Velice mnoho vody proteklo korytem Berounky od doby, kdy jsme s kamarádem Karlem usedali na jejím břehu u malého ohníčku před stanem, popíjeli čaj, či něco ostřejšího a kdy Karel „hrábl“ do strun kytary a přehrál a přezpíval svůj oblíbený repertoár. Po „Teskně hučící Niagaře“ a „Bílé paní na hradu Okoři“ a jiných trampských písničkách, přišla zpravidla na řadu i ta, jejíž první sloka začínala pro onu dobu příhodným a jak se později ukázalo přímo prorockým veršem:

V Masně velkej nával byl
prodával se krokodýl
půl kila za kačku
šlo to jako na dračku.

(Pro ty z mladší generace kdo neví co to byla Masna, vysvětlení. Za vlády jednoho Klementa, dvou Antonínů, jednoho Ludvíka a jednoho Gustáva to byla síť obchodů, před kterými stávaly hospodyňky frontu v blahé naději, že se jim podaří zakoupit kousek „flákoty“ na neděli.) Nemohl jsem nevzpomenout na slova a platnost této písničky, když jsem před několika málo dny navštívil na australském tropickém severu, nedaleko města Cairns, krokodýlí farmu.

Nežli se však vydáme na prohlídku této farmy, několik slov o krokodýlech žijících v Austrálii, v Severním Teritoriu a severním Queenslandu. Jedná se o tak zvané „Esturine Crocodiles“ neboli jak se jim zde říká „Salties“. Tento název je však do značné míry zavádějící, mohou žít pohodlně ve slané mořské vodě (často putují daleko do moře, byli zaznamenáni až tisíc kilometrů od pobřeží), ale stejně tak se nacházejí i v řekách, daleko ve vnitrozemí, často desítky a stovky kilometrů od moře. Jsou to potvůrky, jejichž předkové údajně sdíleli tuto zeměkouli s dinosaury a za těch odhadovaných 240 milionů let se v podstatě nezměnili. Jsou perfektně vybaveni k lovu v kalných vodách místních řek, jak se o tom přesvědčil nejeden bláhovec tesně před tím, než se stal jejich večeří, když si šel zaplavat do řeky, navzdory varujícímu upozornění (viz foto). Pochopitelně, že se tím pádem netěšili velké popularitě a díky profesionálním lovcům, kteří je stříleli pro jejich kůži, a těm, kteří je stříleli ze „sportu“, došlo v Austrálii témeř k jejich vyhubení. A tak byli „Salties“ vládou zařazeni začátkem sedmdesátých let minulého stolení mezi ohrožené druhy a jejich lov byl zákonem zakázán. To ovšem vedlo k tomu, že počet krokodýlů v řekách prudce vzrostl a začaly s nimi být nemalé problémy.

A tak nějaká moudrá hlavička přišla na docela dobré a finančně úspěšné řešení. Nebezpeční jedinci byli odchytáni a použiti na krokodýlích farmách jako základ nového průmyslu, pěstování krokodýlů pro jejich kůži a maso.

