Prakticky po celé tříleté volební období nasvědčovaly výsledky průzkumů veřejného mínění, že současná vláda nebude mít při volbách šanci. Zde v Austrálii máme tzv. preferenční systém, což činí jejich zpracování složité, ovšem počítačová technologie to dokáže celkem hravě. A ty výsledky byly pro vládnoucí koalici liberálů a národovců (čti konzervativní strana australského politického spektra) skličující. Po celý ten čas měla na své labouristické protivníky ztrátu několika procentuálních bodů, poté, co se započítaly odhady preferencí. Běžně tak v poměru 52 : 48 %, někdy méně, většinou i více. Koncem srpna loňského roku už to ve vedení liberální strany natolik vřelo, že došlo k výměně lídra, jímž až doposud byl Malcolm Turnbull. K moci se, celkem nečekaně, dostal ministr financí Scott Morrison.

Scott Morrison

Ani nový lídr neměl na růžích ustláno; do voleb zbývalo pouhých devět měsíců, během nichž si potřeboval pro svou stranu nějak začít získávat voliče. Což nebylo snadné, protože labouristé naslibovali lidem hory doly, a tomu bylo těžké se i jen vyrovnat. Naštěstí pro Morrisona, jeho oponent Bill Shorten udělal pár chyb když před novináři odpovídal na otázky týkající se propočtu nákladů a jejich financování. Či spíš se odpovědím vyhýbal. To, že by labouristé proto byli nuceni k tomu zavést nové daně, se začalo takto jevit jako dosti pravděpodobné a stal se z toho bod, na který se Morrison soustředil. Přesto všechno, když se den voleb začal nezadržitelně blížit, vypadalo to pořád ještě pro vládní koalici špatně. Průzkumy veřejného mínění nadále předpovídaly vítězství socialistů, snad je o chloupek těsnější, než jak tomu bylo před rokem.

V sobotu 18. května nastal den voleb. Účast ve volbách je v Austrálii povinná a nezúčastní se jich obvykle jen nějací ti rebelové, kteří raději zaplatí pokutu (nepříliš vysokou), než aby si nechali vzít své demokratické právo nevolit, pokud nechtějí. Volební místnosti jsou otevřeny od osmi ráno do šesti večer, v našem okrsku jsme měli šest kandidátů do dolní sněmovny a nepřehledný počet těch do senátu, na pruhu papíru dlouhém asi metr (to nepřeháním). Stačilo ale označit jen šest z kandidátů stran, které volič preferuje. Je možné také předem zaslat své hlasy poštou – sčítání těchto potom může zdržet vyhlášení výsledků voleb i o několik týdnů. Většinou se tak ale nestává, pokud nejsou volby opravdu těsné.

Jenže, tyto volby se být těsnými ukázaly. Většina lidí, kteří uvěřili předpovědím žurnalistů a politických expertů, usedala ke svým televizorům v očekávání, že půjde o poměrně krátký večer a že tak někdy po osmé by mohlo už začínat být jasné, jak to dopadne. Že totiž budeme mít nového ministerského předsedu, labouristu Billa Shortena. Ouha, všechno bylo jinak! Od chvíle, kdy se nedlouho po uzavření volebních místností začaly na obrazovkách objevovat první výsledky, bylo jasné, že by mohlo dojít k překvapení. Šlo to v jednom nepřerušeném řetězu. Na Tasmánii, která celá patřila labouristům, dva okrsky jim padly. V Queenslandu, který vždy bývá pro výsledek voleb klíčovým, jich ztratili několik, s nimiž počítali. Jediný stát, v němž si opozice vedla poměrně dobře, je Viktorie, ale ani tam žádné skvělé úspěchy nezískala. Tak trochu to připomíná vítězství Donalda Trumpa navzdory všem předpovědím. Nestává se z těch překvapivých výsledků už skoro pravidlo?

Kolem jedenácté večer zavolal Shorten Morrisonovi, aby uznal porážku a pogratuloval mu. Zároveň svým příznivcům oznámil, že nehodlá být kandidátem při volbě nového lídra své strany a budoucího vůdce opozice. O tuto pozici se nejspíš popere několik lidí; první, kdo už oznámil svou kandidaturu, je dosavadní zástupce Anthony Albanese, jiní asi budou následovat.

Je zatím nejasné, jaké přesně bude složení nového parlamentu. Koalice zatím získala tři nová křesla, opozice přišla o čtyři. Podle odborníků chybí koalici dvě křesla k tomu, aby měla naprostou většinu, přičemž minimálně čtyři jsou ještě nejasná. V každém případě ale má Morrison dost prostoru k tomu, aby mohl vyjednávat s asi pěti nezávislými poslanci, pokud by úplnou většinu nezískal. Situace se vyjasní až během několika příštích dnů.

Jeden výsledek je pozoruhodný. Bývalý ministerský předseda Tony Abbott prohrál ve svém okrsku, kde si udržoval poslanecké křeslo po čtvrt století. Porazila ho nezávislá kandidátka Zali Steggall, která se už proslavila dříve jako nejúspěšnější australská lyžařka, když vyhrála bronzovou olympijskou medaili v Naganu 1998, k čemuž rok nato přidala i titul mistryně světa ve slalomu. Proti pohledné blondýně s takovouto reputací neměla zřejmě už značně otřelá bývalá veličina žádnou šanci.

Zali Steggall

  Autorovy stránky:
http://www.vkoreis.com/
http://www.vojen.com/