Bez společných eurounijních pravidel budou Britové do limonád ládovat toxické chemikálie - varoval v debatě na TV Prima jeden pirátský poslaneček na důkaz toho, jakou vysoce intelektuální elitu si osvícená česká mládež a skoro pětina volících Pražanů poslala do parlamentu. Jasně, Britové už se těch jedů nemohou dočkat, proto taky z EU vystupují.

Trochu intelektuálněji a odborněji (ač nakonec stejně slabomyslně) znějí hrozby britských zůstávačů a eurounijních hrozičů. Jaké katastrofy Brity čekají, jestliže z EU vypadnou bez dohody a nezůstanou k ní navždy přivázáni, jak plánuje premiérka Mayová. I ta už však prozírá k pravděpodobnosti bezdohodového vypadnutí a otvírá pro ni nouzový východ se dvěma miliardami liber do zásoby na případné nečekané výdaje.

Zůstávači však nelení, oživují dva roky staré sýčkování z referendové kampaně přezdívané „Projekt strachu“ a do mediosféry pumpují takovéto hrůzy: Okamžitý a hluboký šok na britskou ekonomiku s propadem do hospodářské krize a až osmiprocentní pokles. Půl milionu až 800 000 nezaměstnaných. Nekonečné zácpy kamionů v přístavech čekajících na proclení. Nedostatek potravin a léků a umírající pacienti. Občanské vzpoury do 14 dnů po vystoupení. Vyhnání Britů žijících v EU. Zákaz kontinentálních letů pro britské aerolinky. Neuznání britských řidičáků. Extra poplatky za vstupní víza pro britské turisty vybírané v evropských přístavech a letištích. Miliardové ztráty na zrušených obchodních transakcích. Prudké zvýšení cen způsobené nově zavedenými celními poplatky a pádem libry. Krach tisíců britských firem dnes v EU obchodujících, ale brexitem obchod ztrácejících. Riziko vypuknutí války, dokonce až světové.

A je to všechno nesmysl, nepodložený nejen fakty a precedenty, nýbrž ani logickými předpoklady, trendovými odhady a statistickými propočty. Ty všechny naopak nabízejí britští ekonomové soustředění kolem think-tanku Economists for Free Trade (EFT) a několika podobných rešeršních skupin. Podle nich by britská ekonomika odchodem z protekcionistické celní a daňové svěrací kazajky EU naopak mohla zbohatnout až o 135 miliard liber čili 6,8 % HDP, rozčleněných takto: Osvobození trhu – 4 % či 80 miliard. Deregulace – 2 % či 40 miliard. Úspory státního rozpočtu – 0,6 % či 11,1 miliard. Úspory na sociální podpoře imigrantů - 0,2 % či 3,5 miliardy.

Tento ekonomický přínos by vznikl „kombinací globálního volného obchodu vně jednotného trhu a celní unie EU plus otevřením britské ekonomiky pozitivním účinkům plné konkurence“. Obchodovalo by se dál podle pravidel Světové obchodní organizace WTO, která reguluje obchod 164 zemí a 98 % světových transakcí, zakazuje diskriminaci produktů na základě země původu, ale umožňuje jednotlivým zemím dojednávat vzájemně preferenční podmínky. A jejíž mezinárodní tribunál přesahuje svou kompetencí veškeré instituce EU.

Dá se to provést jednoduše „jednostranným zrušením obchodních bariér, aniž bychom potřebovali totéž od jiných“. Tím by přestaly platit tarify, které teď Británie musí podle pravidel EU nasazovat (a odevzdávat do EU) na dovoz z ne-EU, a ceny by klesaly. To by EU donutilo dohodnout s Británií totéž volné obchodování s nulovými tarify, protože by musela cenově konkurovat levnějšímu zboží dováženému do Británie odjinud. Ze zemí, jejichž produktivita roste několikanásobně víc než EU. Podíl EU na světovém HDP za čtyřicet let existence spadl z 30 % na 15 % a tvoří jen desetinu celosvětového ekonomického růstu, a to i podle rešerší EU. Pokles libry by tedy jednak nezvýšil ceny pro britské spotřebitele, jednak posílil export britských produktů do zámoří. Ten už teď roste třikrát víc než do EU.

Čím že by EU bylo donuceno k nulovým tarifům? Jednoduše tím, že do Británie vyváží mnohem víc, než z ní dováží, a krachovalo by tam mnohem víc firem než v Británii. Odhady rozdílu se pohybují mezi 60 a 95 miliardami liber ročně. O tolik by tedy EU zchudla, kdyby se obchod zastavil nebo zkomplikoval. To ještě navíc k té ztrátě 9 miliard liber čistého ročního britského příspěvku, činícího 15 % celkového rozpočtu EU. A oněch 39 miliard „odchodného“, jejichž platba se tvrdým brexitem stane sporná, neboť nebude vázána žádnou smlouvou.

Selský rozum by si myslel, že eurorounijní papaláši vyjednávající brexit si spočítají, oč lepší by bylo dojednat s Británií rozvod, který by jí byl přijatelný, aby na něm vydělali i oni. Jenže pro ně je důležitější zachránit alespoň ještě na pár let utopii, která dřív nebo později musí skončit krachem, protože vždy krachem končívá. Ten je jim ale lhostejný. Oni totiž vědí, že mají k dispozici bezedný zdroj financí, jímž je pan Oslíček Otřesse alias evropský daňový poplatník. A na toho, až si zase z nezvladatelného naštvání obleče žlutou vestu, mají (jak se najednou překvapivě ukazuje a jak nápadně chybívá při stíhání islámských teroristů a psychických narušenců) desetitisíce ozbrojených a obrněných policistů ochotných občany mlátit, a je-li třeba i zabíjet. Za peníze opět vybrané z jejich daní.

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.