Jedno novodobé běloruské úsloví říká, že „Lukašenko má štěstí na Bělorusy, ale Bělorusové nemají štěstí na Lukašenka“. Pravděpodobně si neumíme vůbec představit, jak byla tato země v minulém století těžce zkoušena. Bělorusové ztratili ve válce třetinu obyvatelstva, žili v Sovětském svazu a v osmdesátých letech je ekonomicky a zdravotně dorazil Černobyl. Po těchto tragických zkouškách jsou Bělorusové opravdu vděční a ukáznění a k Lukašenkovi říkají: „Nemáme jinou volbu.“

Ale všimli jste si? Ještě před pěti lety byl Alexandr Lukašenko v Evropě vnímám a kritizován jako poslední diktátor a Bělorusko jako poslední evropský autoritářský režim. Dnes je z něj mírotvorce poskytující ve své politicky stabilní zemi prostor vládám Evropské unie a Ruska k jednáním o budoucnosti konfliktu na Donbase. A Bělorusko je na mezinárodní scéně vnímáno jako „země dialogu“. Přitom se uvnitř Běloruska nezměnilo za těch pět let nic. Vůbec nic.

Lidé jsou dále zavíráni za svoji politickou opoziční činnost, tedy za výtržnictví, politickým stranám a spolkům je odmítána registrace, což vede k trestům za nelegální sdružování, opoziční aktivisté jsou likvidováni drakonickými pokutami.

Také tím, že v Bělorusku je volně dostupných několik hlavních ruských televizních kanálů, lidé mají nejvíce informací z Ruska než ze západní Evropy. Země je proto dnes také spíše prorusky naladěná. Ostatně ani opozice se neshodne na tom, jsou-li nejdůležitější věcí svobodné volby, protože by je prý po dvacetileté mediální masáži stejně vyhrál Lukašenko.

Běloruská města jsou extrémně čistá, soukromí investoři (mnohdy z Ruska) staví nové byty, lidé jsou čistě oblečení, byť jim výplaty stačí pouze na nájem a jídlo. Rozdíl mezi otevřenou a konkurenceschopnou tržní ekonomikou je v běloruských továrnách, které jsem měl možnost navštívit, obrovský. Vláda se snaží zakládat společné podniky se západoevropskými investory, aby oživila dosud zapouzdřenou průmyslovou výrobu, a je potřeba dodat, že zároveň dbá na dodržování smluv. A to je opravdu významný rozdíl oproti Ukrajině nebo Rusku.

I s ohledem na současné jednání USA a Severní Koreje je možné, že je dnes světovým představitelům milejší autoritářsky vedená, chudá, ale relativně stabilní země, než zmatek a násilí, které vládne na Ukrajině. A Bělorusko se opravdu nenachází v dobré geopolitické situaci. „Když se ruský medvěd otočí v brlohu, v Bělorusku se všechno zatřese,“ stručně komentuje složitou pozici jeden z opozičních představitelů. „Jde o to, jak vyměnit Lukašenka a přitom nevyvolat ruskou agresi,“ dodává. Bohužel, k pokojné výměně běloruského prezidenta ale geopolitická situace nepřispívá. A ke generační výměně čtyřiašedesátiletého autoritářského prezidenta je ještě daleko. Bělorusové prostě nemají na Lukašenka štěstí.

Minsk, Bělorusko