Dopadlo to radostně, mírově, hlavní zlatá medaile měla patřit těm 80 tisícům bezpečáků, že olympiádu ochránili před slibovaným terorismem.

Ale projevilo se to i hudebně. Místo punkového řinčení a skřetovitého křepčení úvodní ceremonie nastoupila na tu závěrečnou nasládlá harmonie ladného sborového zpěvu slavného pařížského šlágru a stohlavý symfonický orchestr proměnil Marseillaisu z tradičního krvelačného marše (“ať se občané svých zbraní chopí a cizácká krev nám brázdy zkropí“) v něžné flétnové pastorále.

Došlo i na šansony

Napochodovaní sportovci si mohli zahopsat a zapět na hrstku reprodukovaných písňových populárů, v nichž bylo poznat hlasy Aznavoura a Mercuryho. Anti-melodický punk se přece jen opět dostavil úplně nakonec po impozantním tanečně-gymnastickém baletu mimozemšťanů sestavujících obrovské pětikruhové olympijské logo na pusté zamlžené (klimatickými změnami udušené?) planetě.

Holt dobrý konec vše napraví. Takže jistě brzy vyšumí i těch několik více či méně humorných kiksů, jež si budou pamatovat asi jen ti postižení. Ten asi nejkomičtější – v tradici humoru černého – zažil sotva týden po získání bronzové medaile americky skateboardista Nyjah Huston, když se mu medaile začala drobit a tmavnout, jak bronz odpadával. Jacísi dotěrní reportéři se po těch medailích začali pídit a vyčmuchali, že zatímco před sto lety se medaile odlévaly ze stoprocentního zlata (stříbra, bronzu), ty letošní pařížské jsou jakousi slitinou s jednoprocentním obsahem cenného kovu.

Čistota Seiny

Zda je to fakt nebo fór, ať si každý ověřuje dál. Ale na něčem Paříž přece jen šetřit musela, když za neúspěšné čištění Seiny of „fekálních bakterií“ utratila 1,4 miliardy (ne milionu, jak jsem omylem napsal minule). Z těch bakterií onemocněli gastro-intestinní infekcí dva portugalští trojbojáři, postěžoval si portugalský Olympijský výbor a potvrdili olympijští lékaři a zaznamenal francouzský časopis Mediapart.

„Museli to chytit někde jinde,“ hájila se ministryně sportu, „protože kontrola kvality vody toho dne ukazovala stoprocentní bezpečnost.“
„Paní ministryně kecá,“ hájil sportovce Mediapart. „Oficiální vzorky v den závodu potvrzovaly zvýšený obsah intestinálních enterococců.“

Francouzská surfařská asociace obvinila vládu, že nečistotu Seiny zatajila veřejnosti. Zda se bude někdo s někým soudit, nebo někdo dostane padáka, zatím nezjištěno.

Politika jak pro koho

Politika je na olympiádě zakázaná – ale soudí se dvojím metrem. Afghánka závodící v uprchlickém týmu dostala diskvalifikaci za nápis „Svobodu afghánským ženám.“ Prý politický projev, rozhodl Olympijský výbor. Alžírská mužatka boxerka po svém vítězství zvolala „alláhu akbar“. A to prý politický projev není. Taky zřejmě politickým projevem není, když tadžický muslim odmítne v judo podat ruku izralskému soupeři, což patří do pravidel judo. Pořadatelé si asi dokázali představit, jak by na povolení prvního případu reagoval Talibán a na diskvalifikaci druhého a třetího Islámský stát. Obou je plná Paříž a na podobnou rozbušku číhali.

Jenže ti chudáci muslimové jsou v soupeření s Izraelci v pěkné šlamastyce. Když jim ruku nepodají, tak by mohli být diskvalifikováni, a když ji podají, mohli by mít doma průšvih. Někteří to řeší tak, že raději prohrají s předchozím soupeřem, aby do utkání s Izraelcem nepostoupili. To Alžírský judista Messaoud Dris na to v Paříži šel pěkně od lesa. Přejedl se těsně před vážením na dělení do váhových kategorií, takže šmahem přibral 400 gramů, což ho těsně povýšilo z kategorie, v níž se měl střetnout s Izraelcem Tohanem Butbulem, a do níž podle dřívějšího vážení patřil. A do níž se později po vyprázdnění vrátil.

Izraelce nenapadlo nic lepšího než podat protest, místo aby uznali, jaký to byl dobrý fór. A pak se diví, že alžírští olympijští funkcionáři označili i to zpochybňování alžírské mužatky za sionistické spiknutí.

Psán o pro Deník.to

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.