Hned na začátek se podívejme do Spojených států amerických. Překvapil Vás nedávný útok na exprezidenta Trumpa?

Nejprve mě prosím omluvte, jestli moje odpovědi budou místy neúplné, budu-li kolidovat s tématy, jež píšu pro nový časopis TO, kde jsem teď pravidelným komentátorem a který má podle gentlemen´s agreement na moje nápady přednostní právo. A teď k Vaší otázce…

Nepřekvapil, hádal jsem, že dřív či později se o to někdo pokusí, když všechny dosavadní pokusy o jeho likvidaci politickou, mediální a společenskou nepřinášely ten výsledek, jaký si jeho odpůrci přejí, tedy dobrovolný odchod z politiky nebo právně podloženou diskvalifikaci. Ať jeho politiku nebo osobnost hodnotí kdo jakkoli, nedá se mu upřít statečnost a odhodlání, které vysoce převyšují jeho případné zájmy egoistické či narcistické – jak na ně mnozí rádi upozorňují. Což by mohlo i některé jeho odpůrce přesvědčit, že záchrana Ameriky coby demokraticky řízené světové velmoci je u něho přednostním zájmem nadřazeným jeho osobním bezpečnostním zájmům. Komentátory, kteří stále o Trumpovi píší jako o nějaké pohromě, která zničí demokracii, by mohlo konečně trknout, že americká demokracie je smrtelně ohrožena právě teď, a horší to už být nemůže.

Překvapilo mě, jak těsně to Trump přežil, a docela chápu nábožensky založené Američany, že věří v zásah Boží a tedy i Trumpovo Bohem požehnané poslání. Jeden americký rabín to s odvoláním na nedokonalé biblické hrdiny dokonce vyjádřil takto: „Bůh si nevybírá osoby správného charakteru, nýbrž osoby správné pro daný úkol.“

Možná mě taky překvapilo množství reakcí Trumpových odpůrců typu „škoda, že se netrefil“. A průzkum, podle něhož až třetina voličů Demokratické strany věří, že si Trump ten atentát inscenoval sám, aby si posílil publicitu. Což by nám mohlo potvrzovat, jak těžce je Amerika psychicky nemocná a jak těžké bude ji léčit, pokud se o to ještě někdo pokusí. A protože bez zdravé a silné Ameriky nemůže přežít ani demokratická Evropa, týká se to zatraceně hluboce i nás, i když s tím nic nemůžeme dělat. Teda kromě toho, že bychom hlídali, abychom takto hluboce neonemocněli i my.

A když se podíváme i na nedávný atentát na slovenského premiéra Fica, co toto všechno vypovídá o náladě ve společnosti?

Právě to, že jsme tou nemocí ohroženi i my, soudíce podle množství podobných reakcí typu „škoda, že ho nezabil“. Ta nemoc spočívá v tom, že lidi jiného politického pohledu vnímáme ne už jen jako pouhé protivníky či protihráče, s nimiž bychom se měli sportovně utkávat ve věcných argumentech, nýbrž jako nepřátele, které musíme zničit v bitvě na život a na smrt.

Co říci k rozhodnutí amerického prezidenta Bidena znovu nekandidovat?

Vypadá to spíš jako příkaz jeho zákulisních loutkářů, kteří stranu řídí, než jeho vlastní rozhodnutí. Po jeho televizním výkonu proti Trumpovi jim došlo, že už je opravdu mentálně nepřítomen. Dokonce se objevují dohady, a nemusí nutně vtipálkovské, že on o tom svém odstoupení ještě ani neví.

A jak vidíte šance Kamaly Harrisové proti právě Donaldu Trumpovi? Čím nejvíce voliče oslovuje?

Lepší, než měl Biden, díky svému zachovalému a pohlednému ženství a příslušnosti k rasové menšině, i když ta na ní není moc vidět. Politickými schopnostmi se zatím nevyznamenala, její mluvené projevy jsou plné opakovaných klišé, takže máme-li věřit teorii zákulisního „velitelství“ Obamova, bude i ona podobně snadno řiditelná a pomalý pochod k trvalé vládě jedné strany bude pokračovat. Nasvědčuje tomu i její snaha o prosazení volebního práva neobčanů, tedy nezavedení povinnosti prokazovat se dokumentem potvrzujícím občanství. Těch nově přišedších neobčanů vděčných Bidenovi se už odhaduje na 10 milionů, a to je hodně vítězných hlasů. Dovedu si ji těžko představit jako velitelku silné velmoci a pod jejím prezidentstvím bych se bál o ten stále ještě jakž takž „svobodný svět“.

