se schválením kulturního oddělení berlínského senátu a s vysvětlením, že „všechny organismy mají mít rovná práva na politickou účast“ a „ekologie funguje líp, když se lidé nechovají diktátorsky“. Tam se nacházejí biliony volebních hlasů od červíčků, bacílků a virůsků. Nejspíš pro stranu Zelených.

A pak že Němci nemají smysl pro humor.

Psáno pro měsíčník TO

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století