„A lovely melting pot,“ sdělí vám o Bruselu internetový vercajk zvaný Jetpack.ai. Podle něho je Brusel „líbezná etnická směsice“, by se to asi dalo nejlíp přeložit. Logické, řekli byste si, je tu přece velitelství NATO a Evropské unie, zaměstnávající desetitisíce těch nejlíbeznějších osobnosti z celého Západu. Vedle nich zde sídlí bezmála stovka mezinárodních a nadnárodních federací a asociací.

Od třeba takovýchto: Advokáti bez hranic, Evropská rada architektů, Evropská konfederace účetních, Asociace komerčních televizí, Mezinárodní federace žurnalistů. Po třeba takovéto: Mezinárodní asociace mýdel a detergentů, Hokejová federace, Mezinárodní ústředí pirátských stran, Světová federace skautů a skautek, Mezinárodní asociace LGBTQ. Plus tisíce lobbyistů uplácejících papaláše EU k vydávání kýžených zákonů a direktiv.

A zmýlili byste se. To všechno jsou jen přespolní pracující. Ta skutečná populace – ti, co tam bydlí a ne nutně pracují – sestává ze 184 národností, dodává nadšeně Jetpack. Nejlíbeznější a nejsmíchanější ze všech evropských měst. Etnický a kulturní ráj. Světová exotika na jednom plácku. Taky se to tu pozná na obrovských tržištích, kde se dostane skoro všecko skoro odevšad a skoro za babku.

Ještě něco radostného vám ten Jetpack sdělí. Místní správa dbá na „společenskou inkluzi migrantů, pokud jde o bydlení, zaměstnanost, dostupnost zdravotnictví, a vše ostatní,“ což patří jako zásadní princip ke „kulturně a společensky bohaté společnosti“. Růžové brýle. Jen s malou skvrnkou, jíž je nenápadné přiznání, že by se tu snad ještě našel „prostor pro zlepšení současné geografické segregace některých komunit“.

Velmi zdvořile řečeno. Tak nějak to asi zpracovala umělá inteligence z informací poskytnutých těmi oficiálními bruselskými institucemi, které sídlí v těch „úředních“ částech Bruselu, odkud zjevně nemají čas se vypravit na procházku do některé z těch neúředních. Jako je třeba dnes už notoricky proslulý Molenbeek, přezdívaný „džihádový uzel Evropy“. Odtud pocházeli ti stateční hoši, kteří vystříleli v Paříži redakci Charlie Hebdo za její nemístný humor a v Molenbeeku se s pomocí souvěreckých sousedů dlouho skrývali.

Tyto části Bruselu se rozrůstají. Jak jinak by taky město mohlo poskytovat tu společenskou inkluzi, když už oficiální státní statistický úřad StatBel zaznamenává demografické statistiky dětí a mládeže (věk 0-17) takovéto: Belgičané belgického původu – 10,5%. Imigranti původem z EU – 16,6%. Imigranti původu mimo EU – 72,9%. V celkové populaci bez rozdílu věku jsou 33% procenta muslimové.

Se sundáním růžových brýlí mainstreamové žurnalistiky a při troše brouzdání na YouTube na vás vyskočí videa nekorektních reportérů sledujících, jak se v okolí dvou hlavních nádraží prodávají neskrývaně na ulici drogy. Kapsáři vám berou peněženky, rvou vám mobil z ruky. Do toho často vstupuje napadení násilné, střelba naostro přibližně každý čtvrtý den. Většinou mezi soupeřícími gangy, ale nikdo nezaručuje, že netrefí i vás..

Bruselský drogový byznys ovládla mafia albánská, s podezíranou účastí albánské vlády, na niž upozornil uprchlý a skrývaný albánský policista už před deseti lety. „Přinejmenším tak mocné, jako mafie italské,“ hodnotí albánské mafie italští vyšetřovatelé. Ti spolu s policisty německými a španělskými už pochytali stovky albánských mafiánů se stovkami kilogramů kokainu za stovky milionů eur.

Belgické vyšetřování se zadrhlo, když albánská mafie vypsala milionovou odměnu na zabití vyšetřujícího soudce. Mezitím ovládla přístav Antwerpy, odkud dokáže provézt do Bruselu a odtud dál do Evropy několik set kilogramů kokainu za jeden den, říkají policejní znalci. Na různých místech v Belgii pěstují „celé plantáže“ konopí. V desetiletí 2014-2024 bruselský drogový byznys vzrostl trojnásobně ve fentanylu, čtyřnásobně v kokainu, desetinásobně v konopí.

Zda a jak s tím souvisí i trojnásobný nárůst úplatkářství místních veřejných činitelů, se asi bude těžko dokazovat. Ale není divu, že nákaza se přenesla i na „přespolní“ pracovníky EU. Ti si začínají houfně stěžovat bruselskému internetovému časopisu Politico, že „v Belgii je pro ně nebezpečno“. Ne proto, že by se báli třeba těch ročně zaznamenaných 5 000 kapsářských krádeží, nýbrž proto, že policie si k nim moc dovoluje. Ona má tu drzost pokračovat ve vyšetřování aféry přezdívané „Qatargate“, když po už obvinění místopředsedkyně europarlamentu Evy Kaliové a několika kolegů vyšetřuje ještě dalších 15 europapalášů za placenou úslužnost Kataru, lživou propagaci a praní špinavých peněz.

Zda by se pro jejich bezpečnost neměla už ta celá EU zrušit a z Bruselu vyhnat domů, si možná s vámi říkají i ti belgičtí policisté.

Psáno pro měsíčník TO

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.