„Nejsem žádný pašerák, jsem řádný námořník,“ hájí se Mauritánec jménem Ely v rozhovoru pro španělský internetový deník El Español. V lecčem mu musíme dát zapravdu, navigovat v moři panečku umí, jak se patří. Bez satelitní navigace, jen tak postaru, podle hvězd a obyčejného kapesního kompasu.

Vyplouvá z mauretánského přístavu Nouadhibou a trefuje se do Kanárských ostrovů. Pokaždé, přesně, i když ne vždy přímo. Někdy se potřebuje vyhnout španělské námořní policii, která ledabyle rejdí sem a tam mezi Kanáry a Afrikou. Tak vypluje oklikou dál na západ do Atlantiku, pak se obrátí a dopluje na Kanáry z druhé strany, kde nikdo nehlídá, a odkud mu k nabrání extra rychlosti a k úspoře paliva ještě pomáhá atlantický proud. Pak tam vyloží na břeh své zboží, nebo ještě dřív nechá člun zadržet španělskou námořní policií ve španělských vodách. Ta ho i se zbožím dopraví na španělský břeh, na pár dní zavře, a pak nechá jako ilegálního imigranta deportovat zpět do Mauretánie. Letadlem, na útraty španělského státu.

Za měsíc či dva vypluje znovu. Za jednu takovou plavbu, trvající 2 až 3 dny, dostává zaplaceno někdy prý až 6 500 eur, nikdy míň než 3 000. To podle objemu převáženého zboží a velikosti plavidla toto zboží pojímajícího. V každém případě je to víc, než vydělával rybařením za dva roky, aniž si mohl dopřát nějaké prázdniny, jakých si teď občas radostně užívá.

Jak to, že ho Španělé nezabásnou na několik let, jak by jim zákony umožňovaly? Je to díky tomu, že mu nemohou dokázat, že člun řídil, takže s ním musí zacházet, jako s tím pašovaným zbožím. Tím pašovaným zbožím jsou afričtí migranti, většinou silní chlapáci. A ti všichni do jednoho vypovědí (mají to jako podmínku plavby), že se do španělských vod nějak dořídili sami. Jako že každou chvilku někdo z nich podržel kormidlo, přišlápl na plyn, otočil volantem, mrkl na kompas, holt společné dílo, ryzí prchání, žádné pašování. A všichni požádají o azyl. Španělé si je buď rozešlou sklízet rajčata a pomeranče, nebo se jich zbaví tím, že je pošlou Francouzům, a ti je pošlou Angličanům.

Bývá jich na jednom člunu 60 až 90. Jednou prý Elymu někdo nabízel 120, ale to coby zkušený námořník odmítl jako životu nebezpečné. Jízdné na migranta je minimum 1000 euro na okrajích, příplatek až 3000 za bezpečnější sezení uprostřed člunu, odkud se tak snadno při nějaké větší vlně nevypadne do moře. Ale Ely se pyšní, že jemu se nikdy nikdo neutopil. Ale bavit ho to prý přestává. „Už jen pár plaveb a pak sám vypluju a už se nevrátím,“ přiznává Ely, „nejspíš ale do Ameriky, donaviguju se až tam, tady chcípl pes.“

No, chcípl. Rybaření na atlantické straně Afriky je pro tamní malé soukromníky mizérie, ryby jim vychytávají až po Senegal obří traulery evropských korporací na kšeft do Evropy. A pak se divíme, že se ti malí afričtí soukromníčci hrnou sem s optimistickou písní Alláhu Akbar. S pomocí stovek a možná tisíců námořníčků jako Ely. Kdoví, ta treska, kterou jsme koupili včera v supermarketu, je možná zrovna jejich.

Ale v Elyho příběhu něco matematicky neštimuje a El Español se zapomněl zeptat. Devadesát pasažérů platících třeba i jen tu tisícovku vychází na 90 tisíc. Z těch Ely dostává 6 000. Kdo vydělává těch zbývajících 84 000?

Psáno pro Deník TO

_____________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.