Zveřejněn byl nejprve na prezidentském serveru 13. ledna, pak převzat médii a nakonec rozeslán na adresy občanů poštou. Na státní útraty, odhadované na 5 až 7 milionů eur. Jeho na povrchu podbízivý, ale ve skutečnosti povýšenecký tón prozrazuje (jak si zavtipkoval moderátor rozhlasu France Inter), že jej určitě chtěl nadepsat „connards“ (kreténi), ale nakonec se kousnul do rtu a oslovil je „milé Francouzky a milí Francouzi“. Dopis je 2340 slov dlouhý, takže plný politických klišé a společenských blábolů. Není divu, že si z něj kdekdo utahuje. Francie už dlouho nezažila tolik politické srandy.

Začíná výzvou „připomínat si v této době otázek a nejistot, pocitu nespravedlnosti a naléhavé potřeby silnější solidarity, kdo jsme, neboť Francie není země jako jiné“. Ujišťuje, že „u nás, kdo pracuje, financuje důchodce. U nás velký počet občanů platí daně z příjmu, což redukuje nerovnosti. U nás vzdělání, zdravotnictví, bezpečnost, justice jsou dostupné zcela nezávisle na situaci a bohatství. Životní nehody, jako nezaměstnanost, jsou překonatelné díky úsilí, na němž se všichni podílíme.“

(Čím vlastně se tedy Francie liší od ostatních evropských zemí, které mají totéž?) Inu „je ze všech národů jedním z nejbratrštějších, nejrovnostářštějších a také nejsvobodnějších, neboť každý má chráněna svá práva a svobodu názorů, svědomí, víry a filosofie“.

Následuje kýčovitá „óda na Francii“, jak to nazval jeden satirik. Taková a onaká historie, taková a onaká práva, podíl na osudu druhých a na volbě těch, kdo mají zemi vést, vytvářet zákony a konat veliká rozhodnutí, bla, bla. Jak může člověk nebýt hrdý, že je Francouz? Ale jo, tak dobře, chápu, někteří z vás jsou naštvaní kvůli vysokým daním a vzdáleným veřejným službám. Tuto netrpělivost sdílím, bla. Měli bychom se mít líp, bla, bla.

Jenomže duch velkého neklidu se šíří Evropou a světem, na nějž musíme odpovědět jasnými idejemi, bla. Pod jednou podmínkou: žádné násilí. A hlavně: žádný nátlak a urážky namířené na osoby lidem zvolené, a žádné obviňování médií, institucí a funkcionářů. (Takže hezky tichoučko, pokorně, zase z ulic domů a šuš, Frantíci drzí rozežraní, nikdy jste se neměli líp.) Pak společně blababla do velkých otázek naší budoucnosti, aby naděje vítězila nad strachem, bla, bla.

Proto zahajuji velkou národní debatu. Vaše místní radnice jsou vám otevřeny jako zprostředkovatelé vyjádření vůle lidu, nebojácného cokoli říct, bla. Žádné otázky zakázány. A možná tím zjistíme, co jsou naše většinové preference, bla.

Nezapomínám, k jakému projektu jsem byl zvolen, bla, bla, bla, následuje óda na Macrona, který myslí. Boj proti nezaměstnanosti, podpora podnikatelství, prostředky k rozvoji, povzbuzení sebedůvěry, bla, redukce nerovností, bla, projekt nových způsobů představit si budoucnost, nových idejí, bla, bla, zúčastněte se ve velkých počtech. A my, vláda, nabízíme čtyři grandiózní témata. Fiskalita a veřejné výdaje. Organizace státu a jeho služeb. Ekologická transformace. Demokracie a občanství. Otázky jsou už vytištěny, odpovědi na vás.

Daně jsou u srdce naší národní solidarity, neboť (objev, na který nikdo dosud nepřišel) z těch se platí profesoři, hasiči, policisté, bla, bla, úředníci, naše kultura a věda, nemocnice, bla. Ale jsou-li příliš vysoké, ubírají na podnikavosti (nový objev). Takže kde byste chtěli ušetřit? Jak chcete veřejné služby nahradit? Jak je teda chcete financovat? Jak chcete organizovat náš sociální pakt a definovat priority (vy blbečci francouzští)?

Ta organizace státu a veřejných služeb něco stojí, ale neobejdeme se bez nich, ony udržují naši sociální soudržnost, bla. Takže: Máme jich moc? Máme decentralizovat a přiblížit rozhodování občanům? Na jaké úrovni a kterých služeb? Máme mnoho byrokratů? Jak zlepšit jejich fungování? No tak, co teda navrhujete (vy chytrolíni)?

Transformace ekologická, esenciální pro naši budoucnost, tam se já osobně angažuji, bla, na konzervaci, biodiverzitu, oteplování, znečišťování, atd, bla. Nikdo nenamítá, že musíme jednat rychle, čím pomaleji, tím bolestivěji, bla, bla, masivně investovat, bla. Pro všechny Francouze společně, potřebuje to solidaritu, bla. Takže jak to chcete financovat? Z daní přece, že? A jaké priority? Jak řešit výměnu starého topení a starého auta? Co je finančně nejúspornější? Jak chcete transformaci urychlit nejjednodušeji a nejlevněji?

Období, jímž procházíme, nám dává signál, že musíme posílit demokracii, bla, a občanskou odpovědnost, bla,bla. Být občanem znamená přispívat bla k rozhodování o budoucnosti blabla volbou zástupců lokálních, státních a evropských, bla, bla, bla, na tom přece stojí naše republika, bla. Jak tedy vylepšit? Uznat prázdné lístky? Udělat volbu povinnou? Proporční nebo reprezentativní? V jakém poměru? Omezit počet zastupitelů? Redefinovat úlohy jednotlivých institucí? Jak?

No máte pravdu, velká demokracie jako Francie musí víc naslouchat hlasu občanů, bla, bla, takže jak? Zachtělo se vám víc participovat na demokracii? Dát pravomoci i nezvoleným? Častější referenda? Občanství, to znamená žít pospolu, přece, bla.

Další óda na Francii. Její osvědčené schopnosti integrovat persekvované a přivandrovalé. Díky zavedenému systému sekularity, který je synonymem svobody, bla, umožňujícím integraci každému, bla, bla, bla.

Další otázky a otázky. A nikde omluva a přiznání, že by vláda, a chraňpánbůh prezident sám, byli příčinou toho lidového vzteku, jemuž fandí 70 % národa. Odpovědi do 15. března, prosím.

A čtěte si laskavě mezi řádky:

Jestli se mezitím neuklidníte (vy drzá lůzo) a jestli z vašich odpovědí nevzejde něco, co by se dobře placená vláda od vás (mizerů) bezplatně mohla dovědět, budeme vás dál mlátit pendreky, však už je vás zraněných přes dva tisíce (vy magoři) a policajtům dáme na vás ostré náboje. A abyste si nemysleli, že ten bordel, který v ulicích páchají jen nějací provokatéři, není vaše odpovědnost, pozatýkáme kdekoho, kdo s ním projevuje souhlas už tím, že si obléká žlutou vestu.

Se soudružským pozdravem liberté, égalité, fraternité.

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.