OSN zase na demokratickou civilizaci během jednoho měsíce (duben 2026) dvakrát vyplázla jazyk, nastavila dlouhý nos a vztyčila prostředníček (a vyberte si, kterému gestu dáváte přednost), když do dvou řídících funkcí dosadila Írán.

Jednou takovou komickou funkcí je místopředsednictví konference výboru o nešíření jaderných zbraní, který Írán na minulé konferenci označil za podstatného porušitele své politiky. Letos tedy zřejmě tu politiku neporušuje, protože jaderný materiál schoval někde hodně hluboko v horských tunelech a už jej nikdo nenajde. Kdoví, možná ani vlastně ničím nehrozí, vždyť je obohacený jen na 60 % a na rachejtle by potřeboval 80 (či kolik přesně).

Že na „civilní“ účely by mu bývalo stačilo 20 a proč ho tedy dál obohacuje, se už moc nepřipomíná. Ze 191 zúčastněných států protestovaly jen USA, Spojené arabské emiráty, Austrálie, Británie, Francie a Německo. Američané za to taky dostali hned na začátku konference pohlavek, že jejich námitky jsou „neopodstatněné, pokrytecké a politicky motivované“. Vlepil jim jej od řečnického pultíku (komedie, komedie) sám íránský delegát. S podporou (komedie, komedie) delegáta ruského.

Druhou komickou funkcí Íránu je členství v programovém a koordinačním výboru ekonomické a sociální rady ECOSOC, která utváří politiku OSN v lidských právech, ženských právech, odzbrojení a potírání terorismu. A instruuje všelijaké organizace, výbory a orgány, jak postupovat, s kým a proti komu. Tady se těch prostředníčků vztyčených do tváře Západu nahromadilo víc. Jsou jimi taky Čína, Kuba, Saúdská Arábie a Súdán. Samí vzorní lidskoprávníci.

Saúdská Arábie svou funkci odstartovala oznámením, že se k těm abrahámovským dohodám Arabů s Izraelem přece jen nepřidá – jak se vynálezce dohod DonaId Trump bláhově těšil. Že Izrael uznají leda tehdy, až se stáhne do starých hranic z roku 1949, vedle nezávislé Palestiny, jejímž hlavní městem bude Jeruzalém. Této hranici se v Izraeli přezdívá „osvětimská“. Saúdové to samozřejmě vědí, tak s tím ani nepočítají.

Jak by terorismus mohla potírat organizace, která jej působí?

A tady se Izraelci i Trump musí kousnout do rtu, aby se probrali z bláhového snu. Náboženské a politické centrum islámu, s Mekkou a posvátným černým kamenem, přece nemůže v rozporu se svatými knihami a příkazy Prorokovými oficiálně uznat, že na posvátné, islámem jednou dobyté půdě smí existovat neislámský stát. Neznamená to nutně válku, jen takový chladný mír. Izraelští vtipálci si to vysvětlují po svém: „Zbavili jsme je hlavního nepřítele, tak už nás na nic nepotřebují.“

Na té druhé funkci Íránu (a těch dalších lidskoprávníků) je obzvlášť pozoruhodné, že proti ní protestovaly jen USA. Vážně, nikdo jiný. Nikdo jiný si neklade otázky jako: Jak by terorismus mohla potírat organizace, která jej působí? Jak by mohla hájit práva žen, když je porušuje? Nestala se z ní liška v kurníku, pytlák hajným, kozel zahradníkem? Mají USA nadále financovat bezmála třetinu jejího rozpočtu? K čemu? Aby si z nich dělala osly? Takové a podobné otázky bublají americkým internetem. S nimi i doporučení konečně z OSN vystoupit a nechat ji se finančně sesypat.

A my se zde zmítáme v domácích pidisporech kdo kam pojede, komu se omluvit, komu domluvit, s kým nemluvit a koho pomluvit, místo abychom si vychutnávali jednu z nejabsurdnějších dob lidských dějin.

Psáno pro Deník TO

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století