To, že minimálně po příští tři roky budeme mít v Austrálii pravicovou vládu, bylo jasné hned po první hodině sčítání hlasů v sobotu 7. září. Po celých čtrnáct dní nebylo ale jisté, kdo vlastně vyhrál v okrsku Fairfax, Sunshine Coast. Liberální kandidát Ted O’Brien sice dostával kolem 42 % celkových hlasů, zatímco Clive Palmer stěží polovičku tohoto počtu, volební preference levicových kandidátů ale šly z velké části Palmerovi. Což je absurdní, protože Palmer byl poměrně nedávno z liberální strany vyloučen, a to v zásadě pro své, podržte se, ultrapravicové názory! Palmer reagoval tím, že okamžitě založil svou vlastní stranu, která, jak se začíná ukazovat, může nakonec mít rozhodující slovo v senátu! Clive Palmer samotný se ale rozhodl rovnou kandidovat do parlamentu. Moc šancí se mu nedávalo, jenže po rozdělení preferencí a započítání poštovních hlasů, které mohly chodit ještě dva týdny po volbách, volební komise oznámila, že Clive Palmer vyhrál o 36 hlasů. To znamená, že je jednou nohou v parlamentu; tou druhou tam bude, teprve až se hlasy přepočítají, k čemuž dojde automaticky při tak těsném výsledku. Kdo tedy je Clive Palmer?

Je docela možné, že tento nejbohatší muž v Queenslandu, důlní a turistický magnát, není tak úplně dolarovým miliardářem. Agentura Forbes nedávno odhadla Palmerovo bohatství jen na nějakých mizerných 895 miliónů, přičemž ale agentura BRW ho s 2,2 miliardami dolarů vidí podstatně bohatšího. Proč takové rozdíly v odhadech? Asi to má co dělat se zdrojem Palmerova bohatství, které pochází zejména z uhelné pánve Galilee ve středním Queenslandu. Hodně záleží na tom, jak si povede ekonomicky Čína, která jeho uhlí střední a nižší jakosti kupuje nejvíc, ale také na tom, zda se nevyskytnou potíže, pokud jde o možné narušování životního prostředí.

Clive Palmer

59letý populista Palmer dělá rád věci ve velkém. Poté, kdy se rozhodl, že se dá na politiku, prohlásil sebevědomě, že se jednou stane australským premiérem. Že ho žádný potenciální volič prostě nemá možnost přehlédnout, mu zajišťuje už jeho impozantní postava. Donedávna se dokonce pyšnil 160 kg živé váhy, o nějaká ta kila ale v poslední době přišel, zřejmě na doporučení lékařů. Podle vlastních slov toho docílil tím, že do sebe házel červené víno se sýrem a že chodil brzy spát. (Tohle bych měl také zkusit, příliš drasticky to nevyhlíží!)

Clive Palmer také čas od času dokáže ohromovat svými vysoce originálními nápady, které tíhnou k megalomanii. Pozornost světových tiskových agentur si například získal prohlášením, že v březnu příštího roku má započít jím financovaná stavba nového Titanicu, tvarem a velikostí podobného onomu původnímu, tentokráte ale zaručeně nepotopitelnému. Made in China. První plavba, která prý povede po stejné trase ze Southamptonu do New Yorku, jíž se před 101 lety ubíral jeho nešťastný vzor, se má uskutečnit koncem roku 2016. Lidé si prý již zamlouvají lístky. Zatím ještě váhám.

Co bych snad měl být schopen shlédnout, a jistě bez obav ze zatoulaných ledovců, je Palmerův jiný projekt, nyní už schválený patřičnými orgány místní samosprávy na Sunshine Coast. Je jím Jurský park osídlený asi 160 mechanickými dinosaury. Made in China. Na něm už se pracuje v letovisku Coolum, které Palmer nedávno zakoupil. Daleko to odtud nemám a třeba se do té doby dočkám nějakých těch vnoučat…

To vše by se dalo brát jako zkouška nanečisto k tomu, co má přijít, pokud Palmerův politický oponent nedokáže odněkud vykřesat aspoň 37 zatoulaných hlasů. I ten počet robotických dinosaurů v parlamentu bude zhruba stejný, takže raději se připravme na nějakou dechberoucí podívanou! Což o to, namítne skeptik, skoro v každém zákonodárném shromáždění se vyskytuje nějaký samorost, nekonvenční člověk, jehož je nutno nějak pacifikovat, nějak se s ním dohodnout. Protože vláda bude v dolní komoře parlamentu disponovat značnou většinou, nebude Palmer moci jinak než verbálně napadat stranu, k níž jistě po svém vyloučení cítí zášť. Horší to může být v senátu, kde už má jeho strana prakticky zajištěné jedno křeslo v Queenslandu, zatímco o jiné svádí ještě boj na Tasmánii. Nicméně i ten jeden senátor, bývalý známý ragbyový hráč, pokud bude Palmerem chytře koučovaný, by mohl pořádně zamotat hlavu vládě poté, kdy se v polovině příštího roku poprvé sejde nově zvolený senát. Jeho přesné složení sice ještě známé není a po nějaký čas nebude, je ale už celkem jasné, že vládním stranám v něm tradičně budou nějaké ty hlasy chybět.