Letošní tragedii, která se udála ve státě Victoria, kde zahynulo přes dvě stě lidí, velice smysluplně popsal kolega Kolařík, který ve Victorii žije. Nebudu tedy opakovat již zmíněné, proč a jak se událo, ale rozepíšu se o sovislostech, které k podobným tragediím vedou a jaké mají následky.

Dávno se ví, že k požárům podobného druhu je zapotřebí tří faktorů. Prvním je palivo, druhým vysoké letní teploty a třetím vítr. První dodá buš a zbylé dva počasí.V kombinaci všech tří pak dochází k podobným katastrofám, k jaké došlo 7.2. letošního roku.

Bohužel, i tak je k ohni potřeba jiskry. Tu sice může dodat příroda, ale prakticky k tomu dochází jen zřídka, i když blesky z čistého a jasného nebe již zaznamenány byly. Pokud les zapálí blesk, většinou se tak stává při bouřce a ta sebou nenese vedro, ale ochlazení a déšť, čímž eliminuje jeden z faktorů velkých požárů. V takových podmínkách jsou většinou dobrovolní požárníci schopni oheň nakonec uhasit. Druhou možností je zápal od slunce, které svítí skrz nějaký prismat. Může jím být nejen odhozená láhev od piva nebo limonády, ale jsou dohady, že i průsvit pryskyřicí nebo kapkou rosy, pokud jsou příznivé podmínky, kam takto soustředěný paprsek dopadá, může způsobit požár. Laboratorně to prý již prokázáno bylo, ale já bych hádal, že v přírodě to bude skutečně vzácné, tak vzácné, že bych s tím ani nepočítal. Zbývá poslední možnost, a tou je člověk sám....

Jsou známy případy, kdy ohnivým "kohoutem" byl i příslušník dobrovolné hasičské brigády. Většinou jde o mladého kluka zfrustrovaného nečinností, který se těší na "akci". Té se v poslední době zase tolik nedostává, protože politická strana Zelení hlásá návrat k přírodě a že příroda si nakonec vyřeší vše sama. Nejlepší je prý ponechat přírodu samu sobě. Bohužel, to se ukazuje jako značně naivní plán s katastrofickými důsledky, které se v Austrálii začínají opakovat téměř pravidelně po několika dekádách volného růstu blahovičníků. Ty totiž shazují nejen listy, ale vysvlékají se i z kůry (pomalu jako hadi!), takže paliva s léty přibývá, až holt vypukne požár, který nezvládne nikdo.

Kdysi se vypalovalo každou zimu, kterémuž umění se starousedlíci naučili od domorodců. Ti vypalovali buš každý rok. Jelikož paliva se za rok zase tolik nenahromadí, proběhl bušem celkem mírný pozemní požár, který spálil hlavně spadlou kůru a blahovičníkové kapsle popadané ze stromů, z nichž se žárem rozprskla semena blahovičníků do širokého okolí. Stát Victoria díky této metodě domorodého farmaření vypadal jako park. Aspoň tak to zaznamenala výprava kapitána Cooka, který v roce 1770 Austrálii "objevil". Dnes by asi Victorii nepoznal a to nemyslím díky naší civilizaci!

Dalšími z červených kohoutů jsou většinou mladí výrostci nebo, nebojme se to napsat, vyložené svině. Výrostci buš zapálí buď z nerozumu, nebo z mladické nerozvážnosti. Svině buš zapalují výhradně při kritických podmínkách ke katastrofě jako stvořených a pak se někde radují ze spouště, kterou způsobily, a z pocitu uspokojení, že jim na to nikdo nepřišel. Ono totiž není vůbec lehké něco takového dokázat, i kdyby je člověk při činu přistihl.

Dokázat u soudu, že někdo les zapáli schválně, aby lidé přišli o život, je nemožné. Provinilec prostě prohlásí, že si chtěl opéci buřta, o zákazu rozdělávání ohně nevěděl a basta fidli! I když se mu dokáže, že věděl, prohlásí, že teda ano, ale fakt chtěl jen toho buřta, ale pak se zvedl vítr a vše se mu vymklo z ruky. Pokud u toho ještě dokáže vymáčknout slzu, nenajde se v Austrálii porota, která by si mohla být jista, že to tak není. Letošní tragedie je však tak ohromná, že je možné, že stát Victoria změní zákon a na výmluvy žhářů nebude brát ohled. Zapálil jsi oheň, který zabil? Budeš souzen za neúmyslné zabití, nikoli za přestupek se sirkami!

Popožárovou problematikou je sice znovuvybudování zničených domů (letos přes sedm set!) a materiální či zdravotní pomoc všem obětem, ale též psychika. A nejen obětí, ale též dobrovolných požárníků, policistů a jiných pomocníků. Spálená krajina působí na člověka hrozně, ale když v té krajině najde shluk vypálených aut, která jela jedním směrem aby ohni unikla, ale pro kouř se neviděla a vjela jedna do druhého, takže je oheň dostihl a spálil.... a v těch autech jsou zbytky řidičů, spolujezdců a dětí... to psychiku naleptá tak, že někteří potřebují counselling (poradenství, psychickou léčbu) na léta. Jeden z counsillorů, tedy poskytovatel léčby, prohlásil, že nejdůležitější je pozorně naslouchat a nechat pacienty vymluvit, ale že je z jejich příběhů tak zdeptán, že i on potřebuje, aby někdo naslouchal jemu....

Dalším tématem pro celou společnost je, co dále. Zřejmě nebude možné vybudovat jen domy, ale budou se muset uzákonit nějaká nová kritéria pro jejich bezpečnost. Ne snad celých domů, žádný dům nemůže vydržet teplotu 1100° až 2000° C, ale každý by měl mít podzemní, neprodyšný kryt. Nebo snad vymítit celé lány okolo městeček a vesnic? Snad vysázet okolo domů "nehořlavé" evropské a americké druhy stromů? Nebo jen trávu?

Společnost se bude muset nad těmito otázkami zamyslet, a to rychle! Pokud je nevyřeší, hrozí, že se vše bude opakovat jako při předešlých tragédiích, z nichž poslední byla v roce 1983, také v únoru, ale šestnáctého, kdy vyhořelo přes tisíc domů, zemřelo 75 lidí a jež je známa pod jménem Popeleční středa. Jakpak asi pojmenujeme letošní katastrofu ze sedmého února? February Hell?