Vlastenecké hnutí britských dělňasů zvané English Defence League si na islámský bojový pokřik „Allahu akbar“ vymyslelo typicky dezolátskou odpověď, jíž se nedá upřít smysl pro humor, a která provázívala jeho pouliční demonstrace: „Allah? Allah? Who the fuck is Allah?“ A která asi nepotřebuje český překlad.

Ta se pod novou labouristickou vládou stala trestným činem, za nějž (a nic jiného, podle tvrzení obhájců) byl k půl roku vězení odsouzen 25letý dezolát Jordan Rawlings. Trestný čin klasifikován jako „rasově zdůrazněné ohrožování.“ Za týž trestný čin, plus urážku policie slovy „vy už nejste žádní Angláni,“ plus „nepřátelské posunky“, dostal jiný dezolát, 61letý David Spring, 18 měsíců.

Dvojí metr

Přibližně v téže době byla na kauci propuštěna médii nejmenovaná žena zatčená po vystoupení v londýnském kostele při nedělní mši s hesly „Alláhu akbar“ a „zabít boha židáků“, plus kopání, ždouchání a bití policistů. Po fyzických útocích skupiny muslimské mládeže na hospodu a vážném zranění jednoho hosta (natržená játra po kopancích), zaznamenaných kamerami na internetu, nebyl zatčen nikdo.

Domorodých britských dezolátů (z nichž někteří se skutečně dopustili fyzického násilí, jiní jen hulákání a internetových štěků) bylo po výtržnostech vyprovokovaných vraždou tří děvčátek zatčeno přes 1000, odsouzeno 500. Jedním z nich byl třeba severoirský politik Dee Stitt, jehož policie zatkla na letišti po příletu z dovolené za internetovou výzvu, aby „Severní Irsko zastavilo šíření zlého islámu.“ Odmítla ho propustit na kauci s vysvětlením, že právě takové internetové štěky „zapříčinily, co se dělo v nedávných týdnech“. Tím se trestným činem stalo i online informování o skutečných násilnostech muslimů, včetně třeba rozesílání onoho záznamu mládežnického útoku na hospodu. A začalo zatýkání občanů v jejich domovech.

Aby se na všechny dostalo místa v obsazených věznicích, rozhodla vláda zkrátit tresty o polovinu vězňům sedícím za „mírné trestné činy“. Jako zbití ženy se zlomením čelisti nebo neúmyslné zabití teenagera mačetou. S nabídkou volných kobek ve svých věznicích přišlo se špetkou humoru Estonsko. O jejím přijetí či odmítnutí vláda neinformovala.

Tolik z těch základních zpráv o následcích exploze lidového vzteku na novou vládu. Ta však působí Britům i jiné starosti.

A ještě daně

Že hned nasadí socialistickou politiku zvýšení daňového břemene na „ty, kdo mají nejsilnější ramena“ čekal kdekdo. Těmi silnými ramenáči je vždy míněna doma zakořeněná střední třída, ti nejsilnější se dokážou zařídit „multinárodně“. Těm už účetní firmy vypracovávají daňový exil. Ti méně silní, ale stále ještě štědře oloupitelní, se připravují na zvýšené daně dědické, majetkové, úsporové, investiční. Taky vzdělávací: na soukromé školy se zavádí 20 % DPH, která třeba u nejznámější školy Eton vyžene školné na 63 tisíce liber ročně. (Na koruny si to násobte třiceti).

Už míň lidí si představilo, že těmi silnými ramenáči budou pro „stranu pracujících“ i důchodci, kteří po 50 letech placení daní pobírají důchod, jaký nestačí ani na nájem jednopokojového bytu na londýnském předměstí, a jimž se ruší dosavadní zimní příspěvek 200 liber na topení (po prudkém zdražení topných energií). Ušetřené a daněmi získané finance půjdou na zvýšení platů státních zaměstnanců, jak je u socialistických vlád tradicí.

To vše – a další podobná překvapení chystaná na říjen – se dalo předpovídat u levicové vlády s dvoutřetinovou parlamentní většinou, získanou pouhou třetinou odevzdaných hlasů, díky britskému volebnímu systému. Málokdo však předpovídal rychlost, s jakou vláda provede ústavní zákroky, které společně hrozí v Británii pohřbít demokracii navždy:

Nezastíraná islamizace a zjevné odhodlání pokračovat s přílivem ilegální migrace zrušením deportací ilegálů do Rwandy, které už zahájila konzervativní vláda. Odklon od právního systému, který soudil všechny stejně podle stejných zákonů. A útok na tradiční svobodu projevu, zdůrazněný ještě zrušením konzervativní vládou už k parlamentnímu přijetí připraveného zákona na ochranu akademické svobody projevu, neboť ta by „umožnila beztrestné šíření nenávisti“.

Psáno pro Deník TO

_____________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.