Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Možná je problém právě v tom, že se odpor proti íránskému režimu automaticky vykládá jako touha po západním politickém a kulturním modelu. To ale vůbec nemusí platit. Podobnou chybu jsme viděli už během arabského jara: lidé mohli odmítat konkrétní diktátory a instituce, aniž by chtěli západní liberalismus.

Íránská společnost může být podstatně konzervativnější než její nejviditelnější exilová opozice. Pak režim paradoxně stabilizuje i absence důvěryhodné konzervativní alternativy: člověk může odmítat vládu ajatolláhů, ale současně nechtít ani šáha, MEK, radikální sekularismus či politický projekt spojovaný se Západem.

Skutečnost, že většina nechce současný režim, proto ještě vůbec neznamená, že existuje většina pro některý konkrétní režim, který by jej měl nahradit.

Oni chtějí svobody, jaké už měli před mulláhy. Liberalismus je ukradené slovo, ten pseudoliberalismus cenzurující a vychovávající nechtějí, ale ten původní, který znamenal svobody, chtějí.

"Imanovo obnažení mučené íránské duše souzní s většinou exilu a jím odhadovanými 80-90 procenty íránského národa, odříznutého od světa režimním vypnutím internetu, popravami a masakry."

Tak o tom se hodně píše a mluví. Vím z komunismu, že skutečně 90 procent národa může být proti režimu a vládnoucím diktátorům, pokud mají tvrdý režim který vraždí odpůrce. Jen si nejsem jist, zda to platí pro Irán a islamisty. Opravdu většina Iránců to co tam mají nechce? nevím, nevím...

Celou věc sleduju jen velmi příležitostně, ale slyšel jsem přednášku (na youtube, kde jinde :-)) jedné paní novinářky, která vypadala, že ví co mluví. Podle ní jsou dva problémy, která Západ tak trochu nevnímá.

1/ Írán je 90 miliónů lidí, a to velmi rozdílných: jsou tam pokroková města a (islámsky) konzervativní venkov, ale jsou tam i významné etnické a kulturní menšiny na způsob Kurdů a sunitů. Na mě to dělá dojem, že případná totální změna režimu by dost dobře mohla vést k rozpadu na způsob Jugoslávie.

2/ Tvrdila, že si tam není síla schopná a ochotná(!) moc převzít. Revoluci si představují tak, že ajatolláhové padnou, oni si sednou do kavárny, kolem budou chodit holky v minisukních a bude dobře. Což se podobá, myslím si, páně Kurasovu článku obsahujícímu myšlenky naznačující, že problém není politický, nýbrž kulturní. Risknu si: spousta Havlů, ale žádný Klaus.

Podobně, jak vybombardovali nenáviděný Talibán do doby kamenné, tak vybombardujó aji Revoluční gardy, žejó

Podobně jako zbavili Irak Saddama, Doláku.

Pořád jsem v článku hledal nějakou zmínku o tom, že jde o obsah nějakého scifi románu zmíněného pana spisovatele.

Popsal jednu z opozičních a optimistických skupin.

Uvidíme, co vlastně chtějí, až se jednou dostanou k moci. Až pak se vybarví.

Útok USA a Izraele na Irán pomohl zabetonovat režim ajatolláhů a přivedl k moci radikály z islámských revolučních gard. A to měla po masových protestech obyvatel teokratická diktatura na kahánku.

Íránu se bohužel nic nevrací. To co vypadalo začátkem roku jako rozvrat tamní teokracie přirozenou lidovou cestou, bylo americkými nálety zastaveno. Moc přešla do rukou generálů, a ti se jí dobrovolně nevzdají. Nastoupil tam ve skutečnosti horší režim, než byl ten ze začátku roku, a Američani nemají sílu to změnit.

Američani nemají sílu to změnit, to je pravda. Ale ten "rozvrat tamní teokracie přirozenou lidovou cestou" se taky dlouhodobě nedaří.

Nejde o momentální konflikt, ale o desítky let trvající válku proti Íránu s využitím otevřených i zástupných útoků, ekonomických sankcí a politického podkopávání. Stejnou strategii USA použily v Iráku, Libyi a Sýrii – země postupně oslabovaly, až zkolabovaly. Podobný osud hrozí i Íránu.

Tato válka je součástí širšího boje USA proti multipolaritě a především proti Číně. USA cíleně narušují energetické dodávky ze Západní Asie, omezují vývoz z Íránu, Venezuely i Ruska a zvyšují tlak na námořní trasy. Současně manipulují s cenami energií, aby zabránily panice a udržely situaci pod kontrolou.

Jejich cílem je rozbít západní Asii jako zdroj energie pro Asii a postupně přesměrovat závislost na USA. Dělají to kontrolovaně, aby nevyvolaly jednotnou protiamerickou frontu. Každá pauza ve válce slouží k přezbrojení a přípravě další fáze.

Rozhodující přitom nejsou volení politici, ale korporátní a finanční zájmy prosazované think-tanky jako Brookings Institution. Plány na oslabení a svržení Íránu byly připraveny už v roce 2009 a realizují se dodnes – ne jako jedna akce, ale jako kombinace mnoha nástrojů vytvářejících synergický tlak.

