Po obrovské úterní explozi v Bejrútu se objevila řada spekulací o její příčině. Zatím sice neexistují důkazy, že by ji způsobilo něco jiného než nedbalost a špatně uskladněný ledek v přístavu, ale pozornost se soustřeďuje i na libanonský Hizballáh.

Toto hnutí, které se považuje za jediného úspěšného bojovníka proti Izraeli, založily v roce 1982 íránské Revoluční gardy jako odbojovou skupinu proti tehdejší izraelské okupaci části Libanonu. Teherán svého spojence dodnes financuje, používá ho jako svou prodlouženou ruku a zásobuje ho stále vyspělejšími zbraněmi, aby měl bojovou sílu těsně u izraelských hranic. Hizballáh však působí na celém světě a spáchal desítky teroristických útoků, včetně atentátů na židovské cíle v Argentině v letech 1992 a 1994, které si vyžádaly přes sto mrtvých. Stojí také za vraždou bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího před patnácti lety, což zřejmě zanedlouho potvrdí i mezinárodní tribunál v Haagu. Hizballáh rovněž bojuje v Sýrii za prezidenta Bašára Asada a spolupracuje s protivládními povstalci v Jemenu. Kromě Izraele ho dnes označuje za teroristickou skupinu více než 20 zemí, včetně Spojených států, Kanady, Egypta, Austrálie, Japonska, Argentiny nebo Saúdské Arábie a nově i Británie a Německa. Evropská unie považuje za teroristické jen „vojenské křídlo“ hnutí, přestože Hizballáh se na žádná křídla nedělí.

Při měsíční válce s Izraelem v roce 2006 Hizballáh ukázal, že je nebezpečným protivníkem – odpálil na něj přes 4000 raket a zahnal do krytů jeden milion Izraelců. O velkou část výzbroje tehdy přišel, ale Írán mu zásoby doplnil, navýšil a vylepšil. Rezoluce OSN č. 1701 z téhož roku nařídila Hizballáhu úplné odzbrojení, ale nikdy k němu nedošlo.

Dnes má hnutí na Izrael namířeno přes 130 000 raket, včetně vyspělých a přesných, a množství zbraní ukrývá v městech a vesnicích, a ohrožuje tak civilní obyvatelstvo. Izrael v poslední době varuje, že Hizballáh má sklady a továrny na výrobu střel i v Bejrútu a dalších velkých libanonských městech, protože ví, že tam na ně Izraelci nezaútočí kvůli obavám z civilních ztrát. Premiér Binjamin Netanjahu na tyto zbrojní skrýše upozornil už v roce 2018, kdy v projevu v OSN zveřejnil i jejich přesnou mapu – v údolí Bikáa u syrských hranic, v jižním Libanonu i v Bejrútu. Podle červencové zprávy izraelského Výzkumného a vzdělávacího centra ALMA má Hizballáh nejméně 28 odpališť raket, velitelství, továren na výrobu střel či skladů raketového paliva v těsné blízkosti škol, nemocnic, restaurací, kostelů, hřišť a stadionů a dokonce i libanonského ministerstva obrany nebo bejrútského mezinárodního letiště.

Podle řady médií, včetně americké stanice Fox News, která cituje nejmenované zpravodajské zdroje, Hizballáh neoficiálně ovládá i bejrútský přístav, kde došlo minulý týden k výbuchu. Údajně tam skladuje i zbraně a také ledek, který dlouhodobě používá jako výbušnou složku bomb. Podle izraelského serveru IntelliTimes vyvezl v letech 2012 až 2015 z Libanonu tuny ledku do svých továren na výrobu výbušnin ve Středomoří a v Asii. V této době byli kvůli pašování a nezákonnému držení ledku zatčeni nejméně čtyři členové Hizballáhu v Thajsku a na Kypru. Před pěti lety objevily britské úřady nedaleko Londýna čtyři tajné továrny Hizballáhu na výbušniny s třemi tunami ledku, které chtělo hnutí použít k útokům na místní židovské cíle. Letos našlo stovky kilogramů jeho ledku na svém území i Německo a před ním i Thajsko. Hnutí tuto chemikálii údajně použilo i při pumovém útoku na autobus s izraelskými turisty v roce 2012 v Bulharsku. A generální tajemník Hizballáhu Hasan Nasralláh dokonce před třemi lety vyhrožoval Izraeli útokem na nádrž s izraelským ledkem v Haifě s tím, že vybuchne „jako atomová bomba“.

Hizballáh zkrátka ledek dobře zná a běžně používá a ten, který exlodoval v Bejrútu, mohl klidně patřit jemu. Uvedly to i nejmenované zdroje izraelské televizní stanice 13 s tím, že Hizballáh chtěl ledek použít v příštím konfliktu s Izraelem. Jiný názor na příčinu bejrútské exploze nabídl izraelský arabista a bývalý zpravodajec vojenské rozvědky Mordechaj Kidar. Je přesvědčen, že v přístavu vybuchly výbušniny, raketové palivo a munice, které Hizballáhu poslal Írán. Kidar to vysvětluje explozemi tří barev, tedy tří různých materiálů, a připomíná, že bejrútský přístav se stal hlavní cílovou stanicí, kam Teherán posílá svému spojenci zbrojní zásilky poté, co Izrael svými útoky poničil letiště v Damašku. Kidar soudí, že materiál v plechovém neklimatizovaném skladu vybuchl následkem velkých veder, a upozorňuje, že s verzí o špatně uskladněném ledku přišel jako první právě Hizballáh už necelou hodinu po explozi. Kidarova hypotéza není jediná, a Nasralláh měl v pátek dokonce potřebu ji veřejně popřít.

Její pravdivost však nelze prokázat. Ať už ale v Bejrútu vybuchlo cokoli, Hizballáh je soudek s prachem a jeho počínání je tak nebezpečné a bezohledné, že k podobné katastrofě může dojít kdykoli.