Pár měsíců si toho nikdo nevšímal. Velcí machři internetu přezdívaní „Big Tech“ cenzurovali před letošními červnovými europarlamentními volbami nesprávné informace. Nakonec to otevřeně přiznali. Přiměla je k tomu naše sličná komisařka pro hodnoty a transparentnost.

Už ten komisařčin titul je orwellovsky absurdní. Jednak, co vlastně, a kolik čeho, se míní těmi hodnotami, když „hodnota je číslo, vole, ne idea“, jak mně nedávno vysvětlil jeden chytrý ekonom. A hlavně, všechny ty regulace transparentnosti alias průhlednosti mají za cíl – a každopádně za výsledek – netransparentnost. Zamlžení, zamlčení, zamáznutí, vymáznutí.

Předvolební opatření

Teprve koncem září Meta, Google a TikTok přiznaly, že před volbami půl roku od začátku ledna do konce června „prováděly opatření omezující šíření obsahu hodnoceného fact-checkery jako obsahující dezinformace“. Fact-checkers, to jsou ti kontroloři, co očuchávají internetové komunikace a rozhodují, co je informace a co dezinformace. Používají k tomu všelijaké algoritmy a teď už i umělou inteligenci. A kdoví, možná už to jsou jen ty algoritmy a umělé mozky, bez lidí.

Takže mohou vymazávat ve velkém. Hodně velkém. Přes třicet milionů jich vymazal Facebook. Přesněji říká, že tolika internetovým sdělením „omezil viralitu“, čili zamezil šíření. Chudák Instagram (druhá platforma korporace Meta) se zmohl jen na necelý miliónek. Bylo to na pokyn 150 tisíc fact-checkerových upozornění u Facebooku, 39 tisíc u Instagramu.

„Ukazuje to sílu našich nástrojů reagujících na nezávislé fact-checkery,“ pochlubila se Meta. Ujistila nás však, že žádné omezování nenastavila na „oficiální vládní zdroje informací a uznávané organizace globáního zdraví.“ Čili na ty informace správné. To aby „nezpomalovala šíření informací věrohodných.“

Ještě víc zhurta to vzal Google. Ten automaticky na YouTube brzdil předávání „videí nízké kvality informací,“ aby omezoval šíření „škodlivých informací a hraničního obsahu, což je obsah, který téměř, ač ne úplně, porušuje direktivy EU“. Definuje jej ještě podrobněji jako „obsah, jejž externí evaluátory rozmístěné po světě vnímají jako nepřesný, zavádějící nebo klamný, necitlivý nebo netolerantní, škodlivý nebo potenciálně škodlivý.“

Techno-komunismus

To je hezky široké rozpětí cenzury. A automatické. A preventivní, v žargonu BigTech „prebunking“, znamenající něco jako předem označené za hovadinu, s varovným praporkem. Ale nás by měla hlavně trápit otázka: O tom, jak které sdělení klasifikovat, rozhoduje kdo? Nebo už jen co? Mezi konzervativními europoslanci se pro to „co“ zrodil název „techno-komunismus.“ A nedáme-li si pozor, sežere nás, varují.

Vytváří to „digitální prostředí, v němž skutečné vnutitelné standardy nabízejí Evropanům lepší ochranu před hrozbou dezinformace prostřednictvím opatření, která poskytují robustní rámec ochrany bezúhonnosti voleb“.

Tak to vysvětlují odborníci EU na dezinformace, a tak si to představuje Zákon o digitálních službách (DSA). Naše sličná komisařka, v níž vášeň pro umlčování dlí jako v koze lůj, svůj odchod do bohatě zaslouženého mladého důchodu opentlila výzvami k zastavení „řek špíny, nenávisti a lží“, k brzkému využití umělé inteligence na „detekci manipulace“ a na „lepší potlačení toho, co je kvalifikováno jako zločin“. K tomu taky teď na její počest EU rozjíždí projekt, který nese její jméno: Vera.ai. Jeho účelem je „vyvíjet a stavět důvěryhodné AI řešení v boji proti dezinformacím.“ Jím bude v digitálním světě zvěčněna a studenti se o ní budou učit jako o Pasteurovi, Teslovi, nebo Edisonovi. Filmy se o ní budou točit.

Naše milá eurokomisařka Věra

Než se projekt plně rozjede tak, že k němu nebude už zapotřebí žádné lidské píle, pohrozila tansparentní komisařka internetovým velikánům, že nebudou-li mezitím ze svých sítí sami odstraňovat závadné obsahy, EU jim napaří takové pokuty, až jim budou kosti skřípat. A protože ty dezinformace a závadnosti jsou tak vágně definovány (včetně „obsahu závadného, ač zákonného“), a protože ti internetoví giganti nejsou dobročinné spolky, nýbrž profitabilní byznys, rychle si spočítali, že čím rozmáchleji si ty své cenzurní algoritmy nastaví, tím jistěji se vyhnou pokutám Bruselských loupežníků.

My se tak můžeme s národní pýchou kochat pohledem na statečnou dívenku z moravské vísky, jak mistrně vymetává s největšími zazobanci planety. Taková malá ale naše Johanka z Arku. Bude v tom Bruselu těm Evropanům chybět.

Psáno pro deník TO

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.