Konzervativní komentátoři, kteří se štítili Trumpa za to, že zpochybňoval regulérnost voleb v roce 2020, by si dnes měli sypat popel na hlavu a sníst svůj klobouk. Taky by si přitom mohli všimnout, jak snadné je nechat se Trumpovým komunikačním stylem (dá-li se to stylem nazvat) odvést od zkoumání faktů. Progresivní komentátoři nic z toho nemusí, ti mají štítění se Trumpa trvale v popisu práce. Vzpomínáte si ještě, kolik jich (těch konzervativních) upozorňovalo, že americký prezident všechny své námitky soudně prohrál? A jak při tom fňukal? Jak si téměř nikdo netroufl to zpochybňovat? A jak vás ani nenapadlo, že všechno to upozorňování by mohl být od progresivních komentátorů ledabyle převzatý výmysl – jakému se tehdy už i u nás začínalo říkat „narativ“?

Potřebujete-li definici pojmu „narativ“, tak zkuste toto: vyprávění kousku pravdy, s ubráním jiného kousku pravdy nebo s přidáním kousku nepravdy, dohromady znějící pravděpodobně, uspokojivě, logicky a nezpochybnitelně. Tedy dokud jej nezpochybní nějaká nově zjištěná událost. V tomto případě pravda byla, že Trump žádnou svou námitku soudně nevyhrál. Nepravda byla, že nějaké námitky soudně prohrál. Zamlčená pravda byla, že nemohl vyhrát ani prohrát, protože se soudy odmítaly námitkami zabývat pro „absenci důkazů masivního falšování voleb“. Narativ učebnicový.

„Masivní falšování“ by se tehdy asi dokazovalo těžko. Tehdejší údaje naznačovaly spíš chyby drobné, lokálně roztroušené, s těžko prokazatelným úmyslem a konkrétní osobní odpovědností, snadno ignorovatelné. Tak tomu bylo po celou dobu Bidenova prezidentství. Během ní všelijaké diskrepance z toho či onoho okrsku sbírali různí investigativci, někteří amatérští, ale třeba i seriózní organizace jako The Heritage Foundation nebo Judicial Watch. Počáteční pochybnosti vycházely z faktu, že po večerní uzávěrce sčítání odevzdaných hlasů ve voličsky vyrovnaných státech vedl Trump, po nočním přivážení plných pytlů korespondenčních hlasů, za nepřítomnosti oficiálních kontrolorů, ráno vítězil Biden.

Pak postupně nacházeli následující pozoruhodnosti…

Ve 353 okrscích 29 států bylo odevzdáno víc hlasů, než byl celkový počet registrovaných voličů. Ve všech vítězil Biden. Celkový počet hlasů pro nepopulárního Bidena překonal počet odevzdaný v roce 2008 populárnímu Obamovi v některých okrscích až o 25 procent. V namátkové sondáži se 2,2 procenta voličů přiznalo, že volili nezákonně (bez prokázání občanství a volebního práva). Početně to odpovídá přibližně milionu nezákonných hlasů. Velký počet okrsků odmítl povolit dodatečnou kontrolu a přepočet, jak přikazuje zákon. Šlo vždy o okrsky, kde zvítězil Biden a které ovládali Demokraté. V mnohých se prokázala šikana žadatelů o kontrolu.

Zvláštním specifikem těchto voleb byl jev nazvaný glitch (zádrhel nebo přesmyčka). Ten přesmýkaval Trumpovy hlasy v Bidenovy – ani jednou opačně. Celkový počet takových přesmyček je v celé USA asi nezjistitelný, jen v Michiganu tento software používalo 47 okrsků. Jeho výrobcem byla firma s propojením na Národní radu Demokratické strany. Upozornil na to kontrolor v jednom z michiganských okrsků, kde zjistil 6 tisíc takto přesmyknutých hlasů.

Obzvlášť pozoruhodným okrskem je Fulton County ve státě Georgia, kde časopis The Federalist, organizace VoteGA a Státní volební komise postupně odhalily 315 tisíc předem odevzdaných hlasů nepotvrzených podpisem volebního úředníka, tedy podle zákonů Georgie nelegálních. Od statisíců elektronických hlasů nebyly přes opakované žádosti nikdy předloženy záznamy. Asi 16 tisíc hlasů bylo přidáno dodatečně ještě dny po oficiálním sečtení. Přes 4 tisíce hlasů bylo zobrazených ve stejnou dobu na vteřinu, což je fyzicky nemožné.

Podpisy voličů se nekontrolovaly, kontrolní zařízení ani nebylo v provozu. Ve volebních výborech nebyli žádní republikáni, i přes nařízení soudu. A Fulton odmítá kontrolu volební dokumentace i ministerstvu spravedlnosti, které na něj vydalo soudní stíhání. A o němž progresivní média píší jako o „Trumpově ministerstvu“, aby podpořily narativ, že jde pořád jen o nějakou trumpovskou totalitní honbu čarodějnic. A to je zatím jen jeden okrsek v Georgii, kde se Trumpovi za zpochybnění výsledků spílalo do Hitlerů.

108 voličů z jednoho bytu?

V Kalifornii mezitím investigativní novinář Nick Shirley odhaloval takové drobnosti jako 108 voličů registrovaných v jednom bytě, 30 voličů v jednom skladišti, odevzdané hlasy voličů už nežijících (jedna taková mrtvá paní volila čtyřikrát), voliče bez občanství a průkazu totožnosti, absenci povolební kontroly a přepočtu, a jeden případ voličské registrace dvou psů.

Podobné informační drobečky se sypou z 18 států, které ministerstvo žaluje za nevydání volebních záznamů. Titul falšovatelského génia asi získá Wisconsin, kde profesor kybernetiky Andrew Paquette při svém hobby navštěvování volebních elektronických systémů odhalil do té doby neznámý algoritmus umožňující vnější zasahování. Kromě těch jednoduchých přesmyček hlasů Bidenovi (v jednom okrsku 19 500) nachází duplikace voličů pod jedním číslem, přidávání neexistujících voličů s falešnými údaji, přepisování záznamů…

Ale tady už zabředáme do pokročilé technologie, jíž nebudeme předstírat, že rozumíme, a zbytek přenecháme ajťákům. To minimum, co by průměrný novinářský mozek mohl učinit, je přibrzdit, než zas bude Trumpovi chtít spílat do konspiračních paranoiků.

Psáno pro Deník TO

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století