V průběhu letošního května jsme mohli sledovat, jak se izraelský zástupce v soutěži Eurovize Noam Bettan prozpíval k druhému místu, tak jsme si v průběhu tohoto vysílání mohli názorně všimnout očividné propasti mezi skutečným člověkem na tom pódiu a mylnými představami o Izraeli, kterým propalestinští stoupenci věří. Po týdnu lží a pomluv, které byly ještě více pobuřující a početnější než obvykle, je na místě představit jiný pohled na realitu propalestinským aktivistům, kteří ho vypískali a bojkotovali.

Začněme tím, kým Bettan vlastně je. Je to 28letý muž, jehož rodina se do Izraele přistěhovala z Francie. To vyvolává otázku, na kterou jeho kritici a zastánci bojkotu nikdy nepřemýšlejí: proč by Židé opouštěli Francii?

Příběh Ilana Halimiho může být poučný. V roce 2006 byl tento 23letý židovský prodejce mobilních telefonů unesen gangem, který si říkal „Gang barbarů“. Jeho členové věřili antisemitským lžím, že všichni Židé jsou bohatí, a pokusili se vydírat rodinu za účelem získání výkupného, která však bohatá nebyla a nemohla zaplatit. Po 24 dnech strašlivého mučení bylo jeho spálené a nahé tělo odhozeno na poli. Zemřel na následky těžkého mučení při převozu do nemocnice.

Nešlo o ojedinělý případ. Znamenalo to začátek toho, co se stalo trvalou kampaní islamistického násilí proti Židům ve Francii: vraždy rabína a tří dětí v židovské škole v Toulouse v roce 2012; znásilnění židovské ženy v Créteilu v roce 2014, spáchané muži, kteří také věřili, že Židé jsou bohatí, a chtěli se pomstít za Palestinu; masakry v Bataclanu a v redakci Charlie Hebdo a zajetí rukojmích v košer supermarketu v roce 2015; vraždy starších židovských žen Sarah Halimi a Mireille Knoll v jejich domovech v letech 2017 a 2018; skupinové znásilnění dvanáctileté židovské dívky v roce 2024; útoky na třináctiletého židovského chlapce a čtrnáctiletou židovskou dívku v roce 2026. Seznam zdaleka není vyčerpávající. Je pouze reprezentativní.

Bettanova rodina, stejně jako mnoho francouzských Židů, pochází z Alžírska. Jiní mají kořeny v Maroku a Tunisku. A právě zde se historická neznalost bojkotujících projevuje nejvýrazněji – protože by ani nevěděli, proč se vůbec ptát, proč jsou zde Židé ze severní Afriky.

K prvnímu vyhnání Židů z jejich vlasti došlo v 6. století př. n. l., kdy Babylonská říše dobyla Jeruzalém, tehdejší hlavní město země zvané Juda, zničila První chrám a většinu jeho obyvatel odvedla do zajetí. Odtud pochází biblický verš: „U řek Babylonských jsme seděli a tam jsme plakali, když jsme vzpomínali na Sion.“ V následujících stoletích se někteří z těchto vyhnaných Židů přestěhovali z Babylonu – dnešního Iráku – na Arabský poloostrov a do severní Afriky. Jejich potomci vybudovali komunity, které přetrvaly po tisíciletí.

Poté, roku 1948, po obnovení židovské suverenity v dávné historické vlasti Zemi Izrael, bylo téměř 900 tisíc Židů vyhnáno arabskými státy a Íránem. Dvě třetiny z nich se usadily jako uprchlíci v novém znovu založeném Státě Izrael – a po 2 500 letech exilu se vrátily do země, ze které byli jejich předkové vyhnáni.

Toto je historie, kterou bučící protiizraelští diváci v aréně Eurovize neznají a o jejíž poznání neprojevují žádný zájem. Jejich úzký pohled vynechává nejen staletí, ale tisíciletí kontextu.

Noam Bettan žije v Izraeli, v městě Ra’anana severně od Tel Avivu. Stejně jako každé město v Izraeli i Ra’anana nesla tragicky nespravedlivý podíl na katastrofě ze 7. října 2023. Mezi těmi, kteří byli toho dne a v následujících týdnech zavražděni, uneseni nebo znásilněni, byli lidé, které Bettan znal.

Palestinští teroristé zavraždili Laurieho Vardiho (24) a Uriela Barucha (35) při útěku z hudebního festivalu Nova. Guye Illouze, 26letého hudebníka unesli a on později zemřel v zajetí na následky zranění utrpěných během únosu. Almog Sarusi, 27letý student inženýrství byl jedním ze šesti rukojmích – takzvaných „Krásných šesti“ –, kteří byli vyhladovělí a poté zabiti v tunelech pod Gazou.

A pak je tu Na’ama Levy. Na’amě bylo 19 let, když většina světa viděla, jak ji teroristé z Hamásu strkají do džípu. Měla pořezané kotníky, aby nemohla utéct. Zadní část jejích pyžamových kalhot byla nasáklá krví. Nyní je jí 22 let.

Pokud nám nestačily záběry z kamer na těle teroristů z Hamásu, abychom pochopili, co ta krev znamenala; pokud nestačily jejich natočené přiznání; pokud nedostačovala ani zpráva vyšetřovatelky OSN Premily Pattenové; pokud nám bylo málo autentický dokument Sheryl Sandbergové „Screams Before Silence“ – pak nám to s drásajícími detaily sděluje nedávná zpráva Občanské komise „Silenced No More: Sexual Terror Unveiled“.

Pokud jsme měli možnost sledovat Noama Bettana zpívat ve Vídni, číst tu reportáž a procházel komentáře pod příspěvky o Eurovizi – ty posměšky, lži, výzvy k intifádě – mohli jsme si vybavit všechny tyto souvislosti. Řeky Babylonu. Židy ze severní Afriky. Tělo na poli. Zavražděné děti ve francouzské škole. Pyžamo Na’amy Levyové.

Ti, kdo pískali, neznají tato fakta. Jejich ignorance – ať už nevinná, nebo úmyslná – není jen urážlivá. Je nebezpečná. Je to ten druh ignorance, který má následky.

Nejzřetelněji se tyto důsledky projevily v Austrálii dne 15.prosince 2025 na pláži Bondi Beach, kde islamista zavraždil 15 Židů.

Odkaz