Po dokumentech nezávislých televizí BBC a Deutsche Welle se ke kritice Barnevernetu a jeho praktik na hony vzdálených nejlepšímu zájmu dítěte věnovala i australská televize SBS. A Nory skutečně nešetří.

Po reportážích o zásadním porušování lidských práv v Norsku na americkém Fox News channel, tedy na jednom z nejvýznamnějších světových médií, po dokumentu v Evropě známější BBC (odkaz na pořad v radiu BBC, televizi BBC) a také po reportáži německé nezávislé televize Deutsche Welle (video v češtině z vysílání ČT) umí slovo barnevernet vyslovit už i Australané. V září se přidají také Francouzi, protože svůj dokument připravuje i televize Arte.

Norsko si svým neustálým obhajováním kvalit Barnevernetu, který dobře pracuje tak maximálně na papíře, a neochotou problém skutečně řešit vysloužilo obrovskou ostudu v další zemi - tentokrát dokonce až v Austrálii, kdy už fakt, že z takové dálky reportéři přijeli natáčet, svědčí o mnohém. Australská média se navíc chtějí tématu chyb v sociální ochraně dětí v Norsku věnovat i nadále.

SBS Dataline očividně natočila skutečně mnoho materiálu, protože k tématice vydala hned několik podrobných článků. Prvním byl příběh Monicy Fridtjofsen, které barnevernet bez varování „akutně“ odebral pět dětí a rozdělil je do tří různých pěstounských rodin. Po 3,5 měsících je získala zpátky, protože byla schopná vyvrátit všechny lži, které o ní Barnevernet zanesl do spisu, nicméně její situace ještě není definitivně vyřešena.

Výmysly od toho, jak děti neprospívají a mají problémy ve škole, až po údajné zdravotní problémy. Vše se ale ukázalo jako naprosto smyšlené pracovnicemi Barnevernetu, které se dodnes matce ani dětem neomluvily a ani je nikterak neodškodnily. Podobné falšování v zájmu „ochrany dětí“ v Norsku a produkování falešných důkazů známe jak z případu Evy Michalákové, tak třeba další Češky Šárky a její nemocné dcery a je potvrzeno stovkami dalších výpovědí rodičů, jak zmiňuji i v přechozích blozích.

Po medializaci a kritice Barnevernet děti vrátil

Dalším článkem dokumentu je komentář významného a uznávaného psychologa Einara Salvesena, který uvedli titulkem „To vůbec nejhorší, co se může stát s péčí o děti!“. Autor a iniciátor tzv. petice odborníků, která vystupuje proti praktikám BV a podepsalo ji přes 160 expertů, přibližuje, jak moc se liší realita od obecně tvrzených frází o dokonalosti systému, naslouchání dětem a odebírání jen v krajní nouzi.

Vše ilustruje detaily z případu Natashy a Erika, kterým bez varování odebrali pouhé 4 hodiny po porodu dvojčátka pro údajnou mentální retardaci matky a neochotu otce uznat, že má matka problém... Po obrovské medializaci jim dcery po 7 měsících boje vrátili, nicméně je pozorovali a oznámili jim, že jim holčičky opět vezmou pro „nedostatek rodičovských kompetencí“ a trvale je umístí zpět k pěstounům.

Rodiče se proto sebrali a narychlo utekli do Polska, kde žádají o azyl. V jednu chvíli je i hledal Interpol, protože údajně „odepřeli péči dětem“ = unesli vlastní děti z norské země zaslíbené a rozhodli se, že budou žít někde jinde. Barnevernetu navzdory. Ten ihned spustil soudní mašinérii, která přes opakovaná svědectví psychologů o zdravém vývoji dětí stále pokračuje a snaží se rodiče kriminalizovat.

Tento případ je vlastně i takovou fackou pro české zastánkyně Barnevernetu. Ukazuje totiž, že stále omílané fráze o tom, že medializace případu Evě Michalákové uškodila, jsou nesmysly. Kdyby Natasha a Erik svůj případ nemedializovali, své děti by už nikdy neviděli.

Norsko by se mělo stydět

Konečně samotný dokument má vlastní obsáhlý článek shrnující jak popis případu Natashy a Erika a dětí Monicy, tak i další případy. Jsou zde také např. záběry z demonstrací, kdy uprchlice ze Sýrie volá, jak museli čelit válce, ale v Norsku je to horší, zde ničí rodiny. Celý dokument končí citací právničky Natashi, která říká, že by se Norsko mělo stydět, a je přesvědčená, že vše zpětně vyhodnotí jako nejčernější období jejich historie.

V dokumentu nevystupují jen rodiče, šance je dána i samotnému Barnevernu, ale ti s omluvou, jak v zájmu dětí „nemusí“ nic vysvětlovat, jen odkáží na malou skupinku už dospělých dětí z pěstounské péče, která je přesvědčená, že je měli vzít z rodin dříve. A Barnevernet to bere doslova. V roce 2008 odebrali bezprostředně po narození 16 dětí, v roce 2014 už 44, loni už to bylo dokonce 53...

Norské proklamace versus fakta

V drtivé většině to jsou děti z tzv. „banky malých dětí“ (smallbarnsbanken), primárně určené k adopci pěstouny, jak BV přiznal v tomto článku. Toto v dokumentu není, ani fakt, že v Norsku zásadním způsobem klesá míra umísťování dětí zpět do rodin a k příbuzným - z cca 38 % v roce 2009 na 31 % v roce 2012 až na 24 % v roce 2014 s tím, že v některých oblastech jsou čísla ještě nižší, tento rok průměrnou míru odhaduji na maximálně 18 %, ale proč neukázat, jak ten skvělý barnevernet funguje ve skutečnosti.

Před půl rokem jsem psal o tom, jak se mi řada norských diplomatů přiznala k tomu, že oficiální pozici ohledně norské ochrany dětí nesdílí, a mluví o mezinárodním skandálu. Tím také situace ohledně v Norsku opravdu je. V dokumentu australská televize se na konci říká - horší už to být nemůže. Rád bych věřil, že mají australští dokumentaristé pravdu, ale na základě znalosti dalších případů o tom velmi pochybuji.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu