Australské Společenství je založeno na stejném principu jako Kanada. Patříme všichni do britského Commonwealthu národů, a jsme tudíž poddaní Jejího veličenstva. Potud vše v pořádku. Naše královna je velice slušná dáma a já si jí vážím. Ba jdu tak daleko, že mi nevadí ani její nástupce Karel, který ji má vystřídat na trůnu, až a když, nebo až, nedejbože, kdyby ..

I tu jeho Kamilu, co se s ní muchluje už delší dobu, beru. Však ta doba naznačuje, že to není dáma jen na pobavení, ale že ji má asi Karlík rád. Hlavně to však beru, protože mi do toho nic není. Von nekecá do milostnejch pletek mně a já zas jemu. Tak to má ve vyspělé společnosti být!

Jenže poslední dobou se v Austrálii nějak moc mluví o republice a nynější podvůdce laboristické opozice v parlamentu dal dokonce v minulosti republiku na svůj volební program. Abych se přiznal, já nemám nic ani proti republice, ale nějak se mi zdá, že za posledních pár dekád podstatně přibylo těch, co rádi změnu za každou cenu. Že prej dobře bylo, ale bude ještě líp. To mne znepokojuje. Vím přece, kde to končí, když vám někdo slibuje zářné zítřky... Konec konců, v demokracii se tak děje každé volební období, ale že by se nám dýchalo lépe a volněji, o tom bychom se mohli dohadovat. Já osobně cítím, jak byrokratické sevření neustále sílí, omotává se kolem nás a sešněrovává nejen život předpisy, ale už i jen samostatný pohyb lidí! Třeba ze státu do státu.

Když jsme se s ženou odmrskli do nynějšího působiště, státu Nového Jižního Walesu (NSW) zůstalo nám jako vzpomínka na naše bývalé působiště staré číslo auta. Číslo z Queenslandu, země poznamenané nejen monarchií ve jméně, ale i tradičním lehkovážným přístupem k životu. V Queenslandu si myslí, že starat se o své auto musíte především vy sám. Přece se nechcete zabít! V NSW si naopak myslí, že byste se klidně zabil a k tomu ještě mohl zabít i druhé, a abyste to neudělal, o to se stará stát. Takže tady musíme každý rok na kontrolu auta. Samozřejmě nikoli zadarmo, ale za poplatek. Jenomže já mám queenslandské číslo, tak na žádnou kontrolu chodit nemusím. Přihlášenej jsem jak v Queenslandu (u syna), tak u ženy zde. Jenže syna letos přeložili, takže prodal dům, z Queenslandu se odstěhoval a já přišel o "bydliště". No co, stejně k tomu muselo jednou dojít, řekl jsem si, tak si zažádám o NSW číslo. I zašel jsem pln optimismu na RTA (Road Transport Authority) a řekl si o nové číslo.

"Jo, tak to si musíte zažádat o blue slip," řekla úřednice.

"Já většinou slipuju v hnědým," žertoval jsem, ale úsměv to nevyvolalo. Naopak, byl jsem vážně poučen, že blue slip je kus modrého papíru o způsobilosti mého vozidla. Ten smí v mém okrese udělit jen čtyři mechanici. Dostal jsem adresu na všechny čtyři. Zajel jsem za tím nejblíže do Macksvillu. Měl strašně práce a jeho sekretářka mě chtěla objednat na příští týden.

"Víte," zaprosil jsem, "mně už propadla registrace, páč já všechno nechávám na poslední chvíli, já potřebuji blue slip teď!"

"Jak si to představujete, teď? Prohlídka je dost elaborate process."

"Já vím," odvětil jsem lehkovážně, "musí se elaboratly zakvedlat předníma kolama, jestli se mi neuvolnily čepy, zaviklat volantem a šlápnout na brzdu..."

A už jsem byl venku, ale ještě jsem měl tři adresy. Další mechanik byl až v Nambucca Heads, to už bylo skoro 35 km od nás. Opatrně, hochu, šeptal jsem si, musíš opatrně, hlavně nesmíš nikoho hned nasrat.