USA tak předstírají diplomacii, zatímco se znovu vyzbrojují. Tato hra trvá už desítky let a cílem není jediný úder, ale dlouhodobé oslabení, aby Írán nakonec zkolaboval, stejně jako jeho sousedé. Skuteční strůjci těchto politik jsou mimo demokratickou kontrolu a veřejnost je politickým divadlem jen rozptýlena.

Pokud si někdo myslí, že jde o svobodu pro Íránce, tak je eufemisticky řečeno hodně naivní.

Za vše podle vás mohou USA ...

... nějak mi připomínáte dobu před rokem 1989.

Írán si zaslouží svobodu a taky jí dosáhne. Je to výhodné i pro nas, kde svobody ubývají, jednak jako příklad, že svoboda vytváří prosperitu, a paj tak@ na oslabení os@ omezovačů svobod a demokracie. V neposkední řadě pak nám pomůže svobodný Írán bez sankcí zvýšenou nabídkou ropy a plynu s dopadwm na nižší ceny. A ješté jako příklad pro deislamizaci států, nejen na Blízkém východě.

Írán si zaslouží svobodu a taky jí doufejme dosáhne. Ale jak a kdy?

A taky - jakou vlastně svobodu? Nejsem si jist, co si pod tímto pojmem Íránci - a vlastně lidi obecně - představují; řekl bych, že představy jsou různé a navzájem se lišící až diametrálně.

Nechce se mi věřit, že takovou slátaninu dal dohromady pan Kuras. To jsou neskutečné žvásty.

Nejdřív ty "protesty" proti režimu. Bylo to protesty ve stylu ukrajinského Majdanu, povstání v Sýrii, Líbyi a v dalších a dalších místech světa. Zejména Mosad investoval hodně peněz k zaplacení demonstrantů. Jak je v takových situacích "dobrým" zvykem, byli to zejména kriminálníci, hrdlořezi, různí fanatici nezřídka dovezeni ze zahraničí a "šťávu" protestům dodávali cvičení agenti západních tajných služeb. Vyvolání protestů si veřejně připsal k dobru i Trump, kdy se chlubil, jak jim prospělo zpřísnění ekonomických sankcí.

Írán na rozdíl od výše zmíněných zemí tuhle "barevnou" revoluci přežil. Chcete zkoušku správnosti? Kdo přesvědčil Netanjahua a pak i Trumpa, že v Íránu je vše připraveno na změnu režimu? Šéf Mosadu. Hádejte, co Írán asi udělal s chycenými agenty = organizátory protestů...

Málo se o tom mluví, ale do 80. let měl Izrael s Íránem celkem dobré vztahy. Pak se ale začal obávat jeho rostoucího vlivu a toho, že by se mohl stát hegemonem v oblasti. A to se Izraeli nelíbilo stejně jako se to nelíbilo USA. Proto ty téměř 50-leté sankce. A pak to nejpodstatnější - Írán odmítnul a pořád odmítá, aby kontrolu nad těžbou ropy měli americké firmy. Navíc si v minulosti dovolil neslýchanou drzost - chtěl svou ropu prodávat v jiných měnách než v dolarech. Tedy měl stejně "nerozumný postoj k spolupráci" s USA jako Venezuela. To je v USA to nejhorší, co si nějaký stát produkující ropu může dovolit. Je to horší než teroristický útok na USA. Stačí si vzpomenout, že většina teroristů na Dvojičky byli ze Saudské Arábie, včetně bin Ládina. Ovšem ropu prodávají za dolary a těžbu kontrolují americké firmy, takže vše bylo v naprostém pořádku.

Írán není (naštěstí) demokracii zahraničního střihu, ale její úroveň je podstatně vyšší než třeba v absolutistických monarchiích jako např. Saudská Arábie - nevím o tom, že by tam byly volby. V Íránu se prezident, ale také parlament volí pravidelně. Samozřejmě

... Samozřejmě jsou tam jistá omezení, ale ve srovnání s arabskými a jinými moslimskými státy je míra "demokracie "minimálně na stejné výši.

Srovnání s americkými volbami by pro USA nedopadlo moc dobře. V Americe je totiž veřejným tajemstvím, že do Kongresu nelze být zvolen, pokud jako kandidát nemáte positivní vztah k Izraeli. Důvod je typicky americký - peníze, přesněji miliony a miliony dolarů na volební kampaň, ale i pomlouvační kampaň na protikandidáty. Že podstatná část těchto peněz pochází od izraelské lobby, v USA až také tajemství není. Existují různé "transparentní" fondy na ovlivňování americké politiky. Nedávno jsem slyšel od Američanů vtipné konstatování, že americké volby jsou něco na způsob dárků od Santa Clause, ovšem pro dospělé. Chtít může volič ledacos.

Nakonec po příklady nemusíme chodit daleko - to samé funguje i u nás - akorát to financuje Brusel, Británie a USA.