EU by si měla od Muska vypůjčit četu těch jeho ajťáků, kteří tak svižně odhalují a pročišťují státní penězovody americké. Určitě by tu taky našli dost mrhání a úspor, abychom si to velké vyzbrojení nemuseli pořizovat na dluh. (Mimochodem, řekne nám někdo, komu bychom to vlastně dlužili, na jaký úrok a jak by se to splácelo?)

Tak dobře, vyházet celou tu zbytečnou byrokracii, zrušit Komisi a Parlament a přidružené štědře placené poskoky, by asi způsobilo prudký nárůst nezaměstnanosti nezaměstnatelných. Ale začít by se mohlo (třeba i s jejich pomocí, ať mají co na práci, dokud tam ještě sedí) těmi výdaji nejkomičtějšími. Mohli bychom na to i dočasně z jejich řad jmenovat nového „Komisaře pro identifikaci komických výdajů“ a celý přidružený direktorát. Ten by „muskovským“ ponořením do peněžních toků mohl osvobodit pár miliard eur na nákup tanků, jímž by nám každá utracená koruna vydělala tři, jak s matematickou přesností spočítal náš premiér.

Spaakovo lešení

Těch komických výdajů by se našla se špetkou humoru pěkná hromada. My zde na odpich navrhneme jeden čerstvý, kolem něhož část Bruselu vibruje smíchem, zatímco jeho druhá část nechápe, co je na něm směšného, když přijde na pouhých 22 milionů eur. Pojmenujme ho „Spaakovo lešení“, podle „Spaakovy budovy“, hlavního sídla Parlamentu, pojmenovaného po jeho prvním předsedovi. Ta se teď bude opravovat, protože po víc než třiceti letech od postavení nesplňuje všechna EU kritéria „ekologické integrity“.

Ta dvacka milionů se vydá na montáž a demontáž jejího lešení na jeden den každý měsíc do dokončení oprav. Ty parlamentní kancelář projektuje na 6-12 měsíců, realisté odhadují na tři roky. Oprava samotná je propočítaná na 450 milionů a jistě se ještě prodraží, takže dvacka sem dvacka tam – ptačinec.

Zopakujme si to ještě jednou, aby nám nic neuniklo. Lešení u oné opravované budovy se na jeden den v měsíci zbourá a druhý den opět postaví, každý měsíc do dokončení oprav. Proč jako že? Inu protože se v ní tradičně koná poslanecký potlach zvaný „mini-plenární debata“ a poslancům by lešení mohlo spadnout na hlavu. A nemůže se konat jinde, neboť EU nemá v Bruselu podobně velký sál, kam by se vešlo všech 720 poslanců.

Ale mezi europoslanci je i několik inteligentních a kterýsi z nich navrhl, že by se onen potlach mohl konat ve Štrasburku, kam se tak jako tak na pět dní každý měsíc přesouvá celý parlament i s několika desítkami kamionů převážejících všechny příslušné dokumenty a kdovíjaké jiné parafernálie. Ty přesuny samotné přijdou ročně na stovečku milionů. Takže dvacka je vážně ptačinec.

Debata pak proběhla asi takto: To jako se tam a zpět přesouvat za měsíc dvakrát? Ne, troubo, zůstat tam o den dýl. Aha, no vidíš, vole, ale to asi nepůjde. Jak to? To mně mezitím v Bruselu uteče pár melouchů. A jo, vlastně, máš pravdu, mně taky.

Rozhodnutí v době psaní tohoto článku ještě nepadlo, komedie pokračuje. Ale to jen tak malý aperitiv výčtu výdajů, které by nám zbyly na kanóny a rachejtle, kdyby se Parlament zrušil. Ale protože s tím se spíš počítat nedá, budeme muset vymýšlet nové zdroje příjmů. Jedním by mohly být Evropskou komisí už zvažované miliardové pokuty Muskovi a Zuckerbergovi za neplnění cenzurních příkazů zákona o digitálním bezpečí. Druhým by mohly být nové daně.

Zpoplatnění matrací

A tam jsme pro inspiraci našli jednu geniální, kterou vymyslela administrativa státu Maryland. Tu ovládá strana Demokratická, která ve svém státním rozpočtu nahromadila deficit 3,3 miliardy dolarů. V rámci jeho uhrazování zavedla pro svých 6 milionů občanů důvtipnou daň z matrací. Samozřejmě v ní nejde o peníze, ale o ochranu životního prostředí. Říká si „mattress stewardsip program“ čili „program matracové péče“, a jeho účelem je zamezit vyhazování starých matrací do prostředí a zajistit „bezpečné odbavování a recyklaci“.

Žádné strachy, neznamená to, že budou Marilanďáky navštěvovat inspektoři a kontrolovat, kolik mají matrací. Jen jim na koupi nové matrace přiklepnou zdanění 6 %, a to už nad obvyklou spotřební daň též šestiprocentní. Na instrukce, jak provádět tu bezpečnou recyklaci, se nějak zapomnělo.

Jestli se někdy doslechnete, že něco podobného tu někdo taky chystá zavést, radujte se, že nás čtou.

Psáno pro Deník TO

_____________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: Odkaz

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.