Takže jsem začal prosebně hned od začátku, ale nebylo toho třeba. Mechanik byl fajn kluk a když jsem řekl, že třeba i připlatím (money no object!), ale ať už to mám za sebou, hned všeho nechal a vyjel z pod auta, na kterém pracoval. Jenže hned na to se zachmuřil a oznámil mi, že moje auto je Toyota troop carrier. To jsem věděl také, akorát jsem nechápal, proč ho to tak dojalo. Hned mi to vysvětlil. Troop carrier má sedadla pro jedenáct lidí. Takže systém v NSW jej považuje za autobus. Autobusy smějí prohlížet jen mechanici samotného RTA, tedy mocného úřadu. Nejen, že si za to nechají nekřesťansky zaplatit, ale dělají tu proceduru každých šest měsíců, nikoli jednou za rok, a jsou přísní, oh, ti jsou tak přísní ... a můj mechanik pozvedl oči k nebi, že jsem hned uhodl, že tam bych jen tak s prohlídkou neprošel. Tam se asi neviklá s koly, ale hned trhá.

"Ježišikristejáidiot, proč jsem jen nezůstal v Queenslandu!" lkal jsem.

"Ovšem," řekl mechanik opatrně, "kdybys v tom neměl sedadla pro jedenáct lidí, ale jen pro sedm... Chceš, abych ti udělal prohlídku hned teď?"

"Proboha, vůbec ne! Jen jsem se přišel objednat, jestli by se vám to nehodilo zítra."

"Zítra, zítra," mumlal mechanik, "ve dvě?"

"Báječný!" volal jsem radostně, "zítra ve dvě!"

Jel jsem 35 km domů a ještě to odpoledne odšrouboval dvě přebytečná sedadla na zadních stěnách. Bylo to hotovo jedna dvě, protože je držely jen čtyři šrouby. Tím jsem snížil kapacitu na sedm pasažérů včetně řidiče a navíc získal i více prostoru v útrobách auta. Docela se mi to zamlouvalo. Bude víc místa na harampádí, až půjdeme campovat, utěšoval jsem se.

Druhý den jsem se pyšně hlásil k prohlídce. Mechanikovy chmury však moje švejkovská tvář nerozehnala.

"Tak jsem ti zjistil, že ti to nepomůže."

"Jak to?!"

"Chtějí report od strukturálního inženýra, že sedadla byla odstraněna odborně a nedošlo ke strukturální změně na vozidle, která by mohla ohrozit jeho bezpečnost."

"Ježiši, každé sedadlo držely čtyři šrouby! Dal jsem je všechny zpátky, není vidět ani dirka, co blbnou? Jaká strukturální změna?"

"Já vím, ale to ti nic nepomůže. Zajeď si na RTA, tam ti dají adresy strukturálních inženýrů a budeš muset nejdřív k jednomu z nich."

Zajel jsem tedy do RTA. Naštěstí tam zrovna nikdo nebyl, takže jsem se hned hrnul k pultu, ale byl jsem promptně poslán zpět a musel jsem si utrhnout lísteček s čekacím číslem. Sotva jsem to udělal, slečna, která mě pro něj poslala, zmáčkla knoflík a "mé" číslo se jí rozsvítilo nad hlavou. Teprve teď jsem k ní směl přistoupit!

Vysvětlil jsem jí situaci a požádal, jestli by se na "strukturální změnu" nepodíval jeden z jejich mechaniků. Nepodíval. To se opravdu musí k inženýrovi, ujistila mě. Pak mně dala seznam inženýrů. Nejbližší byl v Reptonu. To bylo dalších dvacet kilometrů. Představil jsem si, jak tam přijedu a on mě řekne, že jsem se měl objednat, že teď nemá čas. Nebo mě vyzve, abych se šel projít na dvě hodiny, protože dá rozum, že si nemůže říci o dvě stovky po minutové prohlídce. Jasně jsem slyšel, jak neznámý inženýr prohlašuje: "To víte, nejde jen o prohlídku, ale o napsání znaleckého posudku, to vezme čas... a peníze..."

"Slečno," slyšel jsem se najednou, jak říkám, "já vím, že vy za nic nemůžete, ale až bude to referendum za republiku, prosím vás, hlasujte pro monarchii! To byla doba! Jinak jsme fakt všichni v prdeli."

Doma jsem pak pokorně zavolal do Queenslandu a dostal povolení i registraci přes telefon. Copak já mohu jít proti monarchii a starým dobrým časům?