Na jaře jsou pláže v Sydney rájem surfařů. Každodenně ferry a autobusy svážejí návštěvníky k těmto odpočinkovým místům nejen za koupáním, surfováním, potápěním, ale i k procházkám a odpočinku. Kolem pobřeží se táhnou pohodlné chodníky od jedné pláže k druhé, jsou poseté lavičkami a obchůdky s občerstvením. Davy lidí proudí sem a tam a já se ptám, proč tady se lidé procházejí, baví, a u nás doma sedí u televize, na niž si stále stěžují. Prostě jiný kraj, jiný mrav. S podivem jsem se tady přesvědčila, že naši lidé jsou tu vítaní jako dobří pracovníci. To člověka potěší.

Je pod mrakem, vydaly jsme se na Manly. Ferry jezdí každou půlhodinu a stále plně obsazené. V Manly jako bychom vystoupily ve staré Anglii, co se týká architektury. Po pár krocích se před námi otevře zátoka s palmami a bílou pláží Shelly Beach – mušličkovou pláží. Je tu všude kolem živo jako na promenádě. Vody jdou v dlouhých vlnách ke břehu a surfaři se na nich vyžívají. Posedíme, vychutnáváme si teplé podmračené odpoledne a vydáváme se chodníčkem podél moře k další pláži a ještě další. Dá se jít až do nekonečna, ale to nezkoušíme. Cestou je nespočet laviček k rozjímání, k nicnedělání, malých útulných zákoutí pro intimní splynutí s přírodou. Ve větvoví jsou schované ještěrky a do podezdívky z kamenů jsou umělecky ztvárněná zvířátka, která zde žijí. Tu a tam jsou k břehům vkusně přilepeny malé bazénky naplněné mořskou vodou. Nikde jinde jsem tento nápad neviděla, je to zvláštní a obdivuhodné. Nechybí tu ani umění.

Ta krása vám učaruje, že se na stejné místo vracíte za slunečních dnů. Je až neuvěřitelné, jak slunce dokáže zátoku změnit. Olovnaté moře se rázem promění v tyrkysovou průsvitnou barvu a bílé vlny se tříští v pěnách u břehu. Jdete po chodníku kolem té vody až k obzoru, kráčíte si spokojeně podél a za každým zákrutem se vynoří nová pláž. A domky ve stráni s vámi shlíží na tu vodní proměnu, kterou slunce vytáhne z černé tuše noci do azurova, až do běla. Je to zázrak přírody. Jsme stále v Sydney, ať už na jižním břehu zátoky nebo na severním. Někdy je s podivem, že se lidé koupou v tričkách. Je to ochrana proti ostrému slunci. Stejně jako slamáky.

Pláž Coogee Beach je navlas stejná, ale trošku odlišná. Totéž slunce, totéž moře, tatáž voda. I prožitek z koupání stejný.

Nejznámější je Bondi Beach, která je stejně zlatavá jako každá jiná. Stejná vábnička pro surfaře, pro plavce, pro každého, kdo miluje vodu.

Dalo by se říct, že pláže jsou všude na světě stejné. Jenomže na zdejších plážích je léto půl roku, zatímco u nás začíná v pondělí a končí ve středu, někdy za týden, výjimečně za měsíc. A není na nich žádné z těchto zvířátek. A marně byste hledali grily na steaky. S večerem pláže u nás osiří, neline se z nich vůně grilovaného masa, ani jásot spokojené mládeže. Pokud na pláž nepřikráčí měsíc, jsou temné a stejně osiřelé.

Foto: autorka