Donald Trump si za kandidáta na viceprezidenta zvolil mladého konzervativního senátora J. D. Vance. Ten se k pomoci Ukrajině nestaví příliš vstřícně. Jaká je to zpráva pro Evropu?

Jestli jemu – a Trumpovi – rozumím správně, jde jim hlavně o postupné předání odpovědnosti Evropě za evropskou obranu a řešení evropské bezpečnosti. Částečně proto, že Ameriku čeká pravděpodobný přímý střet s Čínou, nejen o Tchaj-wan, ale třeba i o Filipíny a různá tamní souostroví, na něž si Čína brousí zuby. Nevšiml jsem si u nich nějak mimořádné rusofilie.

Pokud by se Harrisová stala prezidentkou USA, kam by spojené státy, dle Vašeho názoru, pod jejím vedením směřovaly? A co očekávat právě například k přístupu k Ukrajině, NATO….?

Kromě pokračujícího pochodu k trvalé vládě jedné strany, paradoxně zvané Demokratická, bych její mezinárodní politiku bral jako hodně nepředvídatelnou a spíš bych se vyptával Obamy.

Maďarský premiér Viktor Orbán navštívil Kyjev i Moskvu. Zároveň vypracoval mírový plán, který již zaslal špičkám Evropské unie. Jak hodnotíte jeho iniciativu?

Povídat si místo střílení je dobrý nápad, zvlášť v době, kdy v tom střílení nikdo nevítězí. Zda to povede k něčemu proveditelnému, nedovedu předpovědět.

Volby mají v nedávné době za sebou i ve Velké Británii a ve Francii. Jak jejich výsledky, dle Vašeho názoru, ovlivní vývoj v těchto zemích? Máte třeba i nějaké zprávy z jejich tisku?

Sleduju pravidelně tisk obou a hádám takto: Británie se svým klidným stoickým stylem posunula hodně doleva a má naběhnuto k poměrně klidnému přechodu k vládě islámu, protože nemá žádnou stranu, která by mu chtěla zabránit. Francie má zaděláno na chaos, který bude mít dlouhého trvání a bude plný násilností. Výsledek si nedovedu předvídat.

Podívejme se i na českou politickou scénu. Poměrně velkou kritiku vyvolala informace o takzvaném českém Green Dealu. Píše se o zdražování pohonných hmot, plynu a tím i dalších věcí… Vláda nakonec toto „téma“ odložila. Ale i tak. Co všechno to může pro české domácnosti znamenat? A ustojí to české domácnosti?

Jsem velký obdivovatel tradiční české tvořivosti, podnikavosti a důmyslnosti v obcházení a přežívání buzerace, takže věřím, že se tím vším nějak nenápadně proimprovizujeme, určitě líp než třeba Němci nebo Francouzi. Na politiky bych nespoléhal. Na žádné a v ničem. Zastávám teorii, že Češi by vše nejlíp zvládli, kdyby neměli žádné politiky a žádnou vládu. Jak ji uvést v praxi, jsem ještě nedomyslel.

Slýcháme dohady, kdo za tento „český“ Green Deal vlastně může, tedy za jeho současnou podobu. Dnešní vláda, nebo Andrej Babiš? Jak Vy to vidíte? A co říci na tvrzení některých, že vláda původně chtěla tento český Green Deal schválit přes léto, bez větší pozornosti médií? Což se tedy ale nakonec nestalo…..

Kdo či kdy, nebo původně co, ono je to jedno. Žijeme v pohádkové zemi hrnečků, co vaří, a oslíčků, co se otřepávají. Byla už stokrát rozkradená a je tu pořád co krást. A pořád se to daří nepozorovaně. Berme to jako zábavu.

Na závěr se zeptám všeobecně. Co vás v posledních týdnech nebo i měsících na české politické scéně nejvíc zaujalo, ať už v dobrém či ve špatném slova smyslu?

Fascinuje mě, kolik lidí pořád ještě věří, že mají pravicovou vládu a čekají od ní pravicovou politiku. Uklidňuje mě, že na tom vlastně nezáleží, neboť sestavování jiné vlády z dostupné alternativní politické nabídky nemůže dopadnout jinak, než zase komicky.

Kurasovy knížky najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

______________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.