„Zažíháte požár evropského venkova,“ ozývalo se v europarlamentu 16. července. Toto datum „vejde do dějin jako černý den evropského zemědělství,“ přidávali se další poslanci. „Absolutní katastrofa,“ dodávali další. „Komise vráží zemědělcům kudlu do zad.“ Také toto: „Totalitní Green Deal už tak rdousí naše zemědělce, a teď Von der Leyenová likviduje i společnou zemědělskou politiku.“

Událost věru nebývalá: proti Komisi se vzbouřil bezmála celý parlament, zprava i zleva. Podpořila jej demonstrace tisícovky delegátů zastupující 6 335 farmářských organizací, s protestní peticí adresovanou Komisi. S projevy jako: „Demontují 70 let evropských dějin, ale chtějí-li vyhlásit válku zemědělcům, jsme na ni připraveni.“ Nebo: „Von der Leyenová vejde do dějin jako hrobař Společné zemědělské politiky – prakticky jediné věci, kterou ještě má Evropa společnou.“ Taky ještě: „Komise naprosto ztratila představu o realitách evropského venkova.“ A navíc: „Ohrožuje samotnou potravinovou bezpečnost Evropy.“

Jak přesně to „radikální, bezohledné a cynické“ (slovy jednoho poslance) „ohavné pokrytectví“ (slovy jednoho farmářského delegáta) proběhlo a co všechno se toho dne v bruselských institucích událo, by médiím nejlíp popsali europoslanci, kteří u toho byli. My se z útržkovitých zpráv tamních reportérů pokusíme vyrozumět, oč vlastně šlo.

Sebechvála EK

Propagační internetové stránky EU hýří pochvalou, že nový rozpočet Komise na roky 2028-2034 je ambiciózní a dynamický. Vybaví EU dlouhodobými investičními prostředky plnícími její ambice být nezávislou, prosperující, bezpečnou a vzkvétající společností a ekonomikou. Poskytuje větší flexibilitu, jednoduchost, harmonizaci, schopnost pohotové akce i reakce, snadnější přístup k investicím, dosahování zamýšlených výsledků, zajištění rychlejší a pružnější podpory ekonomické, společenské a územní koheze po celé Unii. Mohutně posílí konkurenceschopnost. Vytvoří vyrovnaný balík nových vlastních zdrojů při minimálním tlaku na veřejné finance členských států. Bude investovat do lidí, členských států a regionů, podpoří vzdělání a demokratické hodnoty, bude chránit lidi a budovat odolnost vůči novým výzvám. Bude pohánět prosperitu konkurenceschopností, výzkumem a inovacemi. Poskytne nové prostředky pro plnění našich společných ambicí. Obvyklé sebechvalné eurobláboly. Plus (uhodli jste) „bude se to řídit politickými prioritami EU.“

Šéfka Komise (už leckde zkráceně označovaná „VdL“), nový rozpočet prezentovala jako „nejambicióznější, jaký kdy byl předložen“. Je prý „širší, rozumnější, vytříbenější, strategičtější, flexibilnější, transparentnější, na výsledky orientovanější a jednodušeji rozvržený“.

800 miliard navíc zaplatí občané EU

Ambiciózní, panečku, to safra jo: Komise si jím zvyšuje rozpočet z nynějšího 1,2 bilionu na 2 biliony eur, čili o extra 800 miliard. Ty si samozřejmě vybere od členských zemí, ty zas od svých občanů. Na co přesně je bude potřebovat (a kolik z nich zase defrauduje), ponecháme čtenářské fantazii. Jen připomeňme, že to bude v době, kdy na členské země uvaluje další poplatky Green Dealu zdražující energie (čili všecko) a kdy státy povinně zvyšují výdaje na obranu.

Tento „vytříbenější a strategičtější“ rozpočet se „zjednodušuje“ tak, že snižuje počet výdajových oborů spojením několika v jeden. Tak se pod jednou hlavičkou ocitají dosavadní oddělené rozpočty jako „kohesivní“, „regionálně rozvojový“ a „zemědělský“. Co je ten kohesivní a co dělá, ať podrobněji vysvětlí ekonom. Na zemědělský to ale má praktický dopad ten, že mu odebírá 84 miliard, z dnešních 386 na 302.

Opět připomeňme, že to bude v době zdražování výdajů na produkci (energie, zpřísněné ekologické regulace atd.). Kolik z odhadovaných 22 milionů potravinářů, z nichž 9 milionů pracuje přímo na farmách, to připraví o obživu, zatím nikdo nepropočítává. Ale demonstrující delegáti farmářů upozornili (poměrně logicky), že výsledkem určitě bude úbytek potravinové produkce, pro některé oblasti dokonce ekonomický (a tím i sociální) krach. Jako by už dnes Evropa neměla dost vylidněných vesnic.

Zemědělci se ozývají

„Válka“ Komise proti evropským zemědělcům se ještě zostřuje dovozem potravin ze zámoří. Loni na podzim uzavřela bezcelní dohodu se skupinou zemí Latinské Ameriky zvanou Mercosur. V provozu ponechává dohodu s Marokem, i když ji Evropský soud označil za nezákonnou. Už teď EU dováží zemědělské produkty v hodnotě přes 170 miliard ročně, a jejich množství rok od roku narůstá.

Protest farmářů Komisi zaspílal, že zatímco na evropské zemědělce uvaluje stále přísnější standardy ekologické a pracovní, usnadňuje dovoz ze zemí, které tyto standardy nedodržují. Tím vytváří unfair konkurenci, provádí dekonstrukci evropského zemědělství a zvyšuje závislost na potravinových dodávkách nespolehlivých vzhledem k tamním možným přírodním nebo politickým výkyvům.

A proč že se ten rozpočet tak restrukturalizuje? „Protože ten současný byl sestavován pro svět, který už neexistuje,“ vysvětlila VdL. V jakém vlastně světě ona a její od reality odtržené elity žijí, když dokážou (slovy jednoho farmářského delegáta) „zapomenout, odkud mají své jídlo“?

Možná si jako ekonomičtí liberálové řekneme, že celý systém zemědělských – a vlastně jakýchkoliv – subvencí je ekonomická nemravnost a zdroj korupce, měl by se zrušit sakumprásk a ponechat volnému trhu. Tohle ale určitě Komise neměla v úmyslu. Spíš je to zas nějaká její kulišárna na nahrabání peněz a moci na úkor občanů.

Takže si jako političtí národní konzervativci taky můžeme položit otázku takovou: Když se teď ukázalo, že europoslanci se mohou Komisi vzbouřit, když opravdu chtějí, změní to něco na eurounijní struktuře velení? Nebo zůstane vše při starém, dokud se celá EU nesesype?

_______________________________________________________________________
Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.