BERLÍN: Kampaň za vyvlastňování bytů běží
Velkou demonstrací v sobotu 6.4. začal sběr podpisů. Jde o vyvolání referenda o vyvlastnění nájemních bytů v majetku velkých soukromých společností.
Milí čtenáři, před několika měsíci jsem psal o vzniku občanské iniciativy, jejímž cílem je vyvlastnit velké bytové podniky na území Berlína. Nuže, věc se pohnula, ze záměru se stala konkrétní kampaň směřující k referendu.
Podle zákonů upravujících berlínská městská referenda musejí organizátoři v první fázi nasbírat dvacet tisíc podpisů pod svoji iniciativu. (Platné jsou pouze podpisy německých občanů žijících trvale v Berlíně.) Poté, co jsou pohromadě, začne se požadavkem oficiálně zabývat berlínský městský senát.
Senát může předložený návrh rovnou přijmout. Odmítne-li jej, nastává druhá fáze, kdy během čtyř měsíců organizátoři musejí nasbírat podpisy aspoň 7 % berlínských voličů, což je v současné době něco přes 170 000 lidí. Podaří-li se jim to, následuje během dalších čtyř měsíců celoměstské referendum. V něm musí aspoň 25 % berlínských voličů (aktuálně cca 613 tisíc) hlasovat pro vítěznou možnost. Stane-li se tak, získává odhlasovaná záležitost stejnou váhu, jakou má usnesení berlínského městského senátu.
„Každé srdce je revoluční buňka“
Požadavky, pod které nyní iniciativa „Vyvlastnit (firmu) Deutsche Wohnen“ sbírá podpisy, jsou jednoduché. Podstatné jsou zejména dva:
- byty ve vlastnictví firem jako Deutsche Wohnen, které mají více než 3000 bytových jednotek, mají být zákonem převedeny na speciální komunální podnik,
- firmy, které budou zákonem postiženy, mají dostat odškodnění výrazně pod tržní hodnotou zabavených bytů.
Asi není moc překvapivé, že úvodní demonstrace se účastnila mj. dosti specifická klientela inspirovaná Antifou (nejpovedenější špeky vybrány z tohoto videa)
„Žádný bůh, žádný stát, žádná nájemní smlouva.“
Antifa v čele, se svým oblíbeným „Welcome to Hell“ – ale já vím, že jsme v Berlíně…
Občas se najde i klasicky vzdělaný příznivce vyvlastnění.
„Vyvlastnění? No jasně!“ – „Odškodnění? Ne, díky.“
„Anální styk místo pohybu kapitálu.“ – jak kdyby nešlo dělat oboje, možná i zároveň.
Nicméně mezi odhadovanými 35 tisíci demonstrantů nebyla zdaleka jen krajní levice. To, že nezbytných dvacet tisíc podpisů pro první fázi nasbírá iniciativa „levou zadní“, je nepochybné, dokonce se domnívám, že to nebude trvat více než pár dnů. Ani těch 170 tisíc, kdyby se jim senát postavil, asi nebude takový problém. V poměru k průměrné mzdě v Berlíně je tamní úroveň nájmů skutečně vysoká.
Skutečná legrace nastane, pokud se tyto požadavky opravdu podaří protlačit všelidovým hlasováním.
*****************************
Není bez zajímavosti, že právě před pěti lety podobná občanská iniciativa úspěšně zabránila zástavbě rozsáhlé travnaté plochy, která zůstala ležet ladem po zrušení starého berlínského letiště Tempelhof. Tam se původně počítalo s výstavbou nové městské čtvrti pro více než sto tisíc lidí, a neměl to být žádný panelový slum, naopak docela zelené a příjemné místo k životu nedaleko městského centra. Zajímalo by mě, kolik lidí, kteří tehdy v referendu úspěšně zablokovali tento projekt, dnes protestuje proti vysokým nájmům.
(Berlín má mimochodem vzhledem ke své válečné a posléze rozdělené historii různých proluk a nevyužívaných pozemků, tzv. „Brachen“, docela dost. Dokonce o nich vznikl film. Vlastně zrovna tohle město by s nedostatkem bydlení vůbec nemělo mít problém. O místo ke stavění nouze není. Problém je v úřadech.)
Text vyvlastňovací iniciativy, o kterém se bude hlasovat, nemá formu zákona, takže ani v případě odhlasování nenabyde okamžité platnosti. To není náhoda; nikdo si totiž zatím netroufá takový prováděcí zákon skutečně navrhnout. Příslušný kus ústavy, paragraf 15, nebyl k zabavování bytů ve veřejném zájmu ještě nikdy použit. Nad realizací takového úmyslu by se strhla právní bitva, proti které je brexit něco jako člověče, nezlob se.
No dobře, to trochu přeháním, ale zase ne příliš. Jelikož jde o majetek obrovského rozsahu, lze očekávat, že soudní boje by se táhly od první instance až k Evropskému soudnímu dvoru, což může klidně trvat deset let – z hlediska aktuálních bytových potřeb v Berlíně tedy vyvlastnění nevypadá jako příliš účinné opatření. Do věci by nejspíš zasahovaly i spolkové orgány, protože pro jiné zahraniční investice v SRN by to byl potenciálně nebezpečný precedent.
Zajímavá otázka je, co by se mezitím dělo s těmi existujícími byty. Ony potřebují průběžnou údržbu. Pokud by nad firmami, které je pronajímají, visela po několik let hrozba možného vyvlastnění za nejisté odškodné, nelze čekat, že by na opravy vynakládaly více než holé, zcela nezbytné minimum; proč provádět nákladnou rekonstrukci objektu, který vám za pár let můžou sebrat? Ve výsledku by tak mohlo dojít ke zhoršení stavu bytového fondu. Asi ne na úroveň Havany, ale přeci.
A kdyby se berlínské radnici skutečně na konci tohoto dlouhého procesu podařilo byty vyvlastnit, také by neměla zrovna dostatek kapitálu na opravy a úpravy, zvlášť byla-li by zároveň politicky zavázána nasadit v nich nižší nájemné. Berlín už je nyní zadlužený dost, v poměru na hlavu asi pětadvacetkrát více než Praha (Berlín: 398 000 Kč na obyvatele, 2018, Praha: cca 15 200 Kč na obyvatele, 2019), a to ještě nevyplácel žádná miliardová odškodnění. Že by se záměr obešel bez nich, v to věří opravdu jen velcí radikálové.
Nu, na jedné straně mám z tohoto vývoje trochu děs. Že se nám komunismus bude vracet zrovna z Německa, to jsem si opravdu ve dvaceti nepředstavoval.
Na druhou stranu, pokud se tahle iniciativa skutečně dopracuje až k referendu, bude dost zajímavé sledovat tu kampaň bezprostředně před ním a argumenty, které budou padat. Viděno čistě sobeckým hlediskem autora blogu: z toho bude materiál aspoň na dva články, přátelé.
*****************************
Hudební epilog
Myslím, že jméno skladby Wishmaster se k tématu článku docela pěkně hodí. Kromě toho Tarjin hlas … ach jé.
****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.
Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora