Milovníci přírody a divokých zvířátek by měli urgentně přinejmenším zapochybovat o veškerých a jakýchkoliv kýmkoliv propagovaných přínosech, výhodách či ziscích takzvaných „udržitelných zdrojů energie“. Schopnost čínských výrobců vypínat solární panely na dálku je sice možná pořád ještě spíš hoax, dokud se vědecky nepotvrdí. Že ale větrníky opravdu zabíjejí, je už vědecký konsensus, o němž se lze dočíst ve vysoce odborném a vědecky spolehlivém časopise Nature.

Koukáte třeba za soumraku rádi na třepotavé netopýry? Tak se na ty v krajině ohavně trčící větrníky nakrkněte, že zabíjejí ročně půl milionu netopýrů v USA, 200 tisíc v Německu, 50 tisíc v Kanadě a 30 tisíc ve Velké Británii. Připočtěte k tomu zbytek „greendealujícího“ světa a vyjde vám jich milion. Přidejte si k tomu propočet amerických vědců z roku 2021, že k dosažení nulových emisí by bylo potřeba zavětrníkovat 13 procent povrchu planety. A můžete se s netopýry brzy rozloučit jako s dalším vyhynulým zvířátkem, které budou vaše dětičky znát už jen z pohádek jako dinosaury, mamuty nebo nelétavého ptáka emu, česky blbouna nejapného.

Ptáci a další

Vědecky přesně nespočítáni zůstávají vrtulemi masakrovaní ptáci, u nichž pesimistické vědecké studie odhadují u některých až 50% úbytek, od dravců po skřivánky. Vyhynutí – přesněji vyvraždění – se blíží zlatý orel v Kalifornii nebo egyptský sup ve Španělsku. Kolik vrtule vyhubí létavého hmyzu a jejich vibrace pozabíjejí hmyz pozemní – tedy ptačí potravy – se asi spočítat nedá. Jak vibrace větrníků ohlupuje divokou zvěř, je už práce pro psychology zvířat. Lidská psychologie bude možná brzy muset začít studovat dopad větrníků na psychiku člověka. Akutní obavou této studie je „degradace životního prostředí, ohrožení biodiverzity, narušení ekosystémů a zničení nenahraditelných přírodních životních prostředí“.

To je varování týkající se jen větrníků na pevnině. Na to, jaký dopad mají do moře vysunuté větrníky (jejich stavba, hluková vibrace, narušení dna) na živočichy mořské, existuje několik podobných studií – podobně pesimistických. Ty my ponecháme podrobnějšímu zájmu ekologů a přírodovědců, a všimneme si něčeho greendealově pozoruhodnějšího – dramatického až skoro komediálního.

Digitální předplatné

Jedním z velkých a vlivných greendealových revolucionářů byl počítačový magnát Bill Gates. Táhl to s ekologisty desítky let, něco do toho investoval, něco na tom vydělal. Děsem z přehřátí planety a konce civilizace si byl nabeton jistý. Pochybovačům se vysmíval a měl je za idioty a zločince. Demokracie nepostačí, globální byrokracie je nezbytná, přísný dozor nad lidstvem nevyhnutelný, kázal. A jak se mu věřilo.

Obrácení Billa Gatese

A teď se najednou probral, když mu začalo docházet, jak Green Deal lidstvo zbídačí a dieta brouků a červů planetu nezachrání. Takže klimatická apokalypsa a armagedon z fosilních paliv lidstvo nezničí, oznámil náhle. Zastavme na chvíli greendealismus a soustřeďme se na vědecké a technologické inovace, navrhuje. A tvořme prosperitu. Pro všechny. A zase mu věřme. Tentokrát by mohl mít pravdu.

Pseudonáboženský kult greendealismu možná díky němu končí. Všichni ti „absolutně většinoví konsensuální vědci“ možná přijdou o granty a budou k dispozici na skutečnou práci. Nákladné zateplování domovů a subvencovaná výroba elektromotorů asi teda byly vyházené peníze. Prorokyně Greta se možná konečně vrátí do školy a přestane strašit.

Nebo ne? Tuhle vizi přednesla „výkonná ředitelka EU pro čistý, spravedlivý a kompetitivní přechod“, paní Teresa Ribera: „Odkládat klimatickou akci je nesmysl a veškeré snahy o zmírnění environmentálních cílů EU by byl krok zpět.“ Je prý naopak potřeba vynaložit „masivní úsilí konfrontovat klimatickou změnu, neboť existuje milion důvodů pro její pokračování“. A zelenou strategií EU zůstává nadále „kombinace solidarity, udržitelnosti a příležitosti“.

Co ten poslední blábol znamená, se můžete dohadovat. Ale už byste se konečně měli vážně, ale vážně, vehementně naštvat. Macinka to za vás sám nezvládne.