:

Migranti přecházejí z Maroka do španělské enklávy Ceuta na severu Afriky. Zdroj: AP

Těch migrantů nakonec bylo přes 70 tisíc. Asi 80 jich utonulo nebo bylo ušlapáno. Nejméně padesáti se podařilo na „vypůjčených“ člunech hned přeplout na španělskou pevninu. Bylo mezi nimi pravděpodobně několik z těch nejméně 12 džihádistů, které španělská policie identifikovala z videozáznamů jako ilegály zatčené a deportované z dřívějších návštěv, a pak je v Ceutě nenašla. Po dvou dnech nehostinného přijetí místními obyvateli, se zavřenými prodejnami, se většina vrátila do Maroka.

Zhruba pět tisíc migrantů zůstává v Ceutě. Kempují v parcích, na plážích a v kopcích a požívají jakous takous podporu v lécích, potravě a vodě od Červeného kříže a armády. Maroko je odmítá přijmout, protože nejsou Maročané, nýbrž černí Afričané (hlavně z Mali, Súdánu a Somálska) a v Maroku pobývali ilegálně. Asi 1 300 z nich se registrovalo jako „nedoprovázené děti“, z těch tvoří 90procentní většinu 15-17letí jinoši, zbytek pubertální dívky. Na sociální podporu a azylové řízení mají do 18 let podle španělských zákonů automatický nárok. Většina bude za plné sociální podpory přesunuta na španělskou pevninu, kde jejich azylové žádosti budou zkoumány, posuzovány a nakonec většinou uděleny. Španělská vláda na to už vyčlenila 25 milionů eur. Na kolik přijdou škody způsobené obyvatelům Ceuty, se budou pojišťovny ještě dlouho handrkovat.

Připomíná se i symbolická úloha Ceuty. Odtud v roce 711 vyplula první mistrně vycvičená armáda islámských válečníků dobývat Evropu. Vylodila se naproti u hory pojmenované po jejím veliteli Tarikovi „Džebr-al-Tarik“, později poangličtené na Gibraltar. Zvládla to svižně, částečně díky zrádcům v řadách místních křesťanů. I to se připomíná jako podobné dnešku. Islám pak Španělsku zavládl na sedm a půl století. Po křesťanské „reconquistě“ Ceuta přešla pod portugalsko-španělskou vládu, Maroku nepatřila nikdy.

Socialistická vláda mezitím uděluje už dříve oznámený trvalý pobyt déle přítomným ex-ilegálům, nyní azylantům, brzy občanům, svým budoucím voličům. Těch bylo v době vyhlášení před pár měsíci registrovaných okolo půl milionu, ale už se to šplhá přes milion. Někteří se netají, že se nakonec posunou na štědřejší sever Evropy. Ten plus Itálie proto žádají vyloučení Španělska ze Schengenu. Jiní navrhují společnou vojenskou ochranu vnějších hranic. A úplně jiní dokonce doporučují, aby se Španělsko vzdalo svých „neubránitelných enkláv“ na africké půdě.

Nic vážného se (prý) neděje…

Policie varuje před zhoršením bezpečnosti a nárůstem zločinnosti, vláda uklidňuje, že nic vážného se neděje. Krajně levicové politiky lze v TV a na internetu zahlédnout, jak ve veřejných projevech imigranty prosí „nenechávejte nás tu samotné s těmi rasisty a fašisty“. Těmi jsou míněny parlamentní opoziční pravicové strany Vox (krajní) a Lidová PP (středová), jejichž preference společně začínají v sondážích přesahovat 50 %, zatímco socialisté by potřebovali podporu dalších aspoň čtyř stran, z nichž dvě jsou ultralevicové, jiné regionálně lokálpatriotské a koaličně těžko kompatibilní.

Migranti se pokouší překročit hranice z Maroka do španělské enklávy Ceuta, 30. července 2026. Zdroj: Profimedia

A opět se vyznamenává církev. Kázání místního biskupa za doprovodu „typických afrických písní a tanců ozvučujících katedrálu“ oslavilo migranty jako „misionáře naděje, která otvírá naše srdce“, jak sděluje website diecéze. A chválí „diverzitu a vitalitu, jakou imigranti přinášejí španělské společnosti včetně katolické církve“.

Kdo to celé řídil? Na to se ptají analytici, novináři i konspirační teoretici. Investigativci odhalují stopy nějaké džihádistické sítě v Maroku. Ta to zorganizovala, marocká vláda tomu nepřekážela, policie davům ustoupila a ještě jim zamávala. To zní pravděpodobně. Též pravděpodobně zní teorie, že Maroko tím vydírá EU, aby mu platila víc za zadržování a zpětné přijímnání migrantů.

Víme, komu to prospěje!

Ale nejdramatičtější teorii si s gustem mohli přečíst třeba fandové herce Javiera Bardema, který ji přeposlal, jak mu přišla z palestinských pramenů, jejichž je proslulým fanouškem. Jeho tweetek zněl: „Víme, komu prospěje oslabené destabilizované Španělsko: Izraeli a západní extrémní pravici, která chce zneužít imigrace jako zbraně proti Muslimům“. Podobnými tweety známých celebrit tato teorie do tří dnů dosáhla 100 milionů zhlédnutí. Izrael si tak může připsat další zločin, který se mu dlouho nepodaří vyvrátit.

A mezi českými internetovými čtenáři, kterých jsme si donedávna vážili, že se nechají snadno oblbnout, ale těžko zfanatizovat, vstávají noví bojovníci typu trojnásobného doktora jménem Doktor Doktorovič Doktoriss, který je navíc zbožný a rád se modlí. Takto: „Jsem moc rád, že se dočkám toho, až nelegální osadnické kolonie spolu s tou nejvyšší, tedy Státem Izrael, budou hořet v pekle a spláchne je voda od řeky do moře. Modlím se, aby Kurvas ještě dlouho žil, aby to zažil, a pak teprve může do pekla, kde už bude vrah malých dětí spolu s vrahem a przničem dětí Trumpem.“

Konečně jsme v Evropě.

Psáno pro deník TO

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století