Nedávná návštěva prezidenta Bidena na Blízkém východě přinesla do oblasti – kromě jiného - dvě změny. Je to odchod sil MFO z ostrova Tiran a povolení izraelským letadlům využívat vzdušný prostor Saúdské Arábie.

MFO – Mnohonárodní síly a pozorovatelé – je mezinárodní organizace dohlížející na Sinajském poloostrově na dodržování podmínek egyptsko-izraelského míru. Její vojáci jsou umístěni kromě samotného poloostrova také na ostrově Tiran na jihu Akabského zálivu. V souvislosti s rozhodnutím Egypta předat ostrov Saúdské Arábii vyvstala otázka, jak se Rijád postaví k přítomnosti jednotek MFO na Tiranu. Saúdové trvají na tom, že MFO na ostrově nechtějí a její vojáci proto budou muset odejít. Dle webu Bílého domu se tak má stát do konce letošního roku.

Žádný problém pro egyptsko-izraelský mír to ovšem nepředstavuje, protože Saúdská Arábie se zavázala, že bude respektovat všechny stávající závazky, čímž se rozumí závazky vyplývající z egyptsko-izraelské mírové dohody z roku 1979. Jediný rozdíl je tedy v tom, že nyní už saúdský ostrov Tiran bude od roku 2023 bez jednotek MFO, které budou působit na svých ostatních základnách na Sinaji jako dosud.

Otevření saúdského vzdušného prostoru pro izraelská dopravní letadla je bezpochyby pozitivní gesto ze strany Rijádu a známka „plíživé“ neoficiální normalizace mezi oběma zeměmi, což samo o sobě bude ovšem běh na hodně dlouhou trať. Zatím tedy platí: nemusí pršet, stačí když kape.

V této souvislosti nelze nezmínit husarský kousek izraelského novináře z televizní stanice Channel 13 Gila Tamaryho, který využil své přítomnosti na summitu „Biden + GCC+3“ v Džiddě a vypravil se, ač nemuslim, do Mekky, za což si vysloužil málo obdivu za odvahu a o to víc kritiky za nemoudrý počin, podle mnohých politicky zcela nevhodný.

Zmíněný summit „Biden + GCC+3“ zahrnoval vedle amerického prezidenta nejvyšší představitele států Rady pro spolupráci v Zálivu (S. Arábie, Emiráty, Kuvajt, Bahrajn, Katar a Omán) a dále Iráku, Egypta a Jordánska. Izraelec Gil Tamary se na něj dostal proto, že kromě izraelského vlastní také americký pas – a i tak šlo ze strany Rijádu o výjimku.

Zmíněný novinář usoudil, že když už jednou je v Saúdské Arábii, podívá se do islámského svatého města Mekky vzdáleného od Džiddy nějakých devadesát kilometrů (po silnici). To se mu podařilo: jako držitel amerického pasu snadno zatajil, že je také občanem Izraele a v Saúdské Arábii mluvil anglicky. Získal řidiče, který ho autem odvezl do Mekky a tam dokonce na plošinu pod horou Arafát, na níž vystupují muslimové během tradiční pouti do Mekky.

Gil Tamary z této „tajné cesty“ pořídil asi desetiminutový videoklip (zřejmě na smartphone), který po návratu zveřejnil na svém Twitteru (18. 7. 2022) a vysílán byl také televizí Channel 13.

Pokud si teď někdo řekne, co je na tom tak zajímavého, že to tu uvádím, pak je třeba dodat, že nemuslimové mají vstup do Mekky (a o to víc na tamní posvátná muslimská místa) přísně zakázán a pokud se někdo něčeho takového dopustí, je to vnímáno jako provokace (nemluvě o tom, že při zadržení čelí dotyčný postihu).

Že Saúdové nesou tuto Tamaryho akci značně nelibě, dokazuje zpráva v The Times of Israel z 22. 7., podle níž řidič, který jel s novinářem do Mekky a zavezl do k hoře Arafát, byl zatčen a bude stíhán. Ani v Izraeli se Tamary nedočkal bouřlivých ovací, ale vesměs odsouzení, neboť podle jeho kritiků pravidla platící v cizině je zapotřebí respektovat. Objevil se i názor, že pokud by v Jeruzalémě stál židovský Chrám, Židům by se také nelíbilo, kdyby se nějaký muslim producíroval na místech, kam by z důvodu jejich posvátnosti byl zakázán vstup i jim (Židům).

Televize Channel 13 se sice omluvila všem, koho Tamaryho počin urazil, nicméně stojí si za tím, že odvysílat jeho klip bylo správné, neboť se jedná o významný novinářský úspěch. Sám Tamary se hájí tím, že chtěl „ukázat místo, které je tak významné pro naše muslimské bratry a sestry“.

Za sebe dodávám: odvážné to bezpochyby bylo. Otázkou ale je, zda i moudré.