Farma, kterou jsem navštívil, patří mezi ty největší, i když byla založena před pouhými několika lety, v roce 1995. Úkolem více jak dvou stovek dospělých krokodýlů je naklást co možná nejvíce vajíček, ze kterých se potom v inkubátorech líhnou krokodýlí mláďata. Sběr vajíček, nakladených v hustém, tropickém porostu není ovšem tak jednoduchý jako vybírat slepičí vajíčka z kurníku. Po odlákání samičky a za pomoci dvou ozbrojených asistentů jsou vajíčka opatrně vybrána z hnízda, neboť každé z nich má potencionální cenu zhruba sedmi tisíc australských dolarů. Teplota v inkubátorech je udržována na hodnotě mezi 31 a 33 stupni Celsia. Důvod je jednoduchý. Samečci krokodýlů rostou podstatně rychleji nežli samičky a inkubační teplotou lze ovlivnit, co se z vajíčka vyklube. Mezi zmíněnými 31 a 33 stupni se z vajíček vylíhnou samečci, při teplotě pod nebo nad se líhnou samičky. Krokodýlí drobotina potom putuje do Darwinu, kde je ještě větší teplo a kde tím pádem rostou ještě rychleji. Po dvou letech se potom vracejí na farmu do Cairns, kde se jim dostává veškeré péče a hojné potravy. Aby ani v zimních měsících, kdy je poněkud chladněji, nepřestávali růst, jsou jejich „bazény“ vyhřívány teplou vodou z nedalekého třtinového cukrovaru. Podle informací, které nám byly poskytnuty, těchto krokodýlích „dorostenců“ farma chová asi sedmnáct až osmnáct tisíc. Ve věku zhruba čtyř let dorůstá tento druh krokodýlů délky mezi 150 a 175 centimetry a jejich dny jsou, tak říkajíc, sečteny. Na farmě, kterou jsem navštívil, se tři dny v týdnu „sklízí“, kůže se očistí, nasolí a během několika málo dnů je dopravena letecky do Francia a Itálie, kde jsou odborníci na další úpravu a barvení kůže, ze které se potom vyrábějí různé, ne zrovna nejlevnější módní doplňky. Bylo nám řečeno, že kabelka z kvalitní kůže stojí až 25 tisíc australských dolarů a je na ni značná čekací doba. (Je-li tato informace naprosto přesná, za to neručím.) Většina masa, ale i vnitřností je exportována do Asie, kde je to považováno za delikatesu. Sám jsem zkusil krokodýlí maso před několika lety v Darwinu a musím přiznat, že mi je vepřový nebo telecí řízek milejší. Chuť krokodýlího masa je něco mezi kuřetem a rybou. (Mám rád obojí, ale ne právě na jenom talíři.)

Mnohý milovník zvířat bude patrně cítit značné pohoršení nad tímto průmyslovým využitím krokodýlů. Skutečností ovšem je, že ve volné přírodě mnoho nakladených vajíček padne za oběť různým plazům, ptákům a mnohdy nezkušená krokodýlí matka vybere místo naprosto nevhodné a vajíčka zahynou. I když se z vajíček úspěšně vylíhnou malí krokodýlci, nemají zdaleka vyhráno. Jsou vítanou potravou pro některé ptáky, ryby a pochopitelne i pro vzrostlejší příbuzenstvo. Statistiky uvádějí, že pouze jedno procento vylíhlých krokodýlích mláďat v přírodě dosáhne dospělosti.

Snad ještě pár slov o těch, kteří dospějí a stanou se nebezpečnými. Jak jsem se již zmínil, nejeden turista, nedbalý četných upozornění zaplatil svoji neukázněnost buď životem, nebo alespoň vážným zraněním. Obvyklou potravou krokodýlů jsou klokani, ovce, psi a v mnohých případech i hovězí dobytek, který se přijde k řece napít.

Jen pár případů z poslední doby. Manželská dvojice, dokonce znalá nebezpečí krokodýlů, vyplula na malé kanoi lovit ryby. Velký krokodýl člunek převrhl, manželce se podařilo doplavat na břeh, ale její manžel tak šťastný nebyl. A jiný nedávný případ, který dopadl podstatně lépe. Rodinka se utábořila nedaleko řeky a během noci do jejich stanu vnikl ne právě nejmenší krokodýl, chytil jednoho z nocležníků za nohu a začal ho táhnout směrem k řece. Pětašedesátiletá babička skočila útočníkovi na záda a začala s ním zápolit. (To prosím není myslivecká latina.) Pochopitelně by neuspěla, kdyby další člen rodiny nepřispěchal s revolverem značného kalibru a krokodýlovi úlovek nerozmluvil. I tak odvážná babička utrpěla, pokud se dobře pamatuji, zlomeninu ruky a vyhlédnutá oběť značná zranění nohy. V tomto případě „krokouš“ dopadl nejhůře.

Snad jen pro upřesnění. Dospělý samec tohoto druhu krokodýla dosahuje délky pěti až šesti metrů a váhy až 800 kilogramů, a proto zdvořile prosím:

Nikdy nechoďte plavat do řeky, kde tito drobečci žijí.