Asi před sedmnácti lety, kdy Bart byl pouhým štěnětem a jeho pán jen nedlouho předtím založil tyto noviny, jsem zde otiskl článek o tom, jak se u nás v Austrálii slaví královniny narozeniny. Tehdy to bylo s monarchií v této bývalé britské kolonii dosti nahnuté. Cituji z tohoto článku:

Před nějakými deseti, patnácti lety tu ještě nebylo republikánské hnutí nijak zvlášť silné. Ne, že by lidé tolik milovali královnu, spíš si jen říkali: co tě nepálí, nehas. A nebylo opravdu co hasit. Jenže potom se to nějak rozhasilo v té královské rodině. Táži se, co se to vlastně děje s tím světem? Kdyby se byla v minulosti královská princezna přiznala veřejně k cizoložství, skončila by bez milosti na popravišti. Pár tklivých duší by snad přitom vzlykalo, monarchií by to ale neotřáslo, spíš by ji to jen upevnilo. V dnešní době se provinilé princezny ukamenovávají už jen v islámských zemích; na západě je cizoložná princezna miláčkem davů. Podle toho to ale také vypadá s tou monarchií. Zanikne-li, vyhynou ovšem i cizoložné princezny, což je také řešení. Kdybychom v této chvíli měli mít referendum, vyznělo by skoro určitě ve prospěch republiky.

Za nějaký čas, v roce 1998, se konala konstituční konvence a zpočátku to skutečně vypadalo na to, že se republikánům podaří prosadit svou. Tehdy ještě existující české vysílání BBC mě pověřilo tím, abych o konvenci podal referát, takže jsem ji sledoval denně po celých jedenáct dní jejího trvání. Zpočátku se zdálo, že republikáni skutečně mají dosti jasnou převahu. Když ale došlo k jednání o tom, zda by případný president měl být volen přímo či parlamentem, podařilo se monarchistům zamlžit situaci natolik, že referendum, k němuž došlo o rok později, vyznělo těsně pro zachování monarchie. Lidé by skoro určitě byli pro přímou volbu presidenta, tu možnost ale v předloženém referendu neměli. Poté, co vidím, jak to vypadá v Česku, si někdy říkám, že jsme vlastně měli z pekla štěstí. Inu, ne nadarmo se říká, že tu žijeme ve šťastné zemi!

Od té doby se nicméně monarchie pomalu, ale jistě vzpamatovává. Když se před třemi lety oženil následník trůnu (po svém otci Charlesovi) princ William, slavnostní ceremonie s tím spojené jí jen dále prospěly. Když se před necelým rokem jeho půvabné choti Kateřině narodil malý princ George, nyní třetí v řadě následníků trůnu, popularita královské rodiny se tím ještě zvýšila. Pro srovnání: Koncem minulého století ještě bylo 58 % Australanů pro republiku, nyní se situace obrátila. Podle nejposlednějšího průzkumu veřejného mínění je to už jen 42 %. To jest nejméně za posledních 35 let. Zajímavé je i to, že podpora pro zachování monarchie je největší mezi mladými Australany. Pouhých 28 % těch nejmladších voličů, mezi 18-24 lety by si přálo Australana jako hlavu státu, zatímco víc než dvojnásobek, celých 60 %, je rozhodně proti.

Republikáni, jejichž nejprominentnějším představitelem je Malcolm Turnbull, hlavní potenciální rival současného premiéra Tonyho Abbotta, se asi budou muset připravit na další zklamání. Vévoda a vévodkyně z Cambridge, spolu s malým Georgem, totiž právě dorazili do Austrálie. Zde v Brisbane je budeme mít na velikonoční sobotu. Mohl bych se sice jít podívat a zkusit, zdali se mi podaří aspoň na dálku zahlédnout mezi jásajícími davy hned dva z pravděpodobných budoucích králů našeho australského kontinentu, nejspíš to ale neudělám…

Autorovy memoáry:
http://www.mujbibr.com
Autorovy stránky:
http://www.voyenkoreis.com