Největší účast všech dob,“ pochválilo se Světové ekonomické fórum WEF 2026. Přes tisíc účastníků a 60 hlav států. Tím taky samozřejmě (a tím se WEF nechlubí) rekordní „uhlíková stopa“ ze soukromých tryskáčů snášejících do čistotného alpského městečka světovou elitu bojovníků proti uhlíkovému žhavení chudinky planety. Jako každý rok, s nějakým novým zeleným nápadem.

V dřívějších letech své už 55leté existence WEF radilo třeba: nejezte maso dobytka prdícího metan, jezte místo toho neprdící brouky a ropuchy, pohřbívejte zesnulé příbuzné na kompost, recyklujte moč na pitnou vodu, nezapínejte klimatizaci. Letos nově neperte textil. Vědci prý zjistili, že 70 procent uhlíkových emisí třeba z takové obyčejné košile se do ovzduší dostává jejím praním a sušením. Do vodstva z nich odcházejí mikrovlákna. Příliš časté praní je navíc rychleji ničí a zaplňuje jimi nebiodegradabilní odpadní skládky.

Praním k pokroku

Takže co a jak často? Džíny jednou za měsíc, bez ohledu na jejich míru zašpiněnosti. Pyžama jednou za týden. Svetry jednou za šest týdnů. Spodní prádlo – no, aspoň to podle potřeby. Nejlepšími ekology budou trvale nepraní bezdomovci, vtipkují neekologičtí novináři. Někomu to možná připomene vyprávění kovboje z jedné westernovky: „Já se koupu každého 4. června, ať už jsem špinavý, nebo ne.“ Taky už vznikla nová odnož ekologistů zvaná „no-wash movement“ (čili hnutí nepračů), sdělila BBC. Zda už začali přepadat a vandalizovat prádelny, zatím hlášeno nebylo.

Šeptá se, že by to mohl být poslední Davos. Možná vás napadlo, že zaplaťpánbůh. Do jaké morální bažiny za ty roky WEF zabředlo, by se dalo soudit podle toho, že na letošní konferenci zvalo i ministra zahraničí Íránu, zrovna v době, kdy jeho režim masakruje desetitisíce občanů. Pozvání zrušilo až na nátlak íránského exilového disentu upozorňujícího, že týden před zahájením konference jich íránské gardy postřílely 36 500 během dvou dnů.

Ale netěšte se, určitě to nebude poslední konference WEF. Ta by se jen přesunula do něčeho většího, už letos byl malý Davos napěchovaný lidmi k prasknutí. A není divu, je to velkolepá událost, „připomínající pohanský rituál, v němž se zámožní, slovutní a mocní sdružují na zbožňování sebe samých,“ nazval to jeden novinářský vtipálek. Letos tyto „světové elity“ (a nebudeme zde marnit čas na jejich obvyklých sebechválách) zažily slovní kulometnou palbu od tří politických zbojníků proměněných ve státníky zvěstující začátek konce progresivistického pochodu světovými institucemi.

Chaotický Trump

Prezident USA Donald Trump se (jako vždy a všude) i zde vyřádil svým flamboyantním, chaotickým, zjednodušeným, neomaleným, teatrálním, bombastickým a ostře nabroušeným stylem namířeným na přítomné i nepřítomné papaláše, s extra gustem věnovaným Evropanům. Konečně už, holečkové, vraťte světu Evropu sebevědomou a silnou, ne tu čím dál nepoznatelnější následkem masové imigrace z nezápadních částí světa. Provozujete katastrofální sebeožebračující politiku a berete jako samozřejmost, že my vás budeme chránit. Ztrácíte svou identitu ve výměně obyvatel a promrháváte svou budoucnost v nesmyslných ekonomiku rdousících regulacích. Chceme ve vás mít silného partnera, který se dovede o sebe postarat. Máte na vybranou: buď se vzchopit, nebo zůstat na nás závislí, a pak tedy tančit podle naší písničky. Nebo si zvyknout na život bez nás. Neznamená to „Amerika sama“, ale „Amerika především“, a Evropa je vítaná, když se posílí.

Nepovšimnutím můžeme přejít handrkování o Grónsko, které tak či onak bude americkou přítomnost potřebovat. Zapochybovat můžeme o velkolepých plánech na turismem bohatnoucí Gazu, které za něho přednesl zeť Kushner - hrdlořezové Hamásu jsou stále ještě na koni a s novými rekruty. Nemusíme zatím ani příliš vážně brát Trumpovu Radu míru, když v ní jsou takoví demokrati jako Pákistán, Jordánsko, Katar, Saudská Arábie a Kosovo.

To hlavní za Trumpa řekl jeho ministr obchodu Howard Lutnick: „Globalizace selhala, je to politika krachu, my jsme s ní skončili a totéž radíme ostatním.“ Zdvižený prostředník celému WEF, pro něž je globalizace posvátné krédo a smysl života. Taky na to někteří odpověděli bučením, jiní odchodem ze sálu.

Milei s humorem

Ale mistrovské dílo politické ekonomie přednesl argentinský prezident Javier Milei téměř vědeckou obhajobou volnotržního kapitalismu a zavržením státních a nadnárodních zásahů do svobodného podnikání. Úvodní větou „Machiavelli je mrtev“ se pustil do bourání teorie konfliktu mezi efektivitou a etikou. Machiavelli ji vymyslel, Marx ji zdokonalil, stojí na ní celé socialistické myšlení: co je etické, nemůže být efektivní, a co chce být efektivní, nemůže být etické. Kapitalistický úspěch je nemravný. To staré známé Marxovo vykořisťování.

„Tímto falešným dilematem se dlouho řídilo naše myšlení a rozhodování mezi politickou efektivností na jedné straně a dodržováním etických a morálních hodnot Západu na druhé.“ Touto jednou větou Milei přesně identifikoval ideovou příčinu současné krize Západu. A nabídl místo ní teorii „dynamické efektivity“, podle níž „efektivita nesouvisí s různými schématy spravedlnosti, nýbrž vyrůstá jen a výlučně z jediné z nich, a to té, co je založena na respektování soukromého vlastnictví a funkce podnikatelské“. Takže: co je spravedlivé, nemůže být neefektivní, a co je efektivní, nemůže být nespravedlivé. Spravedlnost a efektivita jsou dvě strany téže mince.

Na důkaz, že to není jen jeho soukromý názor, Milei ocitoval hezkou řádku ostřílených politologů a ekonomů, od von Misese, Rothbarda, Sowella, Hoppeho a Huerty de Soto (ze současných), přes Adama Smithe, po Xenofona a Mojžíše (z těch starověkých). Nevynechal ani známou talmudickou poučku: „Když někomu dáte rybu, nakrmíte ho na den, když ho naučíte rybařit, nakrmíte ho na život.“

Mileiho závěrem je, že „pouze etické principy, na nichž stojí západní civilizace, mohou sloužit jako kritéria efektivity“. Obětovat spravedlnost efektivitě je nejen nemravné, ale nakonec i neefektivní. Politika zanedbávající etické hodnoty směřuje k pádu západní civilizace. Obrana kapitalistického systému svobodného podnikání musí být zakořeněna v jeho etickém a morálním základu, jehož stěžejním prvkem je svoboda.