V době, kdy špatné zprávy v Bavorsku mají navrch nad dobrými a zdá se, že je člověk už dostatečně obrněn tlustou ochrannou slupkou otrlosti, došlo téměř k zatmění slunce – když bavorský premiér Markus Söder s tragickým výrazem oznamoval v úterý 21. dubna v 9:00, že největší lidový svátek světa Oktoberfest 2020, plánovaný na 19. září až 4. října se letos konat nebude! Jako by se svět – určitě aspoň ten bavorský - přestal otáčet, když se ta zpráva rozlétla všemi směry. Život v Bavorsku na chvíli zcela ustrnul a místní přihlíželi a naslouchali tak nevěřícně a šokovaně, jako by došlo k vyhlášení války...

Vážnost koronavirové krize tak dostala poslední štempl.

Ta zdánlivá kapitulace je ale zároveň výrazem pevného odhodlání Bavorů virus společným úsilím prostě udolat! Že musejí položit (po fotbalu) na oltář pandemie ze svého hlediska další nepochybně ohromnou oběť – hlavní lidovou událost roku, která je nedělitelnou součástí bavorské duše, je pro ně nesmírně hořkou pilulkou. I tomu nejprostšímu bavorskému občanovi tak definitivně dochází, že koronavirus je skutečným, i když neviditelným kyklopem, který bezohledně dupe po jejich běžném životě.

Ani my s manželkou nejsme vůči těmto pocitům po dvaceti letech v Mnichově imunní. To bavorské kouzlo – zvláštní směs selské jednoduchosti a srdečnosti i lásky k tradicím se nám také zahnízdily v povědomí, tomu se člověk prostě neubrání... Často jsme si zanadávali – jako místní - na nechutně vysoké ceny piva na Oktoberfestu, které se pravidelně každý rok dále šponují (v roce 2019 už nehorázných 11,80 eur za litr piva, tedy za tuplák), znovu a znovu jsme se ujišťovali, že už na ten Oktoberfest „letos a vlastně už nikdy nepáchnem“... a pak jsme chronicky stále znovu podlehli tomu kouzlu rozdychtěných krojů mířících jen jedním směrem – na Theresienwiese. Lépe řečeno na „Wiesn“, jak trochu mazlivě říkají Bavoráci – na „louku“ pojmenovanou po matce bavorského krále Ludvíka I., jež zemřela na choleru v roce 1854 jako další zhruba tři tisíce obyvatel Mnichova. V tom roce se také Oktoberfest nekonal, stejně jako v roce v roce 1873 (znovu cholera). Dohromady se od svého prvního vzniku v roce 1810 Oktoberfest nekonal asi dvacetkrát, hlavně kvůli neblahým evropským i světovým válkám a dusivé inflaci. Letos však koronavirus drasticky přerušil zcela bezkonkurenčně nejdelší období nepřetržitého konání Oktoberfestu – úžasnou řadu 72 let.

Čistě matematicky by rozhodnutí mohlo padnout v červnu, ale po přelomové spolkové shodě v těchto dnech - pozastavit veškeré velké akce do konce letošního srpna - už nebylo otálení namístě.

Samozřejmě člověk za ta léta na Oktoberfestu zažije i leccos, co mu nejde úplně „pod vousy“. Když jsem například v jednom z pivních mega-stanů s kapacitou až deset tisíc hostů viděl před léty téměř nahého protinožce, jak se na stole zmítá v nepovedené verzi zřejmě jakéhosi domorodého tance z jeho domoviny a jeho opilí kumpáni ho ze všech stran oblévali sprškami piva ze svých tupláků... Ale to nic nemění na veskrze pozitivním celkovém vnímání toho ohromného lidového svátku se všemi jeho fasetami. A tak se jako věrní poštovní holubi každoročně na Oktoberfest vracíme a vždy najdeme něco nového a povzbuzujícího. Například některé menší stany, které lákají zejména „oldies“ a kde kde panuje trochu poklidnější nálada – ve srovnání s pivním křepčením v obřích stanech –, ale i tady je veselo a někde se i v nich tančí ostošest... a člověku není stydno si objednat ani vínko nebo kávu se zákuskem, když na ně právě dostane chuť. Také posezení v zahrádkách okolo velkých stanů je v teplém počasí nadmíru idylické. Téměř vždy s příjemnými, bodrými a přátelskými lidmi, kdy ledy prvotního ostychu brzy roztají za rozjařeného přiťukávání tupláků celého stolu.

Mnozí zahraniční návštěvníci Oktoberfestu si nevšimnou informací o dvou skvostných okrojovaných průvodech centrem Mnichova, kterými se Oktoberfest zahajuje. V sobotu je to vždy průvod provozovatelů pivních stanů a pivovarů - s velkolepými vozy, přetékajícími hromadami pivních sudů úctyhodných mnichovských pivovarů. Do vozů jsou zapřaženi obrovští pivovarští valaši všemožných barev, s dlouhými hřívami, naducanými zadky a s umně barevně vyšívanými a naleštěnými postroji. Jejich triumfálním poledním příchodem na „Wiesn“ a hlasitě odpočítávaným tradičním naražením prvního sudu piva mnichovským starostou se slavnostně zahajuje to všelidové gaudium. Druhého dne, v neděli, se pak koná průvod krojů a střeleckých spolků – pohádková přehlídka všemožných překrásných lidových krojů nejen z Bavorska, ale také z dalších částí Německa a ze zahraničí. Viděl jsem i kroje z Česka, Slovinska a dalších zemí. To vše doprovázeno říznými lidovými hudebními kapelami, které si vykračují v průvodu v plném lesku svých stejnokrojů.

Jednou jsem měl v Mnichově na obchodním jednání skupinku čtyř obchodních partnerů z jižní Moravy, patřičně a oprávněně hrdých na svou vinařskou tradici. Většina z nich vlastní a opečovává i nějaký ten rodinný vinohrad. A myslím, že se na pivaře a jejich vášně dívají trochu s lehkou převahou, vědomi si mimořádné ušlechtilosti vlastního produktu. Když jsem jim navrhl návštěvu Oktoberfestu, všelijak se ošívali a pak navrhli hodinové nakouknutí do areálu. Nakonec jsem je ale mírným tlakem přesvědčil, aby zůstali aspoň dvě hodiny. Když jsem je pak vyzvedával autem, byli všichni nadšení jako jeden muž, oči jim svítily radostí a veselím a přitom mi ředitel firmy lehce vyčítavě povídá: „... no báječné, ale příště nám musíte dát trochu více času, za dvě hodiny se to nedá stihnout.“

Oktoberfest je také ohromnou hospodářskou hybnou silou Mnichova. Je to téměř samostatné bavorské odvětví. Jako k události roku plnící pokladny k němu vzhlížejí zejména hoteliéři (přijdou letos o pět set milionů eur), gastronomie, letiště (dva miliony zahraničních návštěníků – mnozí letecky) a ostatní doprava, turistické služby, taxikáři i nevěstince. Možná letos zapláče i ten sympatický mladý český cyklistický rikša, kterého jsem před pár lety potkal při Oktoberfestu. Pochvaloval si, že je tady v poslední době každý rok a za dva týdny Oktoberfestu si vydělá na notnou část roku svých studií vysoké školy v Česku... a ještě z toho má radost a setká se se spoustou zajímavých lidí a procvičuje cizí jazyky. No snad už dostudoval...

Mnichovský starosta Dieter Reiter odhadl ztrátu na téměř 1,3 miliardy eur. Ale ty skutečné ztráty - na bavorských duších - se finančně vůbec nedají vyjádřit.

Nicméně neupadejme na duchu a už se těšme – do dalšího Oktoberfestu zbývá v době psaní tohoto článku už jen 513 dní 10 hodin a 56 minut!

Právě se objevila povzbudivá zpráva, že mnichovský starosta zvažuje možnost prodloužení příštího Oktoberfestu o týden na celkem tři týdny včetně čtyř víkendů. Vida, dobrý nápad, proti kterému opozice protestovat skutečně nebude...

Mnichov, 22.4